Výstava Zbytky proběhla v Ateliéru Josefa Sudka v Praze

Fotografie vizuální umělkyně Karin Zadrick působí jako tichá báseň. Jako vizuální haiku. Beze slov je zde ustálen obraz reálných artefaktů, které jsou stejně univerzální, jako by tady existovaly po tisíce let, jako efemérní, jako by je čas měl během krátké doby nechat zmizet.Fotografie vizuální umělkyně Karin Zadrick působí jako tichá báseň. Jako vizuální haiku. Beze slov je zde ustálen obraz reálných artefaktů, které jsou stejně univerzální, jako by tady existovaly po tisíce let, jako efemérní, jako by je čas měl během krátké doby nechat zmizet.

Projektem Zbytky II autorka navazuje na soubor Zbytky, kde iniciačním bodem byly odhozené šablony či odstříhané kousky, jež vznikly při spontánní tvorbě autorčina syna. Banální a jindy nepovšimnuté součásti stojící na okraji jeho snažení i zájmu si autorka přivlastňuje a usazuje je do nového kontextu. Zhodnocuje jejich význam a mění jejich obsah z odpadu na novou vizuální informaci. Tento princip pak rozvíjí i v přístupu k dalším bezděčně vygenerovaným pozůstatkům obklopujícím nás v prostoru a čase. Existují kouty ze své podstaty všední a nevšední, nebo je nevšedními činíme právě svým nazíráním? Jedinečnost každého odstřižku či odřezku vytvořeného lidskou rukou je pozoruhodná. Tisíce druhů možného zakřivení, ozubení, perforace. Je téměř nemožné stvořit dva stejné. Přesto se nám mohou jevit zcela bezvýznamnými, jeden jako druhý.

zbytky-karin-zadrick-3

Každý je unikátním kusem, malou sochou přes lhostejnost oku téměř neviditelnou. Současně se však jeví lehce nahraditelným. A právě jejich zaznamenáním náhle jako by vzrostla jejich hodnota a schopnost vidět.

zbytky-karin-zadrick

Teprve obraz těchto zbytků, ne ony samy, se stává v očích člověka uměleckým dílem. Je to právě způsob, jímž se díváme, který nám umožňuje projektovat do odpadlých pozůstatků činnosti obsah přesahující samotnou jejich existenci. Zobrazení v tomto případě může dát přehlíženým všednostem schopnost promlouvat pomocí jejich izolace od přeplněného světa okolo. Autorka se soustavným zaznamenáváním a přetvářením fragmentů v trvalý obraz brání jejich ztracení v čase a rozpadu a uchovává si křehký pocit z jejich nabytí. Tento autorčin soubor je dalším z pokračování na téma pomíjivosti, prosté všednosti a její hluboké podstaty, již se autorka snaží uchopit za pomoci záznamu. Táže se po smyslu hmoty a formy v bytí. I zbytky mohou být poezií sytící hloubavé pohledy očí, které hledají…

Text Klára Burianová  Foto Karin Zadrick

Mohlo by vás zajímat

Přečtěte si

Kávou nejposedlejší metropole – Praha pátá, Berlín jedenáctý

Na světě se vypijí každý den přibližně dvě miliardy šálků kávy. Bez ohledu na společenské postavení, na metodu přípravy, na způsob podávání. Věřili byste tomu, že Praha je podle BrewSmartly.com na žebříčku kávou nejposedlejších měst světa za rok 2021 na pátém místě? Berlín na jedenáctém. Zlato náleží Amsterdamu.

Nejčtenější v kategorii Society