Žebříček Global Liveability Index zkoumá každoročně 140 měst po celém světě a definuje problémy, které mají vliv na životní styl jednotlivce. Používá více než 30 kvalitativních a kvantitativních faktorů v pěti kategoriích: stabilita, zdravotní péče, kultura a životní prostředí, vzdělávání a infrastruktura.
Německá města Hamburk, Frankfurt a Düsseldorf patří mezi metropole, které se za posledních šest měsíců propadly v žebříčku nejhlouběji, přičemž Hamburk zaznamenal v indexu celkově největší pokles ze všech měst – spadl o 34 míst na 47. příčku.
Ale ani Praha na tom není moc slavně – 69. místo je sotva ozdobou. Příčina může spočívat v několika problémech, s nimiž se česká metropole již dlouho potýká:
- vylidňování centra
- snižování dostupnosti bydlení
- budování monofunkčních kancelářských čtvrtí, které se během pandemie staly městy duchů
- absence zeleně a parků, v nichž by občané mohli trávit volný čas
- vzdálené podniky služeb, takže většinu základních potřeb nelze obstarat pěšky
Držme pozemky ve správě města
Těmito tématy se zabývalo také setkání pod názvem: Co chybí Praze, aby se stala městem s nejlepší kvalitou života?, které proběhlo v návaznosti na výstavu Praha město pro lidi. „Praze chybí schopnost uvažovat nad rámec komerčních zájmů a vytváření zisku,“ potvrdila na něm sociální geografka Michaela Pixová. To se podle ní odráží v tom, že není dostatečně reflektována nová realita klimatické krize na úrovni městského plánování.
Klima se podle ní řeší pouze na místní úrovni – jako je eliminace tepelných ostrovů či budování modrozelené infrastruktury. “Ale je potřeba si uvědomit, že problematika emisí souvisí z velké části se samotnou výstavbou, která stále probíhá uhlíkově náročným způsobem.“ Samotná intenzivní výstavba proto může komplikovat plány na snížení množství emisí, k nimž se Praha zavázala.
Architektka Yvette Vašourková je toho názoru, že Praze by neměla chybět především odvaha. „Nejen k dlouhodobějším cílům, ale i k testování dílčích změn, limitů a možností, jako je tomu například na Smetanově nábřeží, kde se nyní zkouší jiné formy využívání prostoru.” Důležité je podle ní zachovávat autenticitu míst a držet pozemky ve správě města, jako se to podařilo mimo jiné u Negrelliho viaduktu.
Primátor Zdeněk Hřib, se zamyslel nad novým stavebním zákonem, který nepřináší změny, jež by městům usnadnily cestu k realizaci nových projektů: „Je to nevyužitá příležitost k tomu, aby mohlo město získat více pravomocí např. v oblasti městského plánování, které je zcela kruciální pro to, aby se z Prahy mohlo stát město s nejlepší kvalitou života.“
Potřebujeme atraktivní mix služeb
Na současné dění ve městech má velký vliv koronová pandemie, která prohloubila krizi v maloobchodě, jenž se dostal pod tlak e-shopů. Situace v Německu začíná být dramatická. Německý svaz maloobchodu (HDE) varuje, že až 120 tisícům obchodů v celém Německu hrozí ukončení činnosti. “Potýkají se s tím celá centra měst,” řekl generální ředitel HDE Stefan Genth. Prázdné provozovny jsou podle něj již na mnoha místech viditelné.
Mnozí odborníci jsou proto přesvědčeni, že k záchraně vnitřních měst jsou zapotřebí nové koncepty, které se již nebudou opírat pouze o maloobchod. “Mají-li centra zůstat živými místy, musí lidem nabízet více než jen nákupní možnosti a parkovací místa,“ říká Burkhard Jung, starosta Lipska. Posun směrem k atraktivnímu mixu služeb má podle něj opodstatnění. “Mám na mysli dobrý mix tržišť, řemesel, umění, maloobchodu, co-workingových a kreativních prostor, škol a univerzit – to vše spojené s gastronomií a dostupným bydlením.“
Burkhard Jung patří k velmi aktivním lidem, jimž kvalita života leží na srdci. Jeho slova a činy by mohly být čítankou pro nejednoho politika. Ne nadarmo je právě on předsedou Německého svazu měst. Motto této organizace zní: “Města musí zůstat akceschopná.“
Lidé chtějí prostor pro setkávání
Město zítřka se samozřejmě nemůže soustředit jen na maloobchod; oživení center zůstane nadále horkým tématem menších obcí i metropolí. Do měst se musí vrátit výroba, vzdělávací instituce, umělecká a kulturní zařízení, široká škála služeb, aby centra byla živá. To není jen šedá teorie, nýbrž taková jsou i přání občanů. Jak ukázal průzkum, který si nechala vypracovat Steinbeisova univerzita v Berlíně, lidé v centru chtějí především kulturu, gastronomii a prostor pro setkávání. To se ale musí odehrávat v klidných a příjemně upravených ulicích.
K podobným výsledkům došel i průzkum iniciativy GoFlorenc, který se již čtyři roky zasazuje o revitalizaci lokality Na Poříčí v Praze. “V centru pozornosti není nakupování, ale společné prožívání volného času,“ interpretuje výsledky průzkumu Danuše Siering, zakladatelka projektu. “Jak vypadá prostor, kde lidé žijí a pracují, jim vůbec není lhostejné. Přesto ne každý má odvahu vyjádřit svůj názor. Naší snahou v ulici Na Poříčí není jen rozšířit chodníky a přidat lavičky a květináče. Nýbrž také zapojit do návrhů o zkrášlení ulice samotné obyvatele z okolí Florence, včetně těch, kteří dosud patří k mlčící většině. Každý názor se počítá.”
Vizualizace rekonstrukce ulice Na Poříčí. Zdroj TaK Architects.
Do jaké míry se mohou občané podílet na řešení podoby veřejných míst, je ukazatelem demokracie a vyspělosti společnosti. Dnešní metropole si přejí být živými a kreativními hospodářskými centry. Právě zapojení lidí, kteří v dané lokalitě žijí a pracují, může podpořit aktivní život “domácích“ a čelit monofunkčnímu vývoji. Ne vždy je propojení zájmů a jejich transformace do politických požadavků jednoduché. Na druhé straně participace nesmí vést k pokrytecké účasti či prosazování vlastních zájmů, kdy nedochází ke vzájemné výměně. Společné utváření vyžaduje spolupráci, účast a koprodukci – v ideálním případě i pocit vlastnictví ze strany občanů. Co se týče chápání občanské participace, je Praha stále na cestě.
