Gerd Müller (vlevo) v roce 1974 s Franzem Beckenbauerem a trenérem Helmutem Schönem (vpravo). Foto: Verhoeff, Bert / Anefo (Wikimedia)
Přitom Gerd Müller, západoněmecký bombarďák, král střelců na MS v roce 1970, nejlepší fotbalista Evropy ve stejném roce a mistr světa z roku 1974, psal dějiny fotbalu podobně jedinečným způsobem jako například Pelé či spíše jiný Brazilec, Garrincha, se kterým jej spojoval i těžký osobní pád po skončení profesionální kariéry.
“Více než jeden řízek nesním”
Pro opravdové fotbalové fanoušky obecně a zejména pak fanoušky (západo)německého fotbalu a Bayernu Mnichov, Müller ztělesňoval a, doufejme, i ztělesňovat bude vedle čichu na góly i takové lidské kvality jako je věrnost a skromnost. Vždyť který jiný fotbalista by se v pozici Müllera zachoval stejně a odmítl lukrativní angažmá z Barcelony, která v 70. letech nabízela Müllerovi pohádkový plat 600 000 marek ročně, a to se slovy, že více než jeden řízek denně stejně nesní a proto zůstane ve svém milovaném Bayernu? Takových fotbalistů moc není.
Je proto potěšitelné, že se „jeho“ Bayern postavil k Müllerovi v 80. letech, v období jeho pádu, kdy ve své plachosti a nestabilitě stále častěji – podobně jako již zmíněný Garrincha – hledal oporu v alkoholu. Na rozdíl od Garrinchi, který pomocnou ruku svých brazilských fanoušků ale využít nedokázal, zakotvil Müller pod ochranou někdejších spoluhráčů a daleko lepších obchodníků, Franze Beckenbauera a Uliho Hönesse, v týmu Bayernu jako doživotní trenér útočníků klubu, trenér mládeže či živoucí legenda, která v lóžích VIP měla návštěvám vyprávět o slavných časech klubu. Klubovou idylu však po jisté době začala kalit záludná nemoc, když legendární střelec onemocněl Alzheimerem.
Vinnetouovy pumelice
Je možné, že smrt byla pro Gerda Müllera jistým vysvobozením. Jeho příznivci však nemohou nalézt tak snadné rozřešení. Gerd Müller ve své době jak svým vzhledem a schopností potěšit i nadchnout – černé, spíše delší vlasy, lehce jižanský šarm v kombinaci se zápalem pro hru – připomínal jiného hrdinu své doby: francouzského herce Pierra Brice v roli nesmrtelného Vinnetoua. Je pravda, že na rozdíl od elegantního Vinnetoua Müllerův herní styl elegantní nebyl. Legendární je jeho způsob dobývání útočné šestnáctky, kdy se do soupeřových řad vlamoval lehce vystrčeným pozadím, aby se v nestřežené chvíli hbitě otočil kolem své osy a skóroval nechytatelnou pumelicí k tyči či pod břevno. Takovém stylu se dnes zpravidla již freneticky netleská.
Snad i proto nemá Gerd Müller mezi dnešními fotbalisty žádné napodobitele a následovníky. Přesto oba, Müller i Briceův Vinnetou ztělesňovali pohádku o novém, obrozeném a veskrze západním Německu, kterého již nejen není třeba se bát, ale kterému lze i fandit a lze se těšit z jeho úspěchů, i když člověk sám nezbytně nemusí být Němcem. Být jimi poražen, nebyla žádná tragédie, ale svým způsobem pocta. Fotbal i filmové umění byl díky nim především hra. Pierre Brice již nedávno do svých věčných lovišť odešel. Nyní ho následuje do věčné šestnáctky i Gerd Müller, čest jeho památce!
Tomáš Kafka je velvyslancem ČR ve Spolkové republice Německo. Byl prvním českým ředitelem Česko-německého fondu budoucnosti v Praze. Později byl velvyslancem v Irsku. Vedle občanského povolání ve státních službách stojí i nadále o to psát: poezii, recenze, sloupky, dopisy a politické články. Odtud dlouhodobá spolupráce s týdeníkem Respekt, časopisem Svět a divadlo, Literárními novinami a úsilí zprostředkovávat české autory do německy mluvících zemí. Občas překladá, především z německé poezie.
