🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Tschechische Buchkunst wird im Klingspor Museum im Rampenlicht stehen
Uměleckoprůmyslové museum pečuje a prezentuje rozsáhlý sbírkový fond. Spravuje také rozsáhlou knihovnu, která je s více než 195 tisíci svazky největší českou odbornou knihovnou specializovanou na výtvarné a užité umění u nás. Kdo stojí za myšlenkou, přivézt do Klingspor Musea kolekci české umělecké knižní tvorby od konce 19. století až po současnost?
Prvotní impuls vzešel z Ministerstva kultury s návrhem, zda bychom nechtěli připravit nějakou akci doprovázející Frankfurtský knižní veletrh. Samozřejmě nás napadla výstava z našich fondů, v nichž významné místo zaujímá sbírka knižního umění a užité grafiky. V této sbírce, dnes oddělené od prezenčně přístupné veřejné knihovny, se nachází více než 40 tisíc vzácných tisků, rukopisů i knižních vazeb. Zrodil se tedy nápad představit německému publiku široký výběr děl českých knižních výtvarníků, ilustrátorů a designérů 20. a 21. století a s tímto návrhem jsme oslovili několik partnerských muzeí ve Frankfurtu. Nakonec bylo úspěšné jednání s Klingspor Museum, které se specializuje na oblast typografie a knižního umění a téma mu bylo velmi blízké.
V Klingspor Museu představíme i my naši Knihu o knihách. Německojazyčnou publikaci o třiceti stěžejních českých literátkách a literátech 20. století jsme pro Frankfurt 2026 připravili v pražském nakladatelství Black Swan Media. Vydavatelka Black Swan Media Danuše Siering ji v přímo v prostorách muzea uvede 11. října v rozhovoru se spisovatelkou Kateřinou Tučkovou, která patří mezi přední literární osobnosti této knihy. Jak na Vás naše dílo zapůsobilo?
Kniha mne potěšila jak svým obsahem, tak přitažlivou vizuální stránkou. A jsem velice rád, že se výběr klíčových literárních autorů a autorek minulosti a současnosti do velké míry kryje i s výběrem významných děl knižního umění, které prezentujeme na naší výstavě v Klingspor Museu. Snažili jsme se propojit výtvarnou kvalitu knižní úpravy s literárními texty důležitými pro německé prostředí, podobně jako jste o to usilovali vy ve své knize.
Jste kurátorem zmíněné výstavy. Podle jakého klíče jste svoji kolekci bezmála 200 titulů vybíral tak, aby byla pro návštěvníky výstavy atraktivní?
Hledisek výběru jsme měli řadu a snažili jsme se zohlednit jak zajímavost vybraných děl pro německé publikum, tak vyváženost různých proudů a oblastí tvorby. Takže vedle slavných českých umělců jsme do výběru zařadili i česko-německé výtvarníky počátku století, jako byli Emil Orlik, Richard Teschner nebo Hugo Steiner-Prag. Stejně tak jsme chtěli ukázat stylové proudy, jimiž se česká kniha odlišovala od německé produkce, například kubistický design, poetismus 20. let nebo velmi výrazné ukázky tzv. bruselského stylu a abstraktních tendencí 50.- 60. let.
Naší snahou bylo vystavit jak unikátní tisky a návrhy, tak kvalitní velkonákladové edice. Větší pozornost jsme věnovali umění písma, vzhledem k zaměření hostitelského muzea. Věřím, že pro německé diváky budou zajímavé i umělecké knižní vazby nebo výběr dětské ilustrované knihy, která má v Čechách tradičně vysokou úroveň. Závěr výstavy tvoří knižní design a ilustrace posledních desetiletí. Zde jsme se podobně jako u starších období pokusili vybrat taková díla, která propojují výtvarnou kvalitu s literárními texty autorů známých v německém prostředí.
Mezi autory unikátních artefaktů z fondu UPM patří čeští velikáni jako Alfons Mucha, Karel Teige, Karel Svolinský či Josef Váchal. Jaké konkrétní tituly přivezete do Německa?
Výše zmiňovaní autoři budou zastoupeni skutečně špičkovými exponáty, ať už je to Muchův Otčenáš, jeho nejslavnější knižní práce vzniklá pro Světovou výstavu v Paříži 1900, Teigeho avantgardní fotomontáže k Nezvalově Abecedě z roku 1926, Svolinského úprava Máchova Máje, oceněná Grand Prix na pařížské Mezinárodní výstavě dekorativních umění roku 1925, anebo unikátní ruční tisky Josefa Váchala, počínaje jeho Viděním sedmera dnů a planet z roku 1910.
Vzácná díla ale najdeme i v tvorbě druhé poloviny století, zmiňme třeba knižní artefakty Milana Knížáka ze 70. let s jeho provokativními autorskými kolážemi a asamblážemi.
Jak se určuje hodnota nejcennějšího exponátu? A jak je ošetřeno pojištění při vývozu natolik vzácných knih do zahraničí?
Stanovení pojistných hodnot těchto děl vždy vychází ze současného trhu s uměním, například z dosažených aukčních cen. Někdy se však jedná o naprosté unikáty, které se na trhu v této kvalitě již neobjevují (příkladem jsou některé Váchaly práce), a cenový odhad tuto výjimečnost musí zohlednit. Transport do zahraničí zajišťuje zkušená přepravní firma a stejně tak pečlivě je ošetřeno pojištění. U vývozu sbírek do zahraničí je navíc nutné povolení Ministerstva kultury, vydané na základě záruk zahraniční strany.
Nakolik dnes podle Vás v Česku (ne)rezonují knihy – a proč tomu tak je?
Knižní trh tvoří velmi výraznou oblast tzv. kreativních průmyslů a značně přispívá k hospodářskému růstu. Je pozoruhodné, kolik titulů u nás ročně vychází, s ohledem na relativně menší odbytové možnosti ve srovnání třeba s německým nebo anglickojazyčným trhem. Statistiky prý dokládají, že jsme národem čtenářů. Jistě dobrým krokem bylo zavedení nulové sazby DPH na knihy, což růst knižního trhu nesporně podpořilo. Mne osobně však zajímá i výtvarná a tiskařská kvalita publikací, a ta je, myslím, na světové úrovni. UPM spolupracuje s řadou světových nakladatelství a často slyšíme velkou chválu na naše grafiky a tiskaře.
Které kroky institucí jako je UPM mohou přispět ke zvýšenému zájmu o knihu?
Velmi důležitá je podle mne propagace kvalitních českých knih, ať již formou soutěží, anket, mediálních ohlasů, veletržních přehlídek nebo výstavních prezentací. Naše muzeum jako paměťová instituce se jednak stará o významné knižní dědictví minulosti a připomíná jeho hodnoty i krásu, jednak usilujeme o podporu současné tvorby. Jako muzeum designu se snažíme spolupracovat se špičkovými grafiky a ilustrátory, hledat pro ně zajímavé úkoly a zakázky. Snad to dokládá naše knižní produkce posledních let, která získala několik ocenění např. v soutěžích o nejkrásnější knihu, o muzejní publikaci roku nebo v soutěži Czech Grand Design.
Vedení UPM jste převzal na podzim 2023 po paní ředitelce Heleně Koenigsmarkové, která stála v jeho čele třicet let. V UPM ale působíte už od roku 1991 a jeho prostředí tedy důvěrně znáte. S jakou vizí jste přišel?
Máte pravdu, muzeum znám dosti důkladně – prošel jsem v něm řadou pozic od brigádníka ve sbírce grafiky, řadového kurátora až po vedoucí funkce. Mnohé ze svých vizí jsem měl možnost realizovat i v předchozích letech, například ve stálé expozici muzea, kde jsme se pokusili nově přiblížit a interpretovat důležitou roli užitého umění a designu v životě lidí, v jejich rituálech, slavnostech i každodennosti. Po nástupu do funkce ředitele jsem se s kolegy zaměřil na některé strategické oblasti rozvoje, hlavně na zvýšení návštěvnosti, aby se muzeum stávalo vyhledávaným místem poučení i odpočinku, dále na vědeckou excelenci výzkumu nebo v oblasti hospodaření na využití mimorozpočtových zdrojů. Naším cílem bylo také posílení digitální dostupnosti sbírek, obnovení programu zahraničních výstav přerušených pandemií nebo oživení muzejních poboček. Mnohé z toho se, doufám, daří naplňovat – zahájili jsme provoz online portálu sbírek, začali jsme vydávat muzejní časopis, realizovali velké výstavy v Evropě i jihovýchodní Asii, a v neposlední řadě jsme získali i novou muzejní pobočku, jedinečnou kubistickou Bauerovu vilu v Libodřicích.
Jaké muzeum ve světě je pro Vás vzorem?
UPM udržuje úzké kontakty s většinou významnějších muzeí užitého umění v Evropě i zámoří, s jejich řediteli se pravidelně jednou ročně scházím na společných zasedáních, kde si vyměňujeme zkušenosti. Takže inspirativních příkladů máme řadu, nejen z Londýna a Vídně, jejichž muzea „umění a průmyslu“ patří k nejstarším v Evropě a byla velkým vzorem pro UPM v Praze již v době jeho založení v 19. století. Nicméně mne těší, že zahraniční kolegové jezdí dnes také k nám a že některé naše badatelské a výstavní projekty jsou inspirací i pro ně.
Kdybyste si mohl vybrat, kterému z evropských, potažmo světových muzeí byste rád šéfoval?
Byla by to hezká výzva, ale nejsem si jist, zda mám podobné ambice. Nedávno jsem byl přizván do skupiny expertů, kteří měli provést analýzu činnosti a hospodaření vídeňského Musea für angewandte Kunst (MAK Wien), které je mi blízké. A při této práci jsem si uvědomil, kolik shodných či více méně obdobných problémů s partnerskými muzei sdílíme, ať už je to problematika výnosů, míry soběstačnosti, optimalizace nákladů a další. Vídeň mi v minulosti mnoho dala, strávil jsem tam hodně času ve sbírkách a archivech i na přednáškách na univerzitě, ale manažerská role by mi tam asi moc nového nepřinášela a byla by ještě složitější než tady v Praze. Mnohem raději s těmito institucemi spolupracuji odborně, třeba na tématech středoevropského umění 19. století, které je mi nejbližší.
