Jeden den fotí koncert vážné hudby, demonstraci i sportovní utkání. Práce agenturních fotografů je podle Filipa Singera pestrá a specifická tím, že by člověk měl ovládat všechny disciplíny. Musí umět fotit portréty, sport, ale třeba i přírodu.
Univerzální foťák
Filip tvrdí, že ho baví všechno. Nejvíc se mu však stýská po dokumentární fotce, které se léta věnoval a nyní mu na ni nezbývá čas. Nejméně ho baví červený koberec a hvězdy. I když před jeho objektivem je často největší hvězda německé politiky Angela Merkelová. Kancléřka je podle něj pro fotografy oříškem.
„Fotí se docela těžce, nemá totiž žádné emoce a je zdrženlivá. Není to osobnost, která se fotí takzvaně na první dobrou,“ vysvětluje Filip, jehož pobyt v Berlíně je podle něj právě s Angelou Merkelovou spojený. „Je to nejdůležitější osobnost, co fotím, a taky hlavní důvod, proč jsem tady,“ tvrdí Singer, kterému se právě se snímky Merkelové podařilo uspět i v tvrdé světové konkurenci.
Angela Merkelová.
Ruce na kabelce
Jedna z nejcennějších fotek kancléřky podle něj vznikla tak trochu náhodou. „Když byla v Německu vládní krize, fotil jsem ji od rána do večera a pak jsem zkusil udělat něco jiného. Když odcházela po interview z televizní stanice ARD, zajímavě zasvítilo slunce a já jsem vyfotil detail jejích rukou, jak drží modrou kabelku. Udělal jsem netradiční výřez a poslal jsem ho do agentury s tím, že tuto fotku třeba ani nepoužijí,“ vypráví, jak vznikl snímek, který měl fenomenální úspěch.
Jeho fotka Merkelové kabelky a jejích rukou se objevila třeba na titulní stránce deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung, na titulce týdeníku Fokus a několikrát ji použil i časopis Spiegel. „Gratulovali mi k ní i mí němečtí kolegové, což mi udělalo radost,“ dodává fotograf.
Pandemické stěhování
A jak podle Filipa vzniká dobrá agenturní fotka? Do každé je podle něj důležité dostat emoci, aby vyjadřovala symbolicky to, co se daný den děje. „Fotka musí mít kontext a myšlenku,“ dodává Filip Singer. Práci v zahraničí si podle svých slov vždy chtěl vyzkoušet. Do Německa se přesunul v době, kdy byly jeho děti ještě malé. Dceři byly 4 roky a synovi 6 let. „Syn Filip se musel během půl roku naučit německy, aby mohl nastoupit do první třídy, doteď nechápu, jak to dokázal,“ dodává.
Berlínská demonstrace proti koronavirovým opatřením.
Podle Filipa byl přesun z Drážďan do Berlína, který rodina podnikla loni v létě, mnohem složitější než samotné stěhování z Česka do Německa. „Stěhovali jsme se v době koronavirové pandemie, kdy bylo všechno zavřené a děti nemohly ani chodit pořádně do školy. Už rok žijeme bez kontaktů s okolím, což není moc jednoduché při integraci,“ dodává s tím, že jinak pandemie jeho práci částečně zjednodušila.
„Berlín je hodně „busy město“, kde se běžně děje dvacet událostí denně a teď jich většina odpadla. Třeba sportovní utkání se fotí jednodušeji. Například Bundesliga, na kterou běžně dřív chodilo i 80 tisíc diváků. Pro mě to znamenalo být na místě dlouho dopředu a pak třeba po skončení tři hodiny čekat, než lidi odjedou. Teď tam přijedu pět minut dopředu, vyfotím zápas a po pěti minutách jedu zase zpět,“ popisuje. A dodává, že jak on, tak i jeho rodina jsou v Německu spokojení. A v dohledné době návrat do vlasti rozhodně neplánují.
Filip Singer.
Jaké je to pracovat v Německu pod hlavičkou známé agentury? Co všechno musí umět dobrý fotograf? A jaké jsou aktuální trendy ve fotografii a v časech, kdy díky mobilům fotí prakticky každý? Poslechněte si celý rozhovor v Berlínském podcastu.
Foto: Filip Singer
