Finančník Torsten Pfeifer: Čína má v Hongkongu výjimečnou hodnotu, tu ale diktátoři nedocení

V Hongkongu má zastoupení 75 ze 100 nejvýznamnějších bank světa, a je tak důležitým kolečkem v soukolí světového byznysu Foto: Shutterstock

Říkáš, že lidé zůstávají v Hongkongu maximálně pět roků, v tvém případě to ale bylo šest let. Co ti Hongkong dal? A co ti vzal? 

Velmi dobrá otázka. Začněme nejdříve s tím pozitivním. V prvé řadě jsem poznal naprosto skvělé lidi a žil jsem v úžasném městě. Ve své profesi jsem se dostal do nejvyšších pater a Hongkong mi v tomhle ohledu poskytl finální zkušenosti, které bych v Evropě nezískal. Tohle město je tavicím kotlíkem různých kultur – metropole, v níž je stále ještě znát, že jí vtiskla základní ráz Británie, avšak vidět jsou zde i asijské vlivy. Člověk si od každé kultury něco vezme – jak to dobré, tak i to špatné.

Ptáš se mě také, co mi tohle město vzalo. Je to jako v běžném životě: brát a dávat patří k sobě, jako síly jin a jang^[i]. Město mi tak vzalo onen poklidný život, který jsem vedl dříve. V pondělí v sedm hodin ráno jsem věděl, co budu dělat v pátek v 11:33. Celý týden měl určitý rytmus. Vše tu probíhá velmi rychle a vše musí být také rychle vyřízeno. Každý jako by jel na vlně adrenalinu, každý den je plný všemožného dění a každý večer též. Člověka pořád někam zvou, ani není schopen to vše pořádně registrovat. Dále, rychleji, výš – pod tímhle tlakem tu člověk žije pořád. Je pěkně daleko od domova – vzdálen od rodiny dvanáct tisíc kilometrů. Pokud si tam člověk nenajde partnera pro život, pak je to opravdu jen přestupní stanice.

Můžeš se s námi podělit o své kulturní a obchodní zkušenosti?

Tak nejdříve Japonsko, je to nádherná země s jedinečnou a fascinující historií. Podle mého názoru je tamní styl života bližší německému, než by se mohlo zdát, spíše bližší nežli vzdálenější. Obchody se řídí heslem „slovo dělá muže“, člověk musí ukázat, že mu záleží na věcech, jako je čest a disciplinovanost. Při jednáních je zde důležitý zasedací pořádek: host, pokud se jedná o někoho na „vyšší pozici“, dostává to lepší místo. Pokud je jeho pozice „nižší“ než je tomu u hostitele, sedí tak, že hledí na dveře. Ten, kdo je „nejvýznamnější“, sedí vždy uprostřed, ten „nejméně důležitý“ vlevo.

A kdo rozhoduje o tom, kdo kde sedí? 

To se prostě ví. Teprve když tohle děláte setrvale a nápadně nesprávně, stává se z toho problém. Pak mohou být jednání ukončena ještě dříve, než začala.

A tvé zkušenosti z Koreje a Číny? 

V Koreji začíná mnoho obchodů večer záměrně ve veselé a společenské atmosféře. Teprve pak se jde k jádru věci. Číňané jsou velmi vynalézaví, plánují dlouhodobě a dokonale. Jsou to ostatně dobří obchodní partneři. Vše se musí ale sjednat písemně, jako při každém obchodu, tady ale zásadně.

Obchody jsi uzavíral také s Australany a Indy.

Australané jsou moc zajímaví a pěstují tzv. „laid back lifestyle“^[ii], jak ostatně sami říkají. Hodně se toho odehrává venku, u dobrého jídla a právě tak v uvolněné atmosféře. Spojuje se tak příjemné posezení s byznysem. Sice jdou tvrdě na věc, ale přesto stylem „laid back“. A Indové? Jsou obchodně zdatní a dobří vyjednavači.

Co bys dnes přál lidem v Hongkongu?

Aby uchovali tohle místo takovým, jak je vytvořili, totiž jako místo, kde panuje svoboda. Přeji si, aby obyvatelé Hongkongu a „obránci“ tohoto jedinečného místa a jeho hodnot vše uchovali s nadějí, že Číňané pochopí, že zde mají něco velmi výjimečného, co stojí za to bezpodmínečně uchovat.

Jaké jsou podle tebe v tomhle ohledu jejich šance? 

Velmi malé, protože diktátorské a autoritářské systémy nejsou schopny přemýšlet v rámci kategorií individuální a společenské svobody.

Jak jsi přišel na to vrátit se zpět a věnovat se zcela jinému byznysovému nápadu? 

Citi-Bank mi dala mnohé. Spolupracoval jsem tam s jedinečnými lidmi, hodně jsem se toho naučil a rád bych využil každý okamžik, který jsem tam prožil. I když obchody v Citi-Bank byly opravdu skvělé, uvědomoval jsem si čím dál víc, že nějak ztrácím schopnost mít radost z tohohle druhu byznysu. Když jsem pak začal nakupovat nemovitosti v Durynsku, cítil jsem, že právě tohle mě naplňuje. Člověk musí poslouchat svůj vnitřní hlas a zařídit se podle toho. 

Jak se ti líbilo v Německu, když ses vrátil? 

Ve své vlasti jsem nežil řadu let. Celková atmosféra se ale změnila. Zhrublo to tu – a sice především, co se týče jazyka a čím dál agresivnější komunikace na různých společenských úrovních. „Slovo gentlemana“ už neplatí, jako tomu bylo dříve. Přesto je Německo zemí, v níž žiji rád a jejíž budoucnost bych rád aktivně pomáhal utvářet.

Založil jsi realitní fond a po krátkém čase už zaměstnáváš pětačtyřicet lidí. 

Je to tak, že jsem peníze, které jsem během své kariéry vydělal, investoval do nemovitostí. A v roce 2018 jsem založil realitní fond Treuenburg. Jsme dlouhodobí investoři v oblasti kancelářských a bytových nemovitostí s velmi dobrými výnosy v Durynsku a Středním Německu.

Uvítáš i nové investory?

Přirozeně! Zažíváme růst, výběr investorů je pro mne ale velmi důležitý. Je to konečně „manželský svazek“ na dlouhý čas. Takovýto krok musí být dobře promyšlen.

Řekněme, že bys ještě jednou mohl změnit své působiště: Řekl jsi, že tě fascinují Londýn a Berlín. Kdyby sis měl vybrat, pro jaké město by ses rozhodl? 

Obě jsou to nádherné světové metropole a mají pro mne v sobě cosi magického. Pokud bych si ale měl jedno z nich vybrat, pak bych se pravděpodobně rozhodl pro Berlín. Mám tam spoustu přátel a obchodních partnerů. Řekl bych, že Berlín je méně „nóbl“ a méně orientován na peníze a okázalosti než možná Londýn, obě jsou to ale v Evropě moje města číslo jedna.

^[i] Koncept jin – jang vychází ze staročínské filozofie a popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, části jednoho celku.

^[ii] neformální a uvolněný životní styl