To vše dělá z Galerie hlavního města Prahy jednu z nejvýznamnějších českých galerií. A protože je podzim na výstavy vždy bohatý, zajímalo nás, co si pro tuto sezonu GHMP letos připravila. Na současné a nadcházející projekty, nové sbírkové předměty i osobní preference jsme se proto zeptali samotné ředitelky galerie PhDr. Magdaleny Juříkové.
V současné době probíhá v Colloredo-Mansfeldském paláci výstava Květy Pacovské Utíkejte na konec. Jak se výstava liší od té předchozí, která byla ve vaší galerii autorce věnována?
Výstava je věnována výhradně pracím na papíře a poprvé představí komplexněji experimentální volnou tvorbu Květy Pacovské, která simultánně vedle malby a tvorby knižních objektů věnovala nepřetržitě velkou pozornost tomuto žánru a dosáhla v něm neobvyklého rozpětí, které sahá od prosté kresby přes tisky až k závěsným a prostorovým objektům.
Podílela se na podobě výstavy i sama autorka?
Květa Pacovská je vždy demiurgem celé výstavy a věnuje všemu živou pozornost, jak samotnému výběru exponátů, tak jejich uplatnění v prostoru až po obsah a úpravu katalogu a propagačních materiálů. Vše je pod její taktovkou.
V listopadu otevíráte hned dvě nové výstavy, první z nich bude mapovat dílo Bedřicha Dlouhého. Co považujete za hlavní lákadla pro návštěvníky?
Dílo Bedřicha Dlouhého má v sobě tajemství, humor a sebeironii, to vše předvedeno vysoce kultivovanou, iluzivní malířskou technikou. Na výstavě budou zastoupena téměř všechna jeho dnes už ikonická díla z celého více než šedesát let trvajícího tvůrčího období.
Druhou plánovanou je výstava spolku Devětsil. Co si klade za cíl? A bude navazovat na tu předchozí (první a zatím poslední) z roku 1986?
Naše devětsilská výstava samozřejmě navazuje na zatím poslední výstavu, přináší však řadu nových poznatků a pohlíží na toto hnutí zároveň s respektem i analyticky. Navazuje také na nedávnou specializovanou výstavu o brněnské odnoži Devětsilu a pokouší se šířeji mapovat architekturu, která byla vedle obrazových básní a typografie jedním z pilířů hnutí.
Jak probíhala příprava tak rozsáhlého projektu? A s kým jste na něm spolupracovali?
Na výstavě pracovalo široké spektrum badatelů specializovaných na jednotlivé obory. Po Františkovi Šmejkalovi, Rostislavu Šváchovi a Janu Rousovi převzali štafetu teoretici pod vedením kurátorky a teoretičky Aleny Pomajzlové (MU Brno), která je také autorkou dvou statí o vývoji hnutí. Dalšími spoluautory byli Karel Císař (VŠUP, fotografie), Lucie Česálková (NFA, film), Petr Ingerle (Moravská galerie v Brně, brněnský Devětsil), Jitka Ciampi Matulová (MU Brno, divadlo), Jakub Potůček (FA ČVUT, architektura) a Jindřich Toman (časopisy).
Co se týče sbírek galerie, přidali jste v poslední době něco, z čeho máte opravdu radost?
Naše nákupní komise se konají většinou až na podzim, nicméně pokud jde o díla letos navržená k nákupu, tak mne neobyčejně těší zisk jedné ze židlí od Magdaleny Jetelové a také soubor minimalistických objektů od Františka Kyncla.
Nakonec jedna osobní otázka. Na co se vy sama v rámci výstavního plánu galerie nejvíc těšíte?
Těším se na všechny posledně zmíněné projekty, ale mou představivost nejvíc přitahuje Devětsil a Bedřich Dlouhý. V prvním případě uplynulo neuvěřitelných třicet tři let od posledního průzkumu tohoto problému a v tom druhém jde o rozsáhlou a pečlivě připravenou retrospektivu doyena české malby pod empatickým kurátorským vedením Mahuleny Nešlehové.
Text Tereza Vacková Foto archiv GHMP
