Svět dobývá nový hudební styl. Rozhovor s Lil Spätym v Berlíně

Už jako dítě majitelů klubu nasával hudbu s mateřským mlékem. Jako dvouletý uměl číst čísla a písmena, ale ne mluvit, a v deseti letech vydal své první album Just for Friends.

🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Ein neuer Musikstil erobert die Welt. Ein Interview mit Lil Späty in Berlin

Po letech přemíry hip hopu se na celém světě opět dostává ke slovu nové žánry. Právě zde se rozšířil nový hudební styl Lila Spätyho: metropolitní hyperpop, vše z jednoho zdroje a umělecké produkce, tedy mimo hlavní proud. Konečně se můžete těšit na léto!

Kde se vzal tvůj styl?

Musíme se vrátit do mého dětství. Jsem odkojený hip hopem, víc, než by se mohlo zdát. Začalo to v klubu mého otce a pokračovalo hudební výchovou mých rodičů, kteří mě vytrhli z letité konzumace Michaela Jacksona. Grand Puba, Group Home, Gang Starr, Digable Planets a samozřejmě i významnější představitelé jako Biggie nebo Snoop Dogg mi dali pevný základ.

Moje dvouleté dubstepové období mezi 13. a 15. rokem to úplně převrátilo, ale nezničilo. Naopak, právě tady jsem se naučil ty nejzákladnější triky, jak produkovat na slušné úrovni. V té době jsem potkal DJe Illvibeho od producentů “Krauts”, který mi dal můj první stroj MK2 a pomalu, ale jistě mě přivedl zpět k hip hopu. Ale stále jsem se nezbavil hříchů mládí, byl jsem velmi posedlý Kollegahovou rapovou technikou, ale o to víc mě inspirovala touha zkusit něco nového. A kde funguje kreativita u dospívajícího lépe než v představě, že dělá něco nežádoucího, zakázaného?

Cover “letního” EP Foto: archiv Lila Spätyho

Každopádně mou touhou v té době bylo ukázat, kam až se dá zajít. “Nic jste nepochopili, říkám to tak, jak to je. Přinesu novinky.” A kde se dostanete ke zprávám? Samozřejmě v KIOSKU! To bylo moje umělecké jméno od roku 2014 do roku 2017. To se však díky Money Boyovi velmi rychle zvrátilo.

Lil Späty, odkud pochází tvůj nick?

Kiosk mi v určitém okamžiku přestal vyhovovat. Inspirován novou vlnou Lil v americkém undergroundu vznikl “lil späty”. Původně to bylo zamýšleno jako alter ego pro lehčí a lacinější hudbu, ale nakonec se z toho stala hlavní identita, protože jsem se tak cítil dobře a vykouzlil jsem úsměv na tváři každému, komu mě představili. Koneckonců v Berlíně milujeme naše Spätis, “noční kiosky”.

Jak bys popsal hudbu, kterou děláš, co je na ní nového?

Obecně chci psát hity. Zní to banálně, ale máloco mi udělá takovou radost jako dát sobě i ostatním „ušního červa“ s melodií, která zároveň zní povědomě, ale kterou zatím nikdo nezná. Můj hlas je přirozeně čistý a nejlépe funguje, když do něj vložíte nečistotu. Je to jako elektrická kytara. Zkreslení je povinné, zesilovač je vždy dobrý, nesmí chybět modulace chorus a samozřejmě správný reverb. Elektrická kytara je prostě nejlepší, když hraje hitový riff.

Rád bych mezitím uspíšil konec half-time beatů a důsledně přešel na uptempo.

Líbí se mi kombinace údernosti rapu s lehkostí popu.

Rád do své hudby začleňuji estetiku trapu.

Kanye samozřejmě nikdy nemůže chybět jako inspirace, ať už děláš jakoukoli hudbu.

Rád cítím a vytvářím symbiózu zapomenutých post-punkových prvků a witch-popu jako „bílou“ odpověď na mou afroamerickou hiphopovou školu.

A v poslední době se mi líbí, když moje hudba zní jako zvuk kapely, i když je to vlastně jen kluk s produkčními schopnostmi a kytarista sedící u počítače.

Pro mě a mé sebepojetí je v mé hudbě téměř jen něco nového, i když jde o crossovery, tedy nové kombinace toho, co už existuje, ale to je nakonec na posluchači, aby se rozhodl.

Jak jsi se vůbec dostal k hudbě?

Ve čtvrté třídě mi spolužák řekl o nápadu na písničku. Šlo o závrať proti naší tehdejší třídní učitelce. Píseň se jmenovala “Baby Pig”. Už ho nikde nenajdete, jen na matčině iPhonu. Tento nápad mě zaměstnával dva roky. A tento opakující se způsob práce paradoxně pokračuje dodnes. Protože myšlenka “Dny se prodlužují” je také více než 3 roky stará. Píseň byla neustále přepracovávána a nakonec měla více než 10 verzí.

Jak se vytváří píseň? Opravdu děláš všechno sám?

Existují v zásadě dvě podmínky, za kterých se píseň vytváří. Hudební nápad a tzv. hláška, tj. úderná formulace, chytlavé slovo. Obě původně pocházely 100 % ode mě.

Abych hudební nápad rozšířil a upřesnil, obvykle požádám o pomoc svého sponzora ve skopčácích Dirka Bergera, a abych dal hlášce dostatečný kontext, často spolupracuji se svým přítelem Meyorem.T. Jsem sám někdy až příliš málomluvný. (směje se)

Když je obojí na svém místě, tvůrčí část se děje téměř sama, až do posledních 5 %, kdy to začne být opravdu nepříjemné, protože ty jsou vždy nejtěžší. Když to nakonec zvládnete, není nic lepšího, než když můžete svému blízkému okolí ukázat, za co jste v posledních dnech krváceli.

Jaké je poselství písně „Days are getting longer”?

Píseň má vyjadřovat pocit, že po dlouhém období klidu konečně nabíráme energii, jdeme ven, něco tvoříme. Ustrnulost může znamenat zimu, protipandemická opatření… My jako společnost, zejména moje generace, se nacházíme ve stavu, který by se dal shrnout jako “kolektivní deprese”. Tato lhostejnost, postoj “aha, všechno je v pořádku”, popírání všech problémů, neobviňování toho, kdo problémy způsobuje, ale toho, kdo na ně poukazuje, chtít být ke všemu neutrální, nestát na žádné straně, zvláště když kvůli tomu musíte něco riskovat… Chce se mi z toho zvracet. Chci proti tomu pracovat. Poselství písně zní: “Lidi, strašení skončilo! Mám hlad! A co vy? Pojďme něco udělat!”

Lil Späty Foto: archiv Lila Spätyho

Jak vidíš celkový vývoj v popu, čeká tě po téměř 30 letech nadvlády hip hopu něco nového?

Ne, rap je nejrozmanitější hudební žánr všech dob. Kdo by si v 80. letech pomyslel, že Lil Peep, Kendrick Lamar, Lil Uzi Vert a Mac Miller budou jednoho dne uvedeni pod jednou hlavičkou?

Hip hop je příliš přizpůsobivý, příliš proměnlivý a příliš rozmanitý na to, aby se dal jednoduše znovu nahradit. Museli bychom být konkrétnější a zabývat se jednotlivými subkulturami, které vznikají a zanikají. V mých očích začíná britský dril pomalu, ale jistě překonávat svůj zenit.

Chtěl bych vidět, jak děti konečně přestane bavit pouliční rap! Vše už bylo dávno řečeno. Kdo tomu po 25 letech násilí, drog a sexuálních fantazií ještě propadne? Rappeři málokdy mluví pravdu, ale věří tomu i přátelé, kteří touží po “skutečných problémech” v dnešní bohaté zanedbanosti. Nebo pro vzory. Promiňte mi můj cynismus, ale jsem příliš pesimistický v tom, že by se přes noc přepnul vypínač. Nejprve potřebujeme hudební alternativu. Nabídku. A to jsem si stanovil jako výzvu. Chci řešit problémy produktivně, místo abych se rozčiloval.

Něco o Berlíně: jsi rád, že se lidé konečně mohou zase bavit? Kdy se objevíš na nějakém koncertu?

Museli byste být hodně zahořklí nebo tupí, abyste z toho neměli radost. Kdo není šťastný, snad kromě některých šílenců, kteří stejně chtějí zůstat doma?

Setup by měl být hotový do konce roku. To znamená seznam skladeb, instrumentalisté, scéna, místo. Nyní se soustředíme na vydání. Mám toho tolik v rukávu, a až to budu mít naživo, samozřejmě chci, aby to všechno bylo k dispozici. Jak rychle zapomenete písničku, když ji slyšíte naživo, ale nemůžete si ji uložit?

Moje letní EP vyšlo v polovině června. Moje první EP po 6 letech! Jsem neuvěřitelně nadšený, že se mohu podělit o svůj nový zvuk.

Zahrál bys i v Praze?

Kdyby byla poptávka, zajel bych tam ještě dnes a vystoupil!

Miluji Prahu! Je hezké vidět, že v České republice je ctižádostivý duch, který se chce povznést sám nad sebe. To se na Západě jaksi vytratilo.

Mohlo by vás zajímat

Přečtěte si

Joachim Gauck – filozof na trůně

Sedí ve své prezidentské kanceláři na Dorotheenstrasse. Soustředěně poslouchá, mluví klidně, váží odpovědi. Dvaaosmdesátiletý nestor německé politiky, do roku 2017 německý prezident, přezdívaný „lovec Stasi“ nebo také „německý Havel“. Rozhovor s Joachimem Gauckem je skutečný zážitek. Začíná onoho historického léta 1968 na pláži s mladou Češkou čtoucí knihu řeckého filozofa…

Nejčtenější v kategorii Society