Neskutečně jsme se těšili. Ale virus je mocnější než naše radost. Pandemie COVID-19 se raketově šíří. Nejen v Bejrútu se přijímají první opatření – také v Berlíně začíná senát představovat plány, jak se s touhle bezprecedentní krizí vypořádat.
Je 11 hodin ráno, neděle 9. března 2020, a já ještě ležím v posteli. Večer předtím jsem ještě strávil v klubu Bricks, kde jsem pouštěl hudbu. Byl to skvělý večer plný příjemných setkání. Zkrátka jsem se báječně bavil. Podívám se na mobil a očima spočinu na několika písmenech, které můj život na příští dva týdny změní: k-a-r-a-n-t-é-n-a.
Abych co nejvíce omezil riziko pro své přátele a bližní, měl bych s okamžitou platností a na dobu neurčitou zůstat doma. Týden předtím jsem totiž byl na party v klubu The Reed na náměstí Alexanderplatz, kde se potom devět lidí nakazilo novým virem.
Jsem teď nemocný? Pane bože, kde všude jsem byl? Doufám, že jsem nikoho nenakazil… Musím se nechat otestovat!! Hlavou mi probíhá spousta myšlenek, když si uvědomím, že jsem se vyskytoval v bezprostřední blízkosti viru. V jednom mám ale jasno – že uposlechnu výzvy zdravotního ústavu a zůstanu od téhle chvíle doma. Začala doba nudy a sebereflexe…
Musím říct, že první dva tři dny byly osvěžující. Předtím jsem byl hodně na cestách a skoro jsem neměl čas na sebe. Hodně jsem telefonoval, dělal muziku a samozřejmě se taky díval na Netflix. Kolem mě se situace začala čím dál více zhoršovat a člověk se pomalu začal zamýšlet nad tím, jakou globální krizi tady právě všichni prožíváme.
Berlín ruší akce, s kluby je to nahnuté. Městem se šíří nejistota, jaká tu nikdy nebyla. Jako DJovi a pořadateli je mi brzy jasné, že tahle krize bude mít na můj každodenní život ještě další dopady. V průběhu následujících dnů nám odříkají jedno vystoupení za druhým, nebo je přesouvají na neurčito. Celá jedna finanční větev je po jediném týdnu úplně odříznutá. Situace vypadá bezvýchodně.
Přátelé a rodina jsou to, co se v této době doopravdy počítá. Můj bratr, matka, otec a blízcí přátelé mi každých pár dnů nosili jídlo – tašku s nákupem mi vždycky postavili před dveře.
Každý den jsme měli videokonferenci s kamarády. Mluvili jsme o tom, co se ten den stalo, a diskutovali jsme o problémech a o tom, co bude dál. Je důležité držet při sobě a společně nacházet řešení pro příští týdny a měsíce. A já přemýšlím nad tím, jaké další kroky podniknu, až karanténa skončí…
