Antonín Sahula.
Jste rodinná firma, která vznikla roku 1991. Byla nedávná krize tím nejhorším, ve vaší historii?
Nedávnou krizí máte na mysli tu z let 2009/2010? O současné situaci bych jako o krizi nemluvil v minulém čase, ta hlavní část teprve přijde, společnost zatím žije na steroidech pumpovaných do ekonomik státními rozpočty. Kdo má a kdo nemá na trhu své místo se ukáže až tyto programy skončí.
Máte docela dost zaměstnanců, museli jste kvůli krizi propouštět či nějak radikálně snižovat náklady?
Zaměstnanců máme 80 kmenových a nyní 11 agenturních. Nepropustili jsme nikoho z kmenových zaměstnanců, agenturních jsme mívali i více. Kvůli zavření škol museli někteří naši zaměstnanci zůstat doma s malými dětmi. Ze dne na den nám, kvůli mediální masáži, lidé v důchodovém věku přestali chodit do práce. Důvodem byl především strach, báli se chodit do práce, potkávat se s lidmi. To už nyní odeznělo a všichni se nám vrátili. Hned v březnu, po zavření škol, jsme nabídli našim zaměstnancům brigády pro děti od 16 let s flexibilní pracovní dobou, aby bylo možné kombinovat brigádu a on-line školu. Máme s bratrem děti v tomto věku a nechtěli jsme, aby zůstaly doma bez programu. Dodnes máme mnoho brigádníků z řad těchto mladých lidí. Na různé úvazky kompletují a balí naše výrobky. Doplňují nám chybějící pracovníky. Na Benešovsku trh práce zcela zamrzl, nejsme schopni sehnat vhodné pracovníky. Mnoho lidí zůstává doma na 80%, resp. 60% státní podpoře, aniž by cokoliv dělali, přestože jejich pracovní místa už prakticky neexistují, ani nemají zájem chodit do práce. Náklady jsme pochopitelně snižovali, odložili jsme i některé plánované investice, ale jen ty méně podstatné.
Co bylo nejvíce poptávané zboží před krizí a liší se to nějak od toho, co je poptávané nyní?
Během zastavení montážních linek v automobilkách jsme nedodávali díly zákazníkům, ale výrobu těchto dílů jsme úplně nezastavili, vyrobili jsme si pojistné zásoby. Ostatní obory nijak dramaticky nezpomalily. Nyní opět dodáváme celé portfolio našich výrobků zákazníkům.
Do jaké míry jste obchodovali se zahraničními klienty?
Přímo směřuje do zahraničí mezi 55–60 % našich výrobků, dalších
30 % zprostředkovaně po nějakém dalším zpracování v ČR. V době omezení výroby v automobilkách jsme téměř vše dodávali do zahraničí.
Museli jste nějak radikálně kvůli krizi změnit vaše zaměření či skladbu produktů?
Prozatím nikoliv, mění se ale struktura dílů, kterou u nás naši zákazníci poptávají.
Vaše výroba je částečně automatizovaná, což asi byla vaše výhoda během krize oproti firmám, které jsou postaveny pouze na lidské síle. Myslíte si, že je to právě robotizace, která bude hrát v budoucnu čím dál tím větší roli?
Naše výroba je automatizovaná jen z části, díky tomu je značně flexibilní a portfolio našich výrobků velmi široké. To může být do budoucna výhodou. Zkracují se dodavatelské řetězce, zmenšují série. Zákazníci po zkušenostech z nedávné doby hledají dodavatele v okolí, schopné vyrobit střední a menší série. Úplná automatizace není nyní jasnou výhodou.
Vnímáte na krizi pro vaši firmu také něco pozitivního?
Jistě! V krizi v roce 1998 jsem do rodinné firmy nastoupil a společně s otcem a bratrem jsme právě v krizi našli naše místo na trhu, během krize 2009/2010 jsme zrekonstruovali haly, opravili zařízení, získali různé kvalifikační certifikáty. Ani nyní nestojíme na místě, máme čas na analýzu procesů, vzdělávání, před třemi měsíci jsme vyměnili ERP systém, aniž by si toho kdokoliv ze zákazníků všiml. Každá krize je příležitost!
V čem podle vás spočívá budoucnost kovovýroby v Česku?
Je to o tradici, kvalifikaci, schopnosti hledat nové způsoby a postupy. Myslím si, že „opravdová“ výroba obecně má v ČR své místo – vyplývá to z historie a není to jen o kovovýrobě.
Více najdete zde.
