Města Kostnice (Německo) a Kreuzlingen (Švýcarsko) jsou na Bodamském jezeře spojena po staletí, v neposlední řadě díky jejich společné bohaté historii. Hranice vede přímo přes obě města, přičemž Kostnice je o něco větší než Kreuzlingen. Po celá staletí nestála hranice v cestě tomu, aby se zde lidé zamilovali, vzali, pracovali a politizovali… jednoduše žili nejen vedle sebe, ale i pospolu.
Hranice byla uzavřena jen zřídkakdy. Například ve druhé světové válce se tak stolu roku 1942 kvůli velkému přílivu uprchlíků z Německa a Rakouska. V té době platilo motto “Loď je plná”. Přesto však existovali švýcarští celníci, kteří židovské uprchlíky pustili přes hranice.
V poslední době se stala hranice velmi propustná. Pouze motorizované přechody byly kontrolovány z hlediska přepravy zboží a jejich celního odbavení. Od doby, kdy se Švýcarsko připojilo k Schengenské dohodě, zmizely všechny překážky a ploty, také na malých hraničních přechodech. “Myšlení bez hranic” – to není jen hezké motto v oblasti Bodamského jezera, ale také synonymum pro kvalitu každodenního života. Kostnice a Kreuzlingen jsou velmi dobrým příkladem, jak se dá toto motto žít. Obě pohraniční města se dlouhodobě spojují v ochraně životního prostředí, získávají dodávky plynu ze stejných potrubí, vzájemně se podporují v zásobování vodou. Obě zvou ke společným rozmanitým událostem v umění, kultuře, sportu a politice. Z politického hlediska se obě města setkávají na pohraniční konferenci – je to jediná institucionalizovaná spolupráce mezi švýcarskými a německými komunitami podél hranice. Lidé zde milují, vdávají se a kultivují svá přátelství i přes hranice.
Od té doby, co výrazně posílil švýcarský frank vůči euru, přijíždějí do Kostnice stovky tisíc Švýcarů, některé obchody zde žijí hlavně ze švýcarských zákazníků. Na druhé straně tisíce pendlerů přejíždí denně z Kostnice do Švýcarska do práce. I když navzájem jsou často středobodem vtipů a bývají někdy označováni za „Sauschwaben“ nebo „Kuhschweizer“, dobré soužití a symbióza vždy zvítězili nad všemi posměšky. Úzké a kvalitní propojení obou měst je jasně patrné také v umělecké oblasti. Mezinárodně uznávaný umělec Johannes Dörflinger z Kostnice vytvořil v roce 2007 na místě, kde dříve procházela hranice u jezera, celkem 22 osm metrů vysokých soch, jako vzpomínku na dobu minulou. Vznikla otevřená “umělecká hranice”. Až donedávna.
Koronavirová krize nyní vše změnila. Německo hermeticky uzavřelo hranice se všemi svými sousedy. Všechny otevřené přechody mezi městy Kostnice a Kreuzlingen jsou již několik týdnů zablokovány ploty a částečně střeženy. Umělecká hranice byla oplocena 2 metry vysokým plotem, přesně na místě, kde se dříve setkávaly rodiny, milenci a přátelé. Protože lidé se však i přes zábrany u plotu setkávali, dotýkali se nebo si vyměňovali zboží, švýcarská pohraniční stráž na své straně také postavila plot a sice ve vzdálenosti 1,5 metru od plotu německého, takže vzniknul takový odnikud nepřístupný koridor mezi dvěma ploty. Právě o Velikonocích se u plotu odehrávaly velmi smutné scény, kdy např. dítě na švýcarské straně stálo s tabulí v ruce s nápisem “Papa, ich liebe dich” a otec na německé straně. Situace jsou tragické i v případech, kdy rodiče, kteří potřebují péči, žijí v Kostnici a děti v Kreuzlingenu.
Starostové obou měst se snaží najít řešení, bohužel zatím bez úspěchu. Plot v Kostnici byl zřízen německým Spolkovým úřadem a pouze ten je zodpovědný za mezinárodní hraniční přechody. Každá snaha o regulaci výjimky vede pouze k dalšímu zmatku. Dokonce i NY Times o této paradoxní situaci napsal článek. Mezitím je však velmi aktivní iniciativa párů a rodin na obou stranách, která vyžaduje řešení obzvlášť v těžkých rodinných případech. My všichni, na obou stranách, doufáme v časy, kdy se hraniční ploty znovu stanou pouze muzeem.
Za text a fotky děkujeme Dr. phil. Jaromiře Kirstein z Kreuzlingenu.