Po byznysové stránce došlo ke krachu úspěšné firmy vyrábějící dekorativní svítidla na zakázku a osobní život se mu pomalu rozpadal pod rukama. Rozešli se s manželkou, která se odstěhovala i s dcerou a do toho Marek zjistil, že má zánět tlustého střeva. To byla poslední kapka. Co tě nezabije, to tě posílí a jsou dvě možnosti – Konec nebo nový začátek.
Marek si zvolil nový začátek a věděl, že svou běžně aktivní a kreativní mysl musí zaměstnat, a tak se začal soustředit na nové projekty. Jedním z nich je unikátní prémiová energetická tyčinka gfBar, jejíž složení dával přes rok dohromady a před nedávnem jí představil českém trhu.
Během posledního roku si uvědomil jednu velmi důležitou věc, o kterou se se mnou při našem rozhovoru podělil: „Život je cesta a přesto, že často stojíme tváří v tvář výzvám a situacím, které nemůžeme mít pod kontrolou, můžeme si vybrat, jak si je budeme vykládat, jaký význam jim dáme a jak na ně budeme reagovat. Vždy máme na výběr. Můžeme je totiž zvládnout s radostí a mírem v duši, místo trápení.“
Marek nyní oplývá pozitivní náladou, štěstím, cítí se skvěle a jsem ráda, že jsme se společně domluvili na rozhovor.
Marku, jaké je Vaše životní motto?
Své životní motto jsem převzal od Nelsona Mandely: „Vítězem je snílek, který se nikdy nevzdává.“
Můžete nám více přiblížit Vaši lásku k umění a kdy jste se rozhodl v tomto oboru podnikat?
Po střední škole jsem chtěl studovat herectví. Dokonce jsem při přijímačkách na DAMU skončil mezi čtyřiceti, ale na přijetí to nestačilo. Pak jsem byl přijat na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Žil jsem divadlem. Můj herecký vzor byl Josef Abrhám. Chodil jsem do Činoherního klubu a hltal všechna představení, ve kterých hrál. Já sám jsem se svým kamarádem Richardem hrál na ulici před pražským orlojem a vybírali jsme do klobouku.
Cena Stanislava Libenského.
Během studia na konzervatoři jsem se se svým hereckým talentem necítil jistě. A tak jsem hledal příležitosti v oblasti kulturního managementu. A přišlo to. S mým společníkem Oldřichem jsme uvedli do života Křižíkovu fontánu s představením brněnského Městského divadla Sen noci svatojánské a byl to fenomenální úspěch. A pak už to šlo ráz na ráz. Ceny Thálie, Ceny Františka Filipovského, Concertino Praga, Letní shakespearovské slavnosti, přehlídka České divadlo, knižní edice Slavné vily a Slavné stavby, výstavy českého skla v Pekingu, Šen čenu a Taipei, turné Hradišťanu po deseti čínských městech, Cena Stanislava Libenského a mnoho dalších projektů. Většinu projektů jsme fundraisovali a produkovali. Na rozvoj a propagaci české kultury jsem doslova posháněl desítky milionů korun.
Kulturou jste se zabýval i v rámci Vašeho studia v Chicagu a Salzburgu, dva odlišné kontinenty, rozdílný jazyk, kultura, jak na toto období vzpomínáte?
Měl jsem touhu si doplnit vzdělání v oblasti, kterou jsem žil. Našel jsem studium MBA v mezinárodním kulturním managementu na Salzburské univerzitě, který organizovala ve spolupráci s Columbia College Chicago. A protože jsem pravidelně jezdil na Salzburský festival, to město znám velice dobře, zašel jsem na pohovor a byl přijat. Po úvodní osobní prezentaci za mnou přišel rektor Salzburské univerzity a říká: „Vy musíte být potomek France Kafky“. Tři roky jsem trávil každé dva měsíce čtrnáct dní v Salzburgu a byla to nezapomenutelná zkušenost. Závěrečnou diplomovou práci jsem napsal na téma „Pražská galerie českého skla“. Den před obhajobou jsem ji v Praze otevřel.
Jaké se Vám dnes vybaví vzpomínky na Katar, Hotel St. Regis, sochy Oryxů? Je to pro Vás jeden z největších podnikatelských úspěchů?
Ano, však se o něm psalo v časopise Forbes. Na druhou stranu to byl projekt plný komplikací, problémů a probdělých nocí. Bez neskutečné a dlouhodobé vůle dílo dokončit a bez pomoci doslova desítek přátel a spolupracovníků by Oryxy před hotelem St. Regis v Dauhá dnes nestáli. Ty nejbližší přátele, co hodně pomohli, jsem nakonec pozval na večeři do restaurace Gordona Ramseyho, která je součástí hotelu a výhled z ní je na jednoho z našich Oryxů.
Oryx před hotelem St. Regis v Dauhá.
Před dvěma lety jste nedobrovolně přišel o firmu, kterou jste léta budoval. Co Vám tohle životní období nejvíce vzalo a naopak dalo?
Asi nejvíc v tom dobrém i špatném. Byznys se nemůže založit jen na snech a vizích. Je to tvrdá práce s lidmi. Nekompromisní rozhodování s nejistým výsledkem. Překonávání situací, které jsou často nad fyzickými i psychickými možnostmi člověka. Těžký boj o záchranu firmy. Vesmír mě tentokrát nechal na holičkách. Nebo mi vzkázal: Je to nad tvoje síly. Po pěti letech práce jsem zůstal bez firmy, bez rodiny, bez peněz, s dluhy a psychicky na dně. Nevěděl jsem, co mám dělat. Proč mám ráno vstát z postele. Kam jít. Komu zavolat. Koho poprosit o pomoc. Musel jsem najít motivaci. Tou byly moje dvě krásné a šikovné děti. Prostě nechci, aby říkali, že jejich táta byl zoufalec. Narazil jsem tehdy na internetu na jednu kanadskou koučku. Začal jsem sledovat její videa, začal jsem meditovat a během několika měsíců jsem se psychicky srovnal. Začal jsem žít přítomností. Začal jsem zase vyzařovat pozitivní energii.
Kdy se zrodil nápad přijít na trh s energetickou tyčinkou gfBar?
Ještě v Salzburgu jsem se potkal s lidmi z marketingu společnosti RedBull. Zalíbil se mi ten byznys model. Máte jeden produkt a staráte se 99 % času o marketing a prodej. Několik let jsem přemýšlel, co by to mohlo být. A pak před dvěma lety na kurzu surfingu v Portugalsku (kam mě mimo jiné vzali kamarádi na „ozdravný“ výlet) jsem potkal dámu, která po tatínkovi zdědila továrnu na výrobu tyčinek. A nápad byl na světě. V hlavě jsem měl promyšlené komponenty, ze kterých by taková tyčinka měla být vyrobena. Jaké však bylo mé překvapení, když experti řekli, že něco takového nejde vyrobit. Trvalo to skoro dva roky, ale tyčinka je na světě a bez kompromisů. Kanadské borůvky z Nové Scotie, brazilské ořechy z oblasti řeky Manuripi ze severu Bolívie a nejefektivnější vláknina z guarových bobů. Je to nejzdravější energetická tyčinka na světě a její složení dnes čeká na udělení patentu.
Načasování pro uvedení na trh nového produktu Vám znepříjemnil koronavirus, jak se to podepsalo na Vašich plánech?
Musel jsem kompletně překopat plán uvedení tyčinky na trh. Původně se v Čechách měla distribuovat až v dalších vlnách, ale koronavirus způsobil, že jsme na začátku naopak spustili prodej zde. Protože jsem si uvědomil, že má tyčinka může pomoci lékařům a sestrám v této složité době, tak jsem spustil kampaň #gfBarPomaha a v rámci této kampaně jsme do nemocnic dodali přes tisíc tyčinek gfBar. Nezištně pomohli desítky influencerů, kterým jsem neskutečně vděčný a zapsali jsme společně navěky do DNA tyčinky slovo pomáháme. A tak to i zůstane.
Tyčinky pro personál Ústavu pro Péči o Matku a Dítě v Podolí.
Sám jste si prošel byznysovým neúspěchem, ze kterého jste se úspěšně dostal zpět, našel novou energii a odhodlání pustit se do nového podnikání. Co byste poradil podnikatelům, které zasáhla aktuální situace kolem koronaviru? Jak se v dané situaci mají podnikatelsky chovat?
Těžko radit obecně. Každý byznys má svá specifika. Snad jen radu, jak zůstat silný a odolný sám v sobě. Bez vnitřní síly člověk nepřekoná nic. Zaprvé nešťastnými nás nedělá situace kolem nás, ale to, jak o ní přemýšlíme. Naše myšlenky nás vrhají do stavu zoufalosti. Zadruhé žijte přítomností. Zastavte se a řekněte si, co vám teď chybí. Často zjistíte, že v tu konkrétní chvíli nic. A zatřetí zůstaňte pozitivní, vyzařujte pozitivní energii, ať se děje cokoliv kolem Vás. Většinu toho nemůžete ovlivnit. Já si opakuji čtyři slova, která mě nyní doprovázejí: láska, radost, mír a vděčnost. Tato slova s největší pozitivní vibrací by Vás měla provázet zbytek vašeho života.
Podělte se s námi o Vaší vizi do budoucna. Jak vidíte rok 2020 jako zkušený podnikatel a jaké jsou Vaše cíle s gfBar?
V jakékoliv situaci hledám příležitosti. Svět se mění, naše životy se mění, náš byznys se mění. Příležitosti jsou kolem nás nepřetržitě. Zastavit se na chvíli, vnímat situace kolem nás, vnímat příležitosti a být připraven na ně reagovat. Jak se říká chytit je za pačesy.
Co se týká mé energetické tyčinky gfBar, rád bych pomohl lidem být úspěšnější, veselejší a výkonnější. Tyčinka pomáhá ve chvílích, kdy se od nás očekává výkon. A funguje. Překoná pocit únavy. Však se také jmenuje Goodbye Fatigue. Můj cíl je za pět let prodávat 20 000 balení tyčinek měsíčně na globálním trhu. Smělé, co?
Více o tyčince gfBar najdete na webu nebo na FB.
