Zlatá lokomotiva v centru Prahy

Praha je město, kde ožívají prastaré legendy. Možná znáte příběh, jak rabi Löw oživil Golema. Nebo ten o vajíčkách, které zedníci přidávali do malty Karlova mostu, aby lépe držel. O sličné lazebnici Zuzaně, jež pomohla císaři Václavu IV. uprchnout ze zajetí vzbouřených šlechticů. Či ten o Faustovi… Dnes se vypravíme za legendou ze všech nejmladší. Půjdeme ke Zlaté věži a možná ještě dál.

🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Die goldene Lokomotive im Zentrum Prags

Psal se rok 1845, když se v městských hradbách Prahy objevil průlom. Cestu si tudy neprostřílela nepřátelská vojska, ale císařská železnice. Na východním okraji města vzniklo první pražské nádraží pro parní vlaky, které do města přivezly pokrok. Nádraží a jeho okolí se stalo přirozeným centrem obchodu, pohybu lidí i zboží, místem setkávání.

Zlatý věk železnice ale nevydržel věčně. Nádraží, nesoucí dnes jméno prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, začalo pozvolna upadat. Zvláště poté, co se těžiště osobní železniční dopravy postupně přesunulo na sousední hlavní neboli Wilsonovo nádraží.

Masaryčce, jak ji místní láskyplně nazývají, zůstaly krásné  kulisy. Ve skutečnosti byla stále víc překážkou v rozvoji rychle rostoucího města, až se objevily první hlasy, zda ji nezrušit úplně. Kdysi živé místo začalo přitahovat bezdomovce a narkomany. V okolí přibývalo nevzhledných zákoutí, kde se nikdo nemohl cítit příjemně ani bezpečně. Na okraji jedinečné památkové zóny města vznikl nevzhledný brownfield a nikdo neměl dost energie ani finančních prostředků to změnit.

Železnice reloaded

V současnosti však železnice znovu zažívá renesanci, a to v celé Evropě. Snaha nahradit fosilní paliva jinými druhy energie a chovat se k životnímu prostředí šetrněji železnici nahrávají, stejně jako snaha budovat „města krátkých vzdáleností“. Můžeme pozorovat, jak báječně ožilo okolí legendárního londýnského nádraží King’s Cross. Vidíme stavební ruch u hlavních nádraží v Berlíně i Vídni. Obrat k lepším časům odstartoval přibližně před 15 lety i v případě pražské Masaryčky. A nyní se podobné snahy rozbíhají také v případě pražského hlavního nádraží.

Výhled západním průčelím Masaryčky, Staré Město pražské a Hradčany na pozadí.

Jak tomu obvykle bývá, hybatelem je kapitál a smělé vize. Část pozemků v okolí Masarykova nádraží získala finanční skupina Penta, která několika investicemi do brownfieldů v centru Prahy zahájila své působení v odvětví real estate. Pod její taktovkou se okolí Masaryčky a sousední Florence začalo proměňovat na novou, živou čtvrť, kterou už lidé neobcházejí širokým obloukem, ale která naopak návštěvníky začala přitahovat.

Dnešní vyprávění jsme začínali u středověkých legend. V 16. století si habsburští císařové zvali do Prahy věhlasné astronomy, jako byl Tycho de Brahe, aby jim odhalili všechna tajemství hvězd, a také proslulé alchymisty, aby proměnili olovo na zlato. I Penta dokázala do Prahy přivábit nejlepší z nejlepších, architektku Zahu Hadid, která svými jedinečnými stavbami a organickou architekturou bez pravých úhlů uhranula nejednu světovou metropoli.

Architekti z ateliéru Zaha Hadid Architects strávili spoustu času v místě, kam by se dobrovolně žádný Pražan nevydal – v taxíku na severojižní magistrále městem, v místě každodenních dopravních zácp. Snažili se prozkoumat a pochopit celou lokalitu ze všech možných úhlů. Správně si uvědomili, že těžištěm celého území je Florenc, místo, kde se střetávají dvě hlavní linky metra, tramvajové tratě, cyklostezky, magistrála.

Vstupní lobby Masaryčky podle návrhu Zahy Hadid. Nenajdete zde ani jeden pravý úhel.

Jejich smělý návrh vzbudil vlnu nadšení i pobouření. Veřejná diskuse nad vizualizacemi trvala roky. Každý měl na věc názor, to už je pro Česko typické. „Dostane Praha jedinečnou moderní stavbu?“ těšili se fanoušci architektury. „Neohrozí moderna jedinečného genia loci pražského Starého Města?“ obávali se konzervativnější příznivci památek a starých časů. „Nestane se z budovy tepelný ostrov?“ obývali se ekologové.

Zatímco veřejné diskuse pokračovaly, archeologové si užívali ráj u hradeb prastarého města, drobných i větších nálezů zde byly tisíce.

Zlatá lokomotiva

Dnes už víme, jak to celé dopadlo. Skvěle. Z původního návrhu Zahy Hadid se nakonec postavila jen menší část. Podél severní strany kolejiště vznikly dvě moderní budovy, které se staly součástí komplexu nádražních budov a oživily slávu jména Masaryčka.

Denně si je lidé fotí, přicházejí sem Pražané, návštěvníci města, skupinky turistů pod vedením průvodců. Stala se z nich novodobá atrakce. Až bude pro veřejnost otevřena vyhlídková střešní terasa a jedinečným panoramatem Starého Města a Hradčan na pozadí, pravděpodobně se zařadí mezi desítku nejnavštěvovanějších míst v Praze. Nezapomeňte se tu stavit, až budete mít cestu kolem.

Zlatá fasáda má okolo 3000 dílů. Každý jinak tvarovaný.

Masaryčce dominuje jedinečná zlatá fasáda na západním průčelí. Zlatá barva návrhům architektů dominovala od počátku, jde opět o odkaz na legendy o zlaté Praze. Na plášti budovy ale nechybí ani motivy kolejiště. Jsou i tací, jimž budova připomíná lokomotivu přijíždějící do města.

Také vstupní lobby do obou budov jsou vytvořené v organickém stylu a přitahují pozornost fotografů. Stejně jako zlatá fasáda byly vstupní interiéry pro stavaře a realizační firmy velikou výzvou kvůli své náročnosti na volbu materiálů, barevnost a zejména přesnost provedení. Náklady spojené s jejich vybudováním vyletěly do neuvěřitelné výše.

Výsledkem ale je, že Praha získala mimořádnou stavbu světových parametrů, první takovou od dokončení Tančícího domu architektů Franka Gehryho a Vlada Miluniče.

Budova byla z větší části vyprodaná, ještě než se začala stavět, a nájemné překonalo všechny pražské rekordy. Z Masaryčky se stala prestižní adresa, i to je jasné měřítko úspěchu, stejně jako davy návštěvníků, kteří plní nové populární restaurace v parteru budovy a kteří nemohou z Prahy odjet bez selfie se zlatou fasádou na pozadí.

Nová stavba se může pochlubit několika nej. Na žádné jiné budově v centru města není tolik zeleně a stromů. Také v přilehlé ulici jsou nová stromořadí, což je v úzkých uličkách středověkého centra města něco ojedinělého. Nikde jinde v Praze ještě nevznikl tak rozsáhlý systém modrozelené infrastruktury pro lepší nakládání s dešťovou vodou. Novou, moderní podobu získaly i nedaleké vstupy do metra.

Donedávna platilo, že všechny budovy v památkové rezervaci musí být červené, pokryté střešními taškami, nebo neutrální šedivé. Nyní se do popředí dostala otázka životního prostředí a klimatu. Proto je na střešních terasách Masaryčky 400 dřevin a 20 000 rostlin.

Poslední dokončená budova podle návrhu Zahy Hadid je ale jen začátkem. 

Tuto část Prahy čeká v příštích letech další nebývalý rozkvět, to už je nyní jisté. Na jižní straně Masarykova nádraží se právě otevřel nový hotel připomínající ikonickou newyorskou Flatiron Building a Penta pracuje na revitalizaci sousední památkově chráněné budovy pošty. Stavební ruch se pak přesune ke čtvrti Florenc. Ta bude jiná, než jak si ji představovali v Zaha Hadid Architects. Její podobu v hlavních rysech určila urbanistická soutěž, kterou Penta uspořádala ve spolupráci s městem. Ale už nyní je vidět, že se máme na co těšit.

Masaryčka bude jednou učebnicovým příkladem, jak dát zanedbaným částem města nový život. 

Foto: Penta

Tento článek vyšel v šestém čísle tištěného magazínu N&N Czech-German Bookmag