7 nejznámějších berlínských bunkrů

BERLIN – AUGUST 02: Sammlung Boros contemporary art museum in Berlin on August 02, 2012 in Berlin. The Bunker houses the private collection of Christian Boros. Here before area restoration.
Kdysi sloužily jako vojenské objekty a poskytovaly ochranu před bombardováním. I dnes mohou vyprávět o temných kapitolách z historie města. Řada bunkrů dodnes spoluutváří obraz Berlína. Celkem třiadvacet bunkrů je možné využívat i nadále a v případě nouze by poskytly útočiště přibližně osmadvaceti tisícům lidí. Některé bunkry jsou prázdné trvale, v jiných se nacházejí sbírky umění nebo slouží jako připomínky historických událostí, o využití dalších ještě nikdo nerozhodl. Představujeme vám sedm nejznámějších z těchto gigantických staveb i to, k čemu dnes slouží – pakliže neskončily jako ten Hitlerův.

1. Zpočátku klub pro technoparty, nyní soukromé muzeum – Sbírka současného umění Christiana Borose

Dříve to byl proslulý klub, v němž se pořádaly technoparty, dnes je to v Berlíně jedna z nejznámějších adres soukromých muzejních sbírek. Monstrózní bunkr postavili nacisté v roce 1943. Stavba o čtvercovém půdorysu, navržená architektem Karlem Bonatzem, měla skýtat ochranu až dvěma a půl tisíci cestujících přijíždějících na nádraží na Friedrichstraße. Později ji Rusové využívali jako vazební věznici, poté sloužila jako skladiště textilií a jižního ovoce, kvůli čemuž ji obyvatelé východního Berlína rádi označovali jako “banánový bunkr”.

Uvnitř umění a na střese lofty. Takový je současný Hochbunker v Berlin-Mitte. Foto: archiv

Robustní provedení a žádné aplikace. Telekomunikční vybavení odpovídá účelu i době vzniku této stavby. Foto: archiv

Po pádu zdi nastalo krátké a divoké období, v němž neosvětlený objekt používala techno scéna. Kromě toho, že v něm byla umístěna malá elektrárna či obří trezor, patřil „Bunkr“ až do svého uzavření v roce 1996 k nejvýznamnějším klubům ve městě. V roce 2003 jej koupil sběratel umění Christin Boros, který v něm zřídil soukromé muzeum a na střeše si vybudoval luxusní bydlení. Borosovu sbírku je možné si prohlédnout na základě dohodnutého termínu.

2. „Bunkr lidí bez naděje“ v Kreuzbergu

Tato pozoruhodná budova oválného půdorysu z roku 1880 byla původně plynojem. Po roce 1940 ji nacisté v rámci „programu výstavby bunkrů pro říšské hlavní město“ přeměnili na bunkr. V padesátých letech zřídil berlínský Senát v objektu bez oken domov pro důchodce a osoby bez přístřeší – Berlíňané jej nazývali „bunkrem lidí bez naděje“. Poté, co se toto zařízení stalo dějištěm vraždy, je úřady uzavřely a až do pádu Berlínské zdi sloužilo jako skladiště zásob potravin. Dnes jsou ve vrchním patře lofty a spodní část využívá Spolek berlínského podzemí pro účely prohlídek.

Před nálety se v Berlíně ukrývali i v tomto upraveném plynojemu z konce 19. století. Foto: Lienhard Schulz

3. Feuerleho sbírka

Zajímavý způsob využití berlínských bunkrů objevil sběratel umění Désiré Feuerle. Mohutné sloupy, holý beton, obří prostory, asijská estetika. To vše představuje v bunkru z druhé světové války, v němž je nyní uložena jedna z nejpozoruhodnějších soukromých sbírek v Berlíně, tzv. Feuerleho kolekce. Vzhledem ke svým rozsáhlým zkušenostem poradce pro umění a sběratele, nabízí dnes kunsthistorik a galerista Feuerle pro skupinu až 15 návštěvníků během jednohodinové obchůzky pohled do „Říše středu“ prostřednictvím soch a nábytku, které doplňují fotografie z období moderní Číny. Jen zřídka působí dějinná synergie tak silným dojmem jako zde. Na ploše 6000 čtverečních metrů se zde setkávají osudy tisíce lidí, kteří tu během druhé světové války našli úkryt před dopadajícími bombami, a křehkost dokonalých skulptur z doby Khmerské říše, pocházejících ze 7. století. Zrcadlové jezírko uvnitř budovy člověka přímo hypnotizuje.

Bunkr na Hallesches Ufer se proměnil v muzeum umění. Foto: Danuše Siering

4. „Měsíční bunkr“ na Schönholzer Heide

Procházka v okolí vlakové stanice Schönholz nabízí návštěvníkům malý kousek dějin. Probíhá zde část stezky kolem někdejší Berlínské zdi a v lesíku u ulice Hermanna Hesse narazíte na nadzemní bunkr. Říká se mu též „měsíční bunkr“, protože se poblíž nachází zábavní park „Luna“. Původně měla stavba místní obyvatele chránit před leteckým bombardováním, jak se ale ukázalo, byla na to příliš malá a režim ji přeměnil na zpravodajský bunkr. Od roku 1945 je stavba prázdná.

Tzv. Měsíční bunkr u vlakové stanice Schönholz . Foto: FLICKR

5. Nadzemní bunkr výcvikového střediska pro ženisty v Karlshorstu

Karlshorst představuje idylku v Berlíně-Lichtenbergu. Elegantní vily zde stojí v jednom šiku s luxusními novostavbami. Uprostřed však trůní kolosální budova. Nadzemní bunkr výcvikového střediska pro ženisty armáda postavila v roce 1940 a skýtal útočiště pro 500 osob. Po druhé světové válce jej využívala Rudá armáda. Nyní je pod památkovou ochranou a je prázdný. Místní radnice ještě nerozhodla, co se s ním stane.

6. Vůdcův bunkr

Nejznámějším berlínským bunkrem byl tzv. Vůdcův bunkr na Wilhelmstraße (ve stejné ulici se nachází i české velvyslanectví). Na konci války sloužil jako hlavní stan Hitlerovi, ten zde také 30. dubna 1945 spáchal s Evou Braunovou sebevraždu. Hned po válce bylo učiněno několik pokusů betonovou budovu s takto neblahým dědictvím vyhodit do vzduchu a zničit. Součástí místní zástavby přestala ale definitivně být až po roce 1989, i když pod zemí se stále nacházejí zbytky mohutného betonového labyrintu. 

Stran Hitlerova bunkru vyvstala obava, aby se k němu nestahovali neonacisté, a tak jej připomíná už jen informační tabule. Foto: Shutterstock

7. Bunkr u Pallassea

Čtyřpodlažní bunkr postavili nacisté v roce 1943. Po válce měl být nadzemní bunkr, jenž hraničí přímo s proslulým domovním blokem Pallasea, vyhozen do vzduchu. To se však nezdařilo, a tak v časech rozdělení Berlína sloužil jako zařízení civilní obrany. Sousední Gymnázium Sophie Schollové využívá dnes bunkr jako „místo vzpomínek“ a Spolek Berlínské podzemí pak pro různé akce, kde je možné si zarezervovat i prohlídku. 

Vyhodit nacistický bunkr u Pallassea do vzduchu se nepodařilo, a tak bytový dům postavili nad ním. Foto: Manfred Brückels

Mohlo by vás zajímat

Přečtěte si

Dokumentární film o Karlu Gottovi: Hned na startu začal sbírat rekordy

Po ročním odkladu způsobeném pandemií a téměř dva roky po smrti Karla Gotta vstoupil 7. října do českých kin dvouhodinový dokumentární film Karel o české hvězdě populární hudby. A film hned začal sbírat první rekordy. Například byl během prvního víkendu nasazen do 240 kin, což je dosavadní rekord. Na premiéru vyrazilo do Čech i mnoho fanoušků z Německa.
Přečtěte si

Jak voní léto? Terapie pro pacienty s dlouhodobou ztrátou chuti a čichu

Navzdory pokročilé diagnostice selhává konvenční medicína často při léčbě některých dlouhodobých následků covidu–19. Institut Roberta Kocha (RKI) označuje přetrvávající nebo opakující se příznaky, které trvající déle než čtyři týdny, jako Long Covid (postcovidový syndrom). Mezi nejčastější patří ztráta chuti a čichu. Jaké možnosti léčby existují kromě konvenční medicíny? A kde je lze léčit v německy mluvících zemích?

Nejčtenější v kategorii Society