🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Petra Gümplová: Deutschland ist ein zukunftsorientiertes Land
Německá společnost chápe, že nemůže konzumovat krvavou ropu a krvavý plyn ze zemí, které páchají válečné zločiny. O zdrojích německého optimismu jsme se bavili s Petrou Gümplovou na konferenci New CZ-DEal s tématem Budoucnost energetiky a nová ekonomická realita – českoněmecká spolupráce 2022, kterou pořádalo vydavatelství Black Swan Media za podpory Ministerstva zahraničí Spolkové republiky Německo.
Vy pocházíte z Česka, ale mentálně jste již dlouho součástí německého akademického prostoru. Proč jsou Němci schopnější hledat kompromis, uzavírat koalice? Jejich politika a veřejný diskurs se zdá být mnohem racionálnější a klidnější než ten český, ale třeba i britský nebo francouzský…
Německo je výrazně centristická země. Voličská struktura je rozložena tak, že tři čtvrtiny lidí volí středové strany. Je pozoruhodné, že Němci jsou ve srovnání s Británií nebo Francií téměř imunní vůči populismu. Okraj politického spektra okupuje jediná strana, přičemž se vede debata, zda je AfD více extrémistická nebo populistická. Ve volbách získává AfD jen deset až patnáct procent, takže se dá říci, že německý mainstream se zatím drží. I mě stále ještě na Německé politice nepřestává udivovat její silná orientace na konsensus, snaha o nalezení shody. Povolební imperativ vytvořit koalici je nesmírně silný. Současná vládnoucí koalice – liberálové, zelení a socialisté – je ideologicky nesourodá a presto funguje. V Česku by to sotva mohlo držet pohromadě.
Proč tomu tak vlastně je?
Myslím, že to je proto, že v Německu s sebou politika jako povolání nese představu jakési profesionální integrity. Hlavním úkolem politika je něco, čemu se v angličtině říká “get things done” (německy liefern), tedy něco rozhodnout, změnit, zreformovat, vyřešit, spravit, zlepšit. To je zásadní úkol a podle toho se politici posuzují. V Německu je také mnohem menší důraz na ideologickou soutěž, pro politiky i strany není tak důležité udržet si za každou cenu ideologickou identitu. V rozhodování proto hraje ideologie slabší roli než pragmatické hledisko, že se musí něco vyřešit a rozhodnout. Z dlouhodobého hlediska to znamená, že politici jsou zodpovědnější vůči celku a politická kultura je vyšší.
Německo je také zemí, kde se politika mnohem více orientuje na budoucnost než u nás. Což je pro Česchy často i těžko pochopiteplné – vidí v tom naivitu, nebo snahu mravokárně poučovat ostatní…
Integrální součástí německého politického stylu je pokrokovost. Obnáší to, že politika se dívá dopředu, nepřešlapuje na místě, rozhodně se nekouká někam do minulosti. Akceptuje, že svět se mění, změny jsou akcelerované, svět se také pluralizuje a my jako Evropa se na to musíme adaptovat. Řeknu vám jeden příklad: Za všechna ta léta jsem v Německu neslyšela jako argument slovo “tradice”. Vůbec si nevybavuji, že by se při nějaké vážné debatě někdo obracel k minulosti, pokoušel se minulost nějak zakonzervovat, udržet, nebo nedejbože oživit. Je to zvláštní fenomén, nevím vlastně, jak vznikl, ale německý progresivismus je v tomto smyslu až fascinující.
Německo je na jedné straně ekonomickým motorem Evropy, na straně druhé to je také sociální laboratoř. Volá po sociální spravedlnosti i klimatické spravedlnosti. Němci silně cítí i zodpovědnost za planetu. Proč tomu tak je?
Ať už jde o klima, sociální diverzitu nebo genderovou rovnost, Němci chápou, že tyto otázky vystupují do popředí právě proto, že za nimi stojí nějaká diskriminace. Fakt, že se ženy méně často stávají profesorkami, je vnímán výsledkem diskriminačního procesu, který je v rozporu s imperativem rovných příležitostí a rovných práv. Současná německá vládní koalice se například snaží zajistit homosexuálním párům rovný přístup ke všem reprodukčním technologiím financovaným ze zdravotního pojištění. Kdybychom hledali vysvětlení, asi bychom museli jít do minulosti, do válečné zkušenosti, která znamenala radikální diskriminaci menšin třeba na základě etnického původu. Zpracování tohoto traumatu vedlo k striktně individuálnímu, lidskoprávnímu přístupu. To znamená, že každý jedinec je dnes nositelem důstojnosti, práv a morální rovnosti a od toho se odvíjející rovnosti v přístupu k základním statkům, příležitostem a pozicím.
Řekla byste, že Německo je ohledně budoucnosti optimističtější než jeho sousedé?
Zaznívají tu pesimistické hlasy zejména v otázce klimatu. Například na Postdamském institutu pro výzkum klimatických změn působí vědci jako Johan Rockström, kteří po léta poukazují na to, že lidstvo již překročilo všechny ekologické limity, že oteplení nad 1,5 stupně je nevyhnutelné. Mohlo by se zdát, že tváří v tvář pesimistickým předpovědím bude motivace k dalšímu snižování emisí ubývat, ale skutečností je, že omezování emisí vnímají Němci jako etický imperativ. Také proto, že klimatická krize má zásadní etické aspekty související s tím, na koho a jak dopadají negativní důsledky. Mladá generace přichází s klimatickými žalobami a argumentuje, že v budoucnu nebude moci realizovat základní lidská práva. Sama mám šestnáctiletou dceru, která prožila celý život v Německu, a pro ni je enviromentální úzkost docela reálná věc. Energetická transformace je naštěstí nastartovaná a nenávratná. Je velmi akcelerovaná konfliktem na Ukrajině, protože německá společnost chápe, že nemůže konzumovat krvavou ropu a krvavý plyn ze zemí, které páchají odporné válečné zločiny.
Můžete tedy shrnout základní principy, jak se v Německu “dělá politika”?
Je to velmi jednoduché. Politika se nemá primárně orientovat na nějakou kolektivní identitu nebo na boj s ideologickým nepřítelem. Politika má být racionální, založená na datech a faktech, kooperativní, konsensuální, s cílem se dohodnout a řešit výzvy a problémy v měnících se podmínkách. Dívá se do budoucnosti a je citlivá k požadavku zajistit skupinám nebo jednotlivcům rovný přístup a nediskriminační zacházení.
