Nejdůležitější část příběhu knihy se však překvapivě neváže k Americe, kde je dnes uložena v trezorech Yaleovy univerzity, ale k Praze. Právě zde se manuskript na přelomu 16. a 17. století objevil mezi alchymisty, lékaři a učenci císaře Rudolfa II. České země tak tvoří nejlépe doloženou kapitolu historie díla, které je považováno za nejzáhadnější knihu světa.
Kniha, kterou nikdo neumí přečíst
Voynichův manuskript obsahuje 240 pergamenových stran, na nichž se objevují podivné rostliny, astrologické diagramy i ilustrace nahých žen koupajících se v zelených lázních. Text tvoří zhruba 38 tisíc slov napsaných neznámým písmem. Dodnes ale nikdo neví, kdo jej napsal, v jakém jazyce, proč vznikl ani co přesně obsahuje. A právě tato nejistota z něj udělala legendu.
Rudolf II. a magická Praha
Na konci 16. století se Praha za vlády Rudolfa II. stala centrem alchymie, astrologie a tajných věd. Římský císař a král český sbíral vše neobvyklé — astronomické přístroje, exotická zvířata i záhadné knihy. Ve své sbírce měl i Voynichův manuskript.
Podle dochovaného dopisu za něj zaplatil 600 dukátů, což byla na tehdejší dobu obrovská částka odpovídající více než dvěma kilogramům zlata. Rudolf údajně věřil, že jde o dílo slavného středověkého učence Rogera Bacona.
Pražští učenci se snažili záhadu rozluštit
Rukopis později koloval mezi pražskými učenci a lékaři. Jedním z nich byl Jiří Bareš (1585–1662), český sběratel starožitností a alchymista z Prahy, který se jej marně pokoušel přečíst.
Další výraznou postavou byl lékař Jan Marek Marci, rektor Karlovy univerzity, ale také fyzik, matematik, astronom a filozof. Právě on poslal manuskript do Říma jezuitskému učenci Athanasiu Kircherovi s prosbou o jeho rozluštění.
Na první stránce byla navíc objevena téměř smazaná signatura Jakuba Hořčického z Tepence, osobního lékaře Rudolfa II. Právě díky těmto stopám je Praha klíčovým místem v historii manuskriptu.
Šifra nebo geniální podvod?
Radiokarbonové testy ukázaly, že manuskript skutečně vznikl mezi lety 1404 a 1438. Někteří badatelé tvrdí, že jde o zašifrovaný text. Jiní věří, že používá neznámý jazyk. A existují i teorie, že celý obsah je jen dokonale promyšlený nesmysl.
Jedno je ale jisté: Voynichův manuskript dodnes odolává historikům, kryptologům i umělé inteligenci. Ta zjistila, že text nevypadá jako náhodný sled znaků. Algoritmy ukazují, že má pravidelnou strukturu, určité znaky se kombinují podobně jako v přirozených jazycích a objevují se vzory připomínající gramatiku. Přesto se dosud nepodařilo určit jazyk, v němž je kniha napsána, ani s jistotou přeložit jedinou větu.
Voynichův manuskript tak i po více než 600 letech zůstává jednou z největších nevyřešených záhad historie.
