V tomto tropickém létě se v bývalém kostele St. Agnes v berlínském Kreuzbergu setkávají tři velmi odlišné světy: lesklí tučňáci, pestrobarevné bájné bytosti a tajemné obrazové světy íránské umělkyně. Po turbulentním období kolem Johanna Königa je tedy galerie opět tam, kam patří: uprostřed umění.
Od hvězdného galeristy ke krizovému případu
Johann König patří už léta k nejznámějším galeristům v Německu. V roce 2002 založil v Berlíně vlastní galerii a vybudoval z ní mezinárodně úspěšnou platformu pro současné umění. Syn kurátora Kaspera Königa vyrůstal v rodině, v níž umění svým způsobem představovalo rodinný podnik. Přesto si navzdory téměř úplné slepotě už v mládí dokázal vybudovat vlastní jméno. Nejvýraznější krok v Berlíně přišel v roce 2015: Galerie se přestěhovala do bývalého kostela St. Agnes v Kreuzbergu.
Monumentální betonová stavba, postavená v 60. letech, patří k výrazným příkladům berlínského brutalismu. Dnes se zde setkávají sakrální dimenze se současným uměním. Bývalá chrámová loď, kaple a další prostory vytvářejí kulisu, v níž i jediná socha rychle působí jako velké gesto – při mé současné návštěvě to platilo dokonce i pro tučňáky.
Pak začalo být nepříjemně
Několik žen galeristu obvinilo z nevhodného chování a vytýkalo mu, že zneužíval svoji mocenskou pozici. König obvinění odmítl. Po právních sporech musel časopis Die Zeit některé části svého článku stáhnout. Debata však nezůstala bez následků pro galerii. Několik umělců a umělkyň se stáhlo. Patřili mezi ně Helen Marten, Amalia Pica a Trey Abdella. Skončila také spolupráce s Monicou Bonvicini. Později z webových stránek galerie zmizeli také Katharina Grosse a dvojice Elmgreen & Dragset.
Tři umělci, tři zcela odlišné letní světy
Aktuální výběr by snad ani nemohl být rozmanitější. Zatímco Jeppe Hein zaplňuje prostor kostela zrcadlícími se tučňáky, Jordy Kerwick návštěvníky přenáší do barevně intenzivního světa zvířat, rostlin a hybridních fantastických bytostí. Arghavan Khosravi zase pracuje s fragmenty těl, architekturou, závoji, stíny a symbolickými objekty – poeticky, ale zároveň s výrazným politickým podtextem.
Jeppe Hein: Tučňáci v chrámové lodi
Kdo u současného umění neočekává zrovna úsměv, mohl by být Jeppem Heinem příjemně překvapen. Pro výstavu „You Are Never Really Allone“ – slovní hříčku spojující slova „all“ a „one“ – proměnil dánský umělec své známé zrcadlové balóny v tučňáky. Ti stojí na světlých kamenech, které Hein nasbíral na dánském pobřeží, a odrážejí své okolí. Divák se tak doslova stává součástí uměleckého díla. V závislosti na tom, kde stojí, se obraz proměňuje. Zrcadlové povrchy deformují prostor i těla, zatímco podoba tučňáka osciluje mezi těžkým tělem a vznášejícím se balónem.
Jordy Kerwick: Léto, zvířata a trochu budoucnosti
Výstava australského umělce Jordyho Kerwicka, který se narodil v Melbourne, nese název „This Time Tomorrow“ – kde budeme zítra? Kerwick bere zcela každodenní dojmy a proměňuje je ve fantastické, místy téměř pohádkové obrazové světy. Na první pohled to vypadá jako čistá radost, při pozornějším pohledu se však objevuje i výrazně zamyšlenější stránka. U Kerwicka se obyčejné mění ve sen a každodennost v báji. Zdá se, že zvířata vědí, co se stane zítra.
Arghavan Khosravi: Krása s háčkem
U Arghavana Khosraviho se vše stává o něco tajemnějším. Umělkyně narozená v Íránu, která dnes žije v USA, propojuje prvky perské miniatury se surrealismem, osobními vzpomínkami a současnou politikou. V jejích obrazech se objevují ruce, fragmenty těl, architektura, závoje, klece, stíny a otvory. Mnohé se zdá být současně viditelné i skryté. Právě tím její díla získávají zvláštní napětí.
Název její výstavy „The Shape of Absence“ („Tvar nepřítomnosti“) odkazuje na myšlenku, která její tvorbou prostupuje: I to, co chybí, může mít svůj tvar, a tím i určitou přítomnost. Jakkoli její obrazy na první pohled působí poeticky, při bližším pohledu se ukazují jako velmi vrstevnaté.
Tři umělecké pozice, jeden docela dobrý důvod k návštěvě
V čem spočívá kouzlo současných výstav v St. Agnes? Člověk může jednoduše vejít dovnitř bez velkých očekávání. A pak ho překvapí zrcadlící se tučňák, uvízne pohledem u fantastického zvířete nebo začne přemýšlet, co se vlastně právě odehrává na zdánlivě klidném obraze. Po vší té bouři je to možné, přesně to, co je potřeba: Žádné velké vysvětlování, ale prostě dobré umění, které přináší radost. A toho je v St. Agnes toto léto opravdu dostatek.
Titulní foto: Jordy Kerwick, více o galerii ZDE
