Monumentálnímu vestibulu dominuje pískovcový nástěnný reliéf Vladislava Gajdy, sochaře, který kromě děl s ideovým obsahem (Památník revolučních bojů) proslul v 80. letech cyklem Otvírání kamene, který byl díky technice stříkání písku do kamene unikátem na poli sochařského umění.
Detail Gajdova reliéfu.
Vysoký strop s dřevěným obkladem přidává celému konceptu zase domovský ráz. Vzhledem k okolnosti, že byl Kačerov původně konečnou stanicí jediné linky, dá se předpokládat, že interiér a vestibul stanice byl i podobně psychologicky zamýšlen. Konečná stanice navazující na linky autobusů propojuje obrovská sídliště Lhotka, Libuš a Modřany a část Jižního města.
Dřevěný obklad stropu v kontrastu s velikým prostorem a Gajdovým reliéfem vytváří dojem brány do velkoměsta.
Exteriér stanice působí jako nádvoří malého městečka. Tři stanoviště autobusů, samoobsluha, lahůdky, trafika, kašna s travertinovou plastikou od Jiřího Kryštůfka, a vestibul, který propojuje svět malých vesniček a osad s velkým světem velkoměsta. Výjimečný umělecký prvek jsou také skleněné stěny s levotočivými spirálami po pravé straně vestibulu, jejichž autorem je průkopník Česko-slovenského fenoménu „skla v architektuře“ Benjamín Hájek.
Atrium před stanicí s fontánou Jiřího Kryštůfka.
Za stanicí Kačerov se také nachází Depo Metra, které původně sloužilo všem linkám a dnes je hlavním depem pro vozy na Lince C. V okolí je také vlaková trať směr Zbraslav a Vrané nad Vltavou a obratiště autobusových linek.
Název stanice na podkladu bílých mramorových desek.
Důraz na téma konektivity a jejího smyslu a zároveň polidštění technicky náročných prostředí je ze stanice Kačerov cítit každým coulem, a i když exteriér a nabídka služeb v něm, tak jako jinde, podléhají plíživé gentrifikaci, nese stále smysl vstupní brány do velkého města.
Pohled z konce nástupiště směrem do tunelu a na napojovací koleje z Depa Kačerov.
