🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Siegfried Herforth in Palupín
Siegfried Herforth se narodil roku 1904 v Baden-Badenu jako syn Margarete a Ludwiga Arthura Herforthových. Od útlého věku se učil hrát na klavír – a tato vášeň mu vydržela do konce života. Zároveň se u něj již v raném věku projevil mimořádný výtvarný talent. V 17 letech odešel střední školu v Bádensku a přihlásil se na Akademii výtvarných umění v Karlsruhe, kde studoval do roku 1922 u profesorů Augusta Groha a Friedricha Fehra. Ve stejném roce byl přijat na Akademii výtvarných umění v Drážďanech, která byla svého času nejrenomovanější evropskou vysokou uměleckou školou. Tam ho přijal a podporoval profesor Robert Sterl, jeden ze stěžejních představitelů evropského impresionismu. Následně studoval Herforth také u profesora Oskara Kokoschky. Drážďanskou Akademii výtvarných umění ukončil Herforth v roce 1925 s nejvyšším vyznamenáním akademie – „čestným uznáním”. Během drážďanského pobytu byl též přijat na konzervatoř, protože se chtěl stát koncertním klavíristou. Nakonec se však rozhodl, že využije svůj malířský talent. Od roku 1927 představil svoji uměleckou tvorbu na mnoha výstavách.
Církevní zakázky
Jeho specifickým zájmem se stejně jako u Sterla a Kokoschky staly portréty. V roce 1939 byl vyzván, aby vytvořil návrh nástropní fresky kostela svatého Jakuba ve švýcarském Widnau. Siegfried Herforth se k tomuto účelu naučil techniku al fresco, která od malíře vyžaduje náročné a specifické dovednosti, a to malbu na ještě mokrou omítku, kde je jakákoliv korektura nemožná. Novou schopnost využil i při dalších církevních zakázkách. Jeho největším přání, vymalovat katedrálu opatství Montecassino, která byla během války zničena a po válce znovu postavena, se mu nesplnilo – tamní klenuté stropy zůstaly dodnes nevyzdobené. Existuje však nespočet Herforthových skic, které detailně popisují návrhy každé jednotlivé stropní desky.
Siegfried Herforth žil od roku 1934 v Mnichově. Nacistickým Německem byly všechny moderní směry jako impresionismus, expresionismus, kubismus aj. zakázané a označené jako „zvrhlé umění“. Pro umělce to znamenalo konec umělecké činnosti nebo emigraci. Herforth se rozhodl emigrovat do Itálie, kde působil dva roky. Nespočet skic, obrazů, a především akvarelů dokumentuje toto tvůrčí období, během něhož se také naučil plynule italsky. Smrtelná nemoc jeho otce v roce 1941 ho donutila k návratu do Mnichova. Poté byl odveden a donucen narukovat do wehrmachtu jako řadový voják. Byl umístěn ve Freisingu a nasazen do války v Itálii, také kvůli jeho jazykovým znalostem. Brzy byl však zajat Brity a odvezen do tábora poblíž Oxfordu. Rychle si však dokázal získat přátelství dozorců, kteří mu umožnili kreslit a malovat. Od roku 1947 vytvořil další nástropní fresku, tentokrát pro kostel v Gundelfingenu v Breisgau. V roce 1951 strávil delší dobu v Alžírsku, kde vznikla řada akvarelů a obrazů. V roce 1955 portrétoval papeže Pia XII. V 50. a 60. letech opakovaně pracoval ve Švýcarsku na zakázkách, kterými byly olejové portréty, ale také mozaiky a bronzové sochy. V roce 1962 ho Vatikán pověřil třemi velkoformátovými obrazy pro baziliku svatého Petra v Římě k příležitosti blahořečení ugandských kněží. V Curychu – Wollishofenu je z roku 1964 zachovaný veliký betonový abstraktní reliéf. Ve všech fázích své tvorby maloval vždy také volné náměty, o kterých se často písemně zmiňuje.
Herforth je velkým mistrem svého impresionistického až expresionistického stylu. Podobně jako Oskar Kokoschka rozvinul skicovitý styl malby, který není statický, ale plný pohybu a lásky k barvám a jejich symbolice. Jeho malba je osobitá, ale neopouští nikdy impresionistické a později až expresionistické prvky. Důležitou součástí jeho díla tvoří grafika. Stejně jako dříve u starých mistrů předchází každému obrazu nespočet skic tužkou, uhlem a často i tuší. Herforth byl neuvěřitelně zručný a rychlý kreslíř, který kreslil zpaměti. Zemřel v roce 1984 v Mnichově.
Ukázka z bohatého Herforthova díla je v galerii v Palupíně přístupná od čtvrtka do neděle vždy od 14 do 18 hodin.
