Při čtení březnového vyjádření majitelky Heleny ohledně aktuální situace, se ve vás mísí pocity soucitu, podpory, ale také odhodlanosti a pozitivního myšlení. Helena v něm upřímně mluví ke svým běžkyním a na rovinu popisuje nynější situaci: „Jdu běhat se po sedmi letech zastavilo. Jaro nám utíká. Nechceme nikoho zklamat a vypisujeme menší “májovou” vlnu kurzů a doufáme, že udržíme Jdu běhat alespoň v light verzi. Bez vás to ale nedáme. Pokud chceš Jdu běhat podpořit, a ještě zažít atmosféru našich běžeckých kurzů, pořiď si vypsaný kurz. Chceme vyběhnout koncem května.‘‘
Během února letošního roku začali pociťovat upadající zájem o kurzy, v polovině března bylo jasné, že je zle. Přihlášky na kurzy klesly o více než
60 %, trenérský tým přišel ze dne na den o práci a nezbývalo než čekat a doufat, že se situace brzy zlepší. S Helenou jsme si povídaly, jak o budoucnosti jejího projektu Jdu běhat, tak také o její běžecké vášni a skloubení rodiny a podnikání.
Helena Suchomelová.
Heleno, vzpomenete si na svoje běžecké začátky, kdy jste s běháním začala koketovat?
Běhat jsem začala v roce 2010 během života v Amsterdamu, ještě tehdy, než to začalo být moderní. Zkoušela jsem párkrát vyběhnout sama, respektive s přítelem, ale když nám do schránky přistál letáček organizace nabízející běžecké kurzy, dlouho jsem neváhala. Jsem typ, který má rád vedení a pravidelnost, a to jsem si sama neuměla naordinovat. Chtěla jsem, aby moje běhání mělo “hlavu a patu” a to mi amsterdamský běžecký kurz dal. I když byl v holandštině (smích).
Běhání zažilo v posledních 10 letech velký boom. Vnímala jste to už tehdy jako velký potenciál?
Ano, vnímala. Viděla jsem úspěch pohybových aktivit venku typu bootcamp a vnímala jsem to jako návrat k přirozenosti, jehož bude i běh součástí. Zároveň jsem vnímala, jak moc mně osobně běh dal nejenom fyzicky, ale i psychicky, zejména schopnost lépe překonávat překážky. Chtěla jsem tuto cestu k běhu usnadňovat i dalším ženám, protože na pražských běžeckých akcích jsem si všímala převyšujícího počtu mužů jako účastníků. Od té doby se mnoho změnilo, snad malinko i díky Jdu běhat.
Věnovala jste se předtím nějakému jinému sportu?
Sedm let jsem na střední škole tančila párové společenské tance, pak jsem pár let na vysoké dělala takový ten klasický aerobik. Takže koordinační cvičení na našich tréninzích mi docela jdou, ale jinak nejsem fyzicky typ, že bych se pro běh takzvaně narodila. Což mi vůbec nevadí, běhám rekreačně, díky běhu netloustnu (vyjma karantény, ajajaj) a udržuji si veselou mysl. Za posledních deset let bylo jen málo týdnů, kdy jsem nešla běhat. Věřím v Einsteinův citát „Abys udržel rovnováhu, musíš zůstat v pohybu.“
Před 7 lety jste objevila díru na trhu, chtěla jste se naučit běhat, ale nenašla jste vhodný kurz. Věřila jste od začátku, že Váš projekt Jdu běhat má velký potenciál?
Náš rozjezd byl pozvolný, nestalo se, že bychom se na 150 kurzů dostali z roku na rok. Rostli jsme, co se týče počtu kurzů a běžkyň, první tři roky vždy o dvojnásobek a poslední tři roky udržujeme obdobný počet kurzů a snažíme se zlepšovat jejich dostupnost otevíráním nových lokalit. Teď nás karanténa během hlavní jarní sezony samozřejmě paralyzovala a musíme vyhodnotit, jak dál.
Běhání je úžasný sport, ale mnohdy bolí. Jak jste Vy sama ve svých běžeckých začátcích bojovala s tím, že ne vždy je to procházka růžovým sadem?
Ráda říkám, že díky běhání jsem přestala být skleníkovou kytičkou. Sice ani do budoucna nebudu ten typ, abych jela na týden kempovat a lézt do hor, ale díky běhu jsem se už nebála jet na běžky nebo na dlouhý výlet na kole, a zároveň mi už (tolik) nevadí nepohodlí typu fyzického vyčerpání nebo zmoknutí.
Na webových stránkách Jdu běhat jste ke svým běžkyním velmi otevřená a upřímně s nimi sdílíte veškeré informace týkající se budoucnosti Jdu běhat. Je to pro Vás těžké jít s pravdou ven?
Není, myslím, že jsme si nikdy nehráli na něco, co nejsme, a nic nepředstíráme ani teď. Myslím si, že je důležité vysvětlovat, že pokud se služby a příjmy organizací jako je ta naše zastaví, je to problém. Nečekám, že tomu lidi, kteří pracují v úplně jiném odvětví, mohou automaticky rozumět, tak jako já například nerozumím tomu, jak funguje státní sektor. Abych to doplnila, naším příjmem je pouze kurzovné běžkyň, nečerpáme státní ani městské dotace, nemáme sponzory. Na vánočním setkání trenérů jsem to pochvalovala, že jsme demokratická organizace v tom smyslu, že nejsme závislí na malém množství objemných příjmů, nejsme závislí na rozhodnutí jedné manažerky nebo jednoho úředníka, ale fungujeme díky mnoha demokratickým hlasům běžkyň, které rozhodnou o tom, zda svou práci děláme dobře. Bohužel ale v situaci, jako je karanténa a zastavení života, se závislost pouze na příjmech od lidí ukázala jako slabina.
Kurzy jste měli pozastavené, ale teď se vám povedlo rozjet ty květnové. Jaká byla Vaše očekávání ohledně zájmu? Myslíte si, že lidé budou stále opatrní a nebudou se chtít potkávat v komunitě lidí a radši půjdou běhat sami?
Tady bych ráda poděkovala našim stálým běžkyním, které v době přeplánování kurzů na konci března vůbec neváhaly, a přihlašovaly se, včetně úhrady kurzovného, na nové kurzy od konce května. Připomenu, že to bylo v době, kdy jsme všichni mohli z domu maximálně na nákup. A psaly neskutečně pozitivní vzkazy o tom, co pro ně Jdu běhat znamená. To všem dodalo potřebnou energii do příprav na květnové rozběhnutí.
Jako maminka dvou dcer musíte řešit otázku skloubení podnikání a péče o rodinu. Máte pro naše čtenáře nějaký zaručený recept, jak to vše zvládnout?
Čím mám děti starší a jsou už dvě, tím méně jsem si jistá, jaká je pro mě ta správná cesta. Každopádně, kdybych to měla popsat, jsem člověk, který má rád balanc, takže se “nepředřu” ani v oblasti podnikání, nejsem ambiciózní podnikatel, který se snaží raketově růst, ale ani bych nebyla dobrá jako full-time rodič. Takže mi vyhovuje to, že můžu asi tři a půl dne v týdnu pracovat a jeden a půl dne se věnovat holčičkám. Ale každý má cestu úplně jinou a i já tu svou neustále vyhodnocuji a bude se průběžně měnit.
Jak jste trávila poslední týdny? Měla jste alespoň chvilku na odpočinek a jiné koníčky kromě běhání?
Začala jsem vařit a méně kupovat jídlo venku. Vařili jsme s manželem téměř každý den, což je zvyk, který bychom si rádi uchovali alespoň do té doby, než se pracovně zase více rozjedeme.
Jak Vy sama vidíte nadcházející měsíce roku 2020? Co bude pro Jdu běhat nyní nejdůležitější, aby se vám krizi způsobenou koronavirem podařilo ustát?
Od začátku června už plánujeme podzimní kurzy. Pokud by mělo dojít opět k tomu, že se lidé nebudou moct stýkat ve skupině, připravíme řešení, které umožní v kurzech, sice v upravené podobě, ale kontinuálně pokračovat. Abychom zachovali odměny pro trenéry a hodnotu kurzu pro běžkyně. Ale pevně doufám, že to už nenastane – mezilidská energie a setkávání dělá naše kurzy tak skvělé!
Více najdete na webu nebo na FB.
