🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Österreichisches Kulturforum in Prag mit Denise Quistorp
Pět zátiší z barevných plastových květin a iPhonů. Konzumní kultura 21. století inspirovaná klasickými zátišími holandské barokní malířky Rachel Ruysch. Celkem 350 autorčiných fotoportrétů, které vygenerovala umělá inteligence, na nichž je zachycena od dětství až do svých 24 let. Prezentace s diapozitivy, která sleduje vliv systémů umělé inteligence na psaní dějin. To jsou tři témata, která v Rakouském kulturním fóru v Praze představuje rakouská umělkyně a filmařka Claudia Larcher, žijící a tvořící ve Vídni.
Název výstavy Halucinace vychází z výzkumu umělé inteligence. Jedná se o termín, který popisuje tendenci algoritmů dezinterpretovat data nebo generovat fiktivní obsah. Právě nad tím se Larcher zamýšlí a poukazuje na možnosti a limity digitálních technologií ve výtvarném umění.
Výstavní projekt AI
Denise Quistorp mě provází výstavou: „V naší zahraniční politice a také v mezinárodní kultuře se věnujeme stěžejním globálním problémům, které vyplývají z cílů udržitelného rozvoje OSN: klimatické krizi, lidským a ženským právům a také digitalizaci, včetně rozvoje umělé inteligence. To se pravidelně odráží i v našem kulturním programu.“ Podle ní je pohled umělců na tyto otázky velmi důležitý. „Protože představivost umění nám může něco oživit a díky ní můžeme leccos pochopit, může také něco uvést do pohybu, pokud nás osloví, jako tato nádherná zátiší, protože do hry vnáší fantazii, představy, sny a obavy.“
30 let Rakouska v EU
O něco později se vydáváme do prvního patra Rakouského kulturního fóra na další výstavu: dokumentuje cestu Rakouska do Evropské unie. „Rakousko letos slaví 30 let od vstupu do EU. Připomínáme si historický vývoj a chceme ukázat důležitou přidanou hodnotu, kterou vytváří evropská rozmanitost a spolupráce, a to prostřednictvím projektů o architektuře a designu ve spolupráci se sítí EUNIC, které se uskuteční v tomto roce,“ vysvětluje ředitelka Quistorp.
Tel Aviv – Washington – Berlín – Praha
Po návštěvě obou výstav se jí ptám, co přivedlo někdejší absolventku práv, rodačku ze Štýrského Hradce, do české metropole. „Do Prahy jsem se přihlásila záměrně. Po Tel Avivu, Washingtonu a Berlíně, kde jsem naposledy působila, je Praha mým posledním pracovištěm. O rakouskou kulturu je tady v Česku velký zájem, takže se mi tady moc líbí,“ začíná vyprávět. „Když jsem do Prahy několikrát cestovala s rodinou, neustále jsme žasli, že tu člověk naráží na každém kroku na množství kultury a historie. Záměrně bydlím v historickém centru na Josefově, protože se zajímám o židovskou historii i současnost. Reflexe historie, zejména období národního socialismu a holocaustu, hraje významnou roli i v naší kulturní práci.“
Práci v RKF v Praze považuje za „velké štěstí“. Hovoří o obětavém týmu a že je velmi vděčná za dobře navázanou spolupráci s Goethe-Institutem, švýcarským velvyslanectvím a českými spolupracujícími partnery. Totéž platí o rakouských lektorech a rakouských knihovnách, které jsou nezbytnou součástí sítě v České republice. „Naším cílem je společně a kreativně kultivovat a utvářet ‚Gesamtkunstwerk Rakousko‘“.
Ráda se prochází Prahou a objevuje město, většinou s knihou v kabelce. Chodí do kaváren a noří se do živé mezinárodní kulturní scény. Krása metropole na Vltavě ji nepřestává udivovat: „Když se večer vracím domů tichými uličkami Starého Města, ve žlutém světle pouličních lamp, se stíny na dlažbě, připadá mi Praha neuvěřitelně krásná. Přesně tak, jak jsem si ji vždy představovala.“
Tento článek vyšel v osmém čísle tištěného magazínu N&N – Noble Notes
