Berlínské zdi pomohl k zemi zmatený soudruh

Komunismus charakterizuje především zločinnost, kromě toho ovšem vynikal i mimořádně bizarními počiny, mezi nimiž přední místo pomyslného žebříčku zaujímá berlínská zeď. Padla 9. listopadu roku 1989, a to díky jednomu zmateně vystupujícímu komunistickému politikovi.

Obyvatel německé metropole přikládá ruku k demolici berlínské zdi, listopad 1989 Foto: Raphaël Thiémard from Belgique

Před 32 lety šel k zemi jeden z nejbizarnějších komunistických počinů. Bezprostředně tomu předcházela tato věta: „Občané Německé demokratické republiky (NDR) budou moci bez problémů cestovat na Západ, a to okamžitě.“ Pronesl ji v podvečer 9. listopadu 1989 člen komunistického politbyra Günter Schabowski. Šlo o dějinný zvrat.

Schabowski na tiskové konferenci nejprve omílal fráze o závěrech zasedání ústředního výboru Sjednocené socialistické strany Německa (SED), na němž po většinu času ani nebyl, a tak notně improvizoval. Před 19:00 pak ovšem na dotaz korespondenta italské tiskové agentury ANSA Riccarda Ehrmana sdělil, že občané NDR budou moci bez komplikací cestovat na Západ.

Na otázku dalšího novináře, kdy opatření vstoupí v platnost, zjevně zaskočený funkcionář – který později připustil, že si před tiskovou konferencí nařízení sám ani nepřečetl – odvětil: „To vstupuje podle mých informací… je to hned, neprodleně.“ Původně přitom režim chtěl informaci zveřejnit až další den a počítal s tím, že lidé budou žádat úřady o povolení.

„Všem nebylo hned jasné, co to znamená,“ cituje ČTK historika Gerharda Sältera z Nadace berlínské zdi, podle něhož diváci v tu chvíli již téměř hodinu sledovali „neuvěřitelně nudné věci“. V prvním okamžiku jim podle něj vůbec nebylo jasné, co se právě stalo – že skutečně říká, že odteď mohou lidé přes hranici.

Zeď, jíž na východě ani nesměli říkat „zeď“

Obyvatelé Berlína se pouštějí kladivy a majzlíky do Berlínské zdi v úseku mezi Reichstagem a Braniborskou branou 28. prosince 1989 Foto: Superikonoskop

Svůj záměr postavit zeď vedoucí středem města, kde zatarasila nebo podélně rozdělila rušné ulice, ale hlavně životní partnery a přátele, komunisté tajili. Zpravodajské služby Spolkové republiky se o něm dozvěděly až tři dny před zahájením prací. V noci z 12. na 13. srpna 1961 východoněmečtí vojáci a 5000 příslušníků pohraniční a další policie s podporou zhruba stejného počtu příslušníků „Bojových oddílů dělnické třídy“ (východoněmecké obdoby lidových milicí) uzavřely veškeré cesty na Západ.

Více než 160 kilometrů dlouhé betonové zdi, kterou režim následně postavil, lidé v komunistické části Německa ani nesměli říkat „zeď“, nýbrž museli používat propagandistické označení „protifašistický ochranný val“.

Stavbou zdi komunisté sledovali v podstatě jediný cíl – měla zabránit lidem v útěku z jejich „socialistického státu dělníků a rolníků“. Ty, kteří se komunistický „ráj“ přesto pokusili opustit, pohraničníci (režim je záměrně povolával ze vzdálených vesnic a vymýval jim mozky) bez varování stříleli a zraněné nechávali na místě bez jakékoli pomoci.

Přesný počet obětí těchto zločinů se zřejmě nepodaří nikdy zjistit, podle oficiálních údajů při pokusech o překonání zdi přišlo o život 140 lidí, i střídmé odhady nicméně vedou i k dvojnásobnému údaji. O síle touhy po svobodě svědčí i různá důmyslná podomácku zkonstruovaná zařízení, s jejichž pomocí lidé z komunisty zachvácených zemí prchali. Vidět je můžete v berlínském muzeu zdi Mauermuseum – Haus am Checkpoint Charlie.

V souvislosti s režimem iniciovanými vraždami na hranicích vyniká obzvláštní demagogie komunistů, kteří střelbu do vlastních lidí dodnes hájí poznámkou o tom, že své hranice si přeci brání každý stát na světě. Doslova to řekl jejich minulý předseda Vojtěch Filip. Demagogie tohoto jeho vyjádření spočívá v nerozlišování toho, že zatímco západní demokracie brání svá území před nelegálními příchozími zvenku dovnitř, komunistický režim střílí vlastní bezbranné civilisty na cestě ven. 

O osudu berlínské zdi se dočtete v článku Kde všude po světě najdete zbytky Berlínské zdi?

Pohled na berlínskou zeď ze západu 12. listopadu 1989 Foto: Jurij Somov / Юрий Сомов

Mohlo by vás zajímat

Přečtěte si

Berlín otevřel nové letiště. Odbavuje i čtyři hodiny

Berlín po 16 letech výstavby otevřel během lockdownu své nové letiště známé pod označením BER. První zkušenost cestujících s ním je ovšem bídná. Chystáte-li se z něj letět v době berlínských prázdnin či svátků, na odbavení si v souladu s doporučením Lufthansy vyhraďte raději čtyři hodiny. Budou se vám hodit.
Přečtěte si

Procházka Kafkovou Prahou

Praha. Místo, na které může být každý Čech patřičně hrdý. Jenže česká metropole nepatřila vždy pouze Čechům. Není to tak dávno, co byla domovem i německy mluvících obyvatel, a nejen tak ledajakých. Mezi nejslavnější pražské německy mluvící rodáky patří zuřivý reportér Egon Erwin Kisch, básník Rainer Maria Rilke či spisovatel Franz Kafka. Tito lidé se zapsali do kulturního a společenského pražského života natolik, že jejich stopy jsou na mnoha místech dodnes patrné.

Nejčtenější v kategorii Society