Archiv výstav Julia Stoschek Collection: Mark Leckey, Parade. Zdroj: JULIA STOSCHEK COLLECTION.
Ačkoli by milionářská dědička s tzv. glamour faktorem mohla být dokonalou It-girl dneška, Julia Stoschek namísto toho budovala po 18 let jednu z největších soukromých sbírek videoartu na světě. Ta zahrnuje především díla amerických a evropských umělců, jako jsou Hito Steyerl, Ed Atkins, Barbara Hammer a Cao Fei.
Julia Stoschek Collection je umístěna ve dvou městech: v roce 2007 otevřela své sídlo v bývalé průmyslové budově v Düsseldorfu-Oberkasselu s výstavní plochou 3000 metrů čtverečních, a od roku 2016 sídlí v Berlíně v bývalých prostorách Českého centra na Leipziger Straße, kde je k dispozici dalších 2500 metrů čtverečních.
Až do pandemie přitahovaly Juliiny výstavy kolem 50 tisíc návštěvníků ročně. V souladu se svým mottem „Umění musí být vidět“ využila pandemický rok k tomu, aby svá díla zpřístupnila online, kde jsou k dispozici bez ohledu na čas a místo. V nejvyšší kvalitě a s ochranou proti kopírování již přesunula do internetového vesmíru více než 220 kusů své sbírky, a to bez platební bariéry. „Tohle byl vždycky můj sen,“ řekla publiku na vyprodané lodi PioneerOne, kterou provozuje vydavatel a novinář Gabor Steingart.
Zleva: autorka Danuše Siering, Julia Stoschek a Gabor Steingart, vydavatel a majitel lodi PioneerOne. Foto: archiv autorky.
Na otázku, co přesně znamená časosběrné mediální umění, odpověděla: „Zahrnuje video, fotografii, instalaci a performanci… všechna umění, u kterých potřebujete čas na pochopení obsahu. Ve sbírce máme například video s vosami, které trvá tři a půl měsíce. K pochopení potřebujete opravdu čas, což bylo i přáním umělce – čas na zachycení pohybu a dynamiky.“
Co znamená sbírat umění v 21. století? „Sbírka je archivem časovosti, vytváří životní dynamiku. Chtěla bych na chvíli zastavit čas.“
Tento článek si můžete přečíst i v němčině.
