Město vzniklo jako zárodek obchodní tepny na cestě z Čech do Lužice na řece Nise, jež později tekla do Pruska a ještě později se stala řekou hraniční mezi Polskem a Německem, aniž by přitom změnila kurs. Obligátní první dochovaná písemná zmínka o městě jménem Reichenberg pochází z roku 1348; když se tam dostalo písmo, zakládal Karel IV. v Praze univerzitu. Nějakých 120 kilometrů, jež obě místa dělí, bylo tehdy podstatně delších než dnes. Pobělohorská doba zavála město do rukou Albrechta z Valdštejna, po jehož smrti připadlo rodu Clam-Gallasů.
Dědictví po Clam-Gallasech
Po citlivých majitelích zbylo Liberci a jeho okolí mnohé, co povrchnímu pohledu zůstane skryto: lovecké obory, půvabný zámek ve Frýdlantu, nejstarší zoologická i botanická zahrada v českých zemích i někdejší františkánský klášter v nedalekých Hejnicích. Tam je i hrobka, v níž spočívá poslední mužský potomek rodu, hrabě Franz Clam-Gallas; ještě v roce 1914 obdržel liberecké čestné občanství, aby jej pak dějiny odsunuly na okraj paměti, podobně jako jeho krajany odsunuly geograficky. V roce 2018 město historickou křivdu alespoň symbolicky napravilo vztyčením pomníku v nově vzniklém Parku Clam-Gallasů v samotném centru.
Abyste si Liberec pořádně užili, musíte mít smysl pro jistý druh suchého humoru. Suchého proto, že všechno ostatní bude mokré: Liberecký kraj nese hrdý primát nejdeštivějšího místa v Česku. Po desetiletí jím byla vesnice Bílý Potok na Frýdlantsku, než se před deseti lety ona výsada přestěhovala na druhou stranu hor, do Smržovky. Plánujete-li strávit v Liberci osmačtyřicet hodin, počítejte s tím, že asi padesát z nich proprší.
Dějiny žijí
Tím však využití vašeho smyslu pro paradox teprve začíná. Dominantou vnitřního města je neorenesanční radnice, která jako by vznikla naklonováním skutečně renesanční radnice z nedalekého Lipska; jen po cestě se architektovi Franzi Neumannovi mírně smrskla. Příslušnost k německé architektonické tradici se sklonem ke květnaté monumentálnosti (v jakém jazyce najdete přesný ekvivalent slova “prachtvoll”?) je zde hrdě přiznaná. Ironie doby však určila, že dnes stojí liberecká radnice na náměstí dr. Beneše, jenž poválečné nositele této tradice nechal vykázat za německé hranice.
Paradoxy však fungují i opačným směrem. Čtyři kilometry od radnice, ve Vratislavicích nad Nisou (dnes součást Liberce), stojí pivovar Konrád. Jeho název odvozují majitelé od krále Konráda I. Mazovského, jenž vládl ve 13. století a možná byl po přeslici Přemyslovec. Jen shodou okolností sdílí jméno s mužem, jenž je dosud v živé paměti coby prvorepublikový politik (a později liberecký gauleiter), Konradem Henleinem. Překvapivý – byť jistě mylný – dojem oslavy zasloužilého nacisty je jen umocněn skutečností, že Henlein je vratislavický rodák; jen na konci 19. století se obec jmenovala Maffersdorf.
Dopravní mistři
Nenechme se však nechat pohltit dějinami. Co Liberci schází na symbolice, vynahrazuje tím, co jeho obyvatelé dovedou. Byla řeč o překonávání vzdáleností – a skutečně, liberečtí jsou v něm mistři. Místní textilní podnikatel baron Theodor Liebieg mladší měl již na konci 19. století první řidičský průkaz v českých zemích a později se zasadil o výrobu vozu Präsident v Kopřivnici. Narodil se tu i revoluční konstruktér Ferdinand Porsche.
Kromě toho se dnes Liberec pyšní nejen bohatou tramvajovou sítí (má z českých měst nejvíce metrů kolejí na hlavu), nýbrž také linkou do sousedního Jablonce. To na jedné straně města; na druhé straně dojedete tramvají až k architektonické pýše města, Ještědu. Stavba tamní věže od 60. let spojuje funkce hotelu, televizního vysílače, orientačního bodu pro horské turisty a cílové stanice lanovky pro (nejen) lyžaře. Kde jinde vás tramvaj zaveze prakticky až na sjezdovku?
Kam vyrazit, když prší
A koho hory nelákají, může využít stejně bohaté nabídky pod střechou: kromě dětmi milovaného aquaparku jsou tu i EKOpark, IQpark a IQlandia – ratolestem otevřou oči a vám pomohou rozpomenout se na leccos z toho, na co jste na střední škole chyběli. I na ten déšť snadno zapomenete.
Aquapark Babylon Liberec.
Ve spolupráci s:
