Jak? Možností je mnoho. Sice žádná z nich nedokáže plně kompenzovat komplexnost prožitků z objevování nových destinací tak zvaně na vlastní kůži, ale člověk si alespoň uvědomí hodnotu cestování jako takového. Mnoho z nás jej totiž poslední dobou považovalo za samozřejmost, protože jsme každoročně „sekali“ jednu exotiku za druhou a vzácnost se začala vytrácet. A nejen ta. Řada z nás si totiž ani nestačila doprožít jeden cestovatelský zážitek, protože myšlenky se hned po něm začaly upínat k tomu dalšímu. Dnes si uvědomuji, že cestování není samozřejmost a jak se říká – skutečnou hodnotu něčeho poznáš až v okamžiku, kdy to ztratíš. A to se právě stalo…
Snažím se nyní ve svých myšlenkách navracet k mým posledním cestovatelským zážitkům a doprožívám si to, co by bez koronaviru zůstalo zapomenuto, to, co by bez povšimnutí vyprchalo. Jako otevřená láhev šumivého vína. A je to právě víno jako jedna z možností, přes které momentálně v uvozovkách cestuji. Každý týden díky tématickému večeru vycestuji jinam. Španělské Tempranilo či katalánskou Cavu servírujte za doprovodu kaskanět z YouTube a s rozmanitými tapas dle vaší chuti. Zkuste si na internetu najít základy flamenca a zatančete si několik kroků s partnerem. Nebo se díky novozélandskému Sauvignonu přeneste do míst, kde je svět o dvě roční období jinde a pusťte si k tomu legendárního Hobita. Jižní Ameriku si můžete prožít s pořádným steakem na zahraním grilu a hlubokým argentinským Malbecem nebo šťavnatým chilským Carmenére.
Mnohem častěji, než kdy jindy nyní otevírám atlas světa, koukám na glóbus či na Google Earth a prozkoumávám místa, kde jsem byla či ta, kam bych chtěla vyrazit. Kromě filmů, hudby, jídla a vína vyrážím se svačinou v batohu na výlety do okolí. Prozkoumávám lesy, turistické a poznávací stezky, rozhledny a staré zříceniny, poznávám místo, kde jsou mé kořeny a uvědomuji si, že pro mě má své zvláštní tajuplné kouzlo. Začínám skutečně vnímat význam slova „lokálnost“ – slova, jež se v době „BC“ (before coronavirus, nikoli before Christ) skoro až s drzou samozřejmostí skloňovalo ve všech restauracích, publikacích a průvodcích bez toho, aniž bychom kdy pocítili jeho obsah. Slova, které v sobě ukrývá pokoru a vděčnost, silnou vazbu s přírodou a její šlechetností.
Cestuji také prostřednictvím knih. Když člověk čte, žije dva životy. Jeden ve své realitě, druhý a často mnohem přitažlivější právě v knize. Ať už si vezmete cestopis, severskou krimi nebo jakoukoli beletrii zahraničního autora, vždy s takovou knihou budete v jistém slova smyslu objevovat specifika dané země a mentalitu tamních lidí.
A na závěr se ještě zamyslete nad tím, jak dlouho jste si neotevřeli album fotografií, pokud tedy vůbec nějaké máte. Pokud ne, tak možná není lepší příležitosti k tomu si jej nechat vytvořit, než právě nyní…
Redakce
Danuše Siering
