Česko se na rozdíl od bývalé NDR nevylidňuje. Má však podobné problémy jako SRN

Zwickau znal před pár desítkami let každý, kdo uměl najít tehdejší Německou demokratickou republiku na mapě. Tehdy víc než stodvacetitisícové město bylo totiž proslavené jako jedno ze dvou center východoněmeckého automobilového průmyslu. Město, kde se vyráběly slavné trabanty, lidová bakelitová vozítka, která měla sice mnoho odpůrců, ale jež jsou dodnes symbolem své doby.

Quo vadis, plastika Trabantu na nohách výtvarníka Davida Černého Foto: Shutterstock

Místo výroby trabantů je dnes ve městě obří automobilka koncernu VW. Hezké historické centrum města bylo celé opraveno a je napojené na německou síť dálnic, kolem Zwickau jsou hned dvě. Ale přesto se Zwickau stále vylidňuje. Ze stodvacetitisícového města nebylo v roce 2012 ani sto tisícové a do dnešních dnů počet obyvatel o dalších deset tisíc pokles. „Rozebíráme tady celá paneláková sídliště,“ vyprávěli mi místní obyvatelé, když jsem tam byl před několika lety na reportáži. „Protože ty byty prostě nikdo nechce,“ dodávali.

Demografická hrozba pro sjednocení

Podobný příběh, někdy v ještě dramatičtějším provedení, zažívá v posledních třiceti letech téměř celé bývalé východní Německo.

V Sasku-Anhaltsku, jež mělo v době sjednocení Německa skoro tři miliony obyvatel, jsou už obyvatel téměř jen dva miliony. Ani v přímořském a turisticky velmi atraktivním Meklenbursku-Předním Pomořansku to není o mnoho lepší, ze dvou milionů v roce 1990 je dnešních 1,6 milionu obyvatel. Ve zmíněném Durynsku jde o pokles z 2,7 milionu obyvatel na 2,1 milionu.

Celkový počet obyvatel na území bývalé NDR se podle kvalifikovaných odhadů snížil o více než třicet procent. Je to vidět i na hustotě osídlení, která je především v oblastech na sever a na západ od Berlína extrémně nízká. Samozřejmě s výjimkou bezprostředního okolí samotného Berlína.

Aglomerace hlavního města čítá dnes šest milionů obyvatel, a je tahounem celého bývalého východního Německa a samotný Berlín s 3,7 milionu obyvatel je jednou z mála oblastí nových spolkových zemí, kde populace stabilně roste.

Demografický vývoj představuje za největší hrozbu pro úspěšné pokračování procesu sjednocování i zpráva, kterou předloni ke třicátému výročí sjednocení Německa vydal vládní zmocněnec pro nové spolkové země Marco Wanderwitz. Podle ní v bývalé NDR žije srovnatelný počet obyvatel jako v roce 1905. S výjimkou Berlína počítají podle Wanderwitze navíc předpovědi s tím, že až do roku 2035 bude počet obyvatel dál klesat.

Demograficky není růžová ale situace v celé Spolkové republice Německo. Německo mělo k polovině minulého roku 83 milionů obyvatel. Ale nebýt přistěhovalectví, tak by se počet obyvatel už dávno snižoval. Populace celkově stárne a počet dětí nestačí k přirozenému udržení počtu obyvatel.

Česku přibývá lidí, ale ne Čechů

Příběh v České republice se mnohem více podobá Spolkové republice, než východním spolkovým zemí. Před několika dny zveřejnil totiž Český statistický úřad výsledky sčítání lidu, které se koná jednou za deset let. V porovnání se stavem před deseti lety se počet lidí v Česku asi o procento zvýšil a dosáhl 10,52 milionu. Setrvale tak nadále roste, od roku 1990 přibylo více než dvě stě tisíc lidí.

Česko v tom představuje výjimku mezi novými členskými zeměmi Evropské unie, kde se většinou počet obyvatel od roku 1990 stabilně snižuje, v některých státech jako například Bulharsko, nebo Litva i o desítky procent.

I z Česka samozřejmě několik set tisíc lidí po roce 1990 odešlo za lepšími pracovními podmínkami a platy na Západ – od Velké Británie, kde se počet Čechů odhaduje na téměř sto tisíc, přes Německo, Rakousko až po Spojené státy. Česku se však úbytek obyvatel směrem na Západ daří už víc než dvacet let „vykrývat“ masivním přistěhovalectvím a to především z východu Evropy.

Nárůst počtu přistěhovalců pokračoval i v minulých deseti letech. „Proti sčítání v roce 2011 je tu nárůst počtu cizinců. Zvyšovala se zvlášť dominance ukrajinské populace,“ uvedl před několika dny gestor Sčítání lidu Robert Šanda.

V Česku tak dnes žije téměř pět procent cizinců, z toho nejvíce, asi 150 tisíc tvoří právě občané Ukrajiny. Pokud započítáme i ty cizince, včetně Slováků, kteří už získali české občanství, dostaneme se k odhadovanému počtu asi dvou až dvou a půl milionu lidí s kořeny mimo Českou republiku.

I pro Česko, podobně jako pro Německo platí, že bez přistěhovalců by počet obyvatel klesal a také, že populace celkově stárne. „Počet lidí nad 65 let se zvedl. Dostal se na 2,1 milionu. Je o půl milionu vyšší než v roce 2011 při posledním sčítání. V důchodovém věku je tak každý pátý obyvatel země,“ citovala ČTK z údajů Statistického úřadu České republiky.

Zakleté Sudety

Vedle podobných demografických problémů se Spolkovou republikou je tu i jeden podobný trend ve vnitrostátní migraci obyvatel. Zatímco v rámci Spolkové republiky dochází ke koncentraci obyvatelstva především v Porýní a Bavorsku, v Česku je takovým magnetem Praha a Středočeský kraj, který ji obklopuje.

V podobné situaci, jako bývalé východní Německo je pak oblast českého pohraničí, odkud byly po válce vyhnáni sudetští Němci. Tyto oblasti jsou dodnes až na malé výjimky takovým „zakletým územím“, kde počet obyvatel po roce 1990 opětovně klesá, kde se nedaří rozvíjet ekonomiku, kde jsou největší sociální problémy i nezaměstnanost. Toto české pohraničí je přes příliv peněz z evropských fondů, v mnohém podobnému přílivu peněz ze západního Německa do bývalé NDR po sjednocení, přes opravy měst, budování infrastruktury, nové továrny a další zlepšování podmínek, stále krajem, kam se lidé téměř nestěhují. Ale odkud se naopak stále prchá.

Takže ano, Česko celkově nad východním Německem demograficky vyhrává. Uvnitř má však podobný problém, jako Spolková republika. Problém, který se nejmenuje „bývalá NDR“, ale „bývalé Sudety“.

A na závěr už jen perlička. Počet obyvatel Česka se sice od roku 1950 opravdu téměř neustále zvyšuje. Ale ani po devadesáti letech stále nedosáhl počtu obyvatel, který zde žil v roce 1930, kdy se konalo poslední předválečné sčítání.

To žilo na území dnešního Česka 10,67 milionu obyvatel. Válečnou ztrátu asi stotisícové české židovské a romské populace i desítek tisíc dalších Čechů, které zavraždili nacisté a také poválečnou ztrátu v podobě vyhnání tří milionů českých Němců se dodnes nepodařilo zacelit. V Česku tak dnes stále žije o 150 tisíc lidí méně, než před devadesáti lety.

Autor je evropským editorem Deníku    

Mohlo by vás zajímat

Přečtěte si

Nová umělecká galerie Kunsthalle Praha přinese nejen přeshraniční dialogy

„Chtěli bychom přispívat k objevování nových pohledů na umění 20. a 21. století, na svět, ve kterém žijeme, a vytvořit tak živé místo pro setkání s uměním pro co nejrozmanitější publikum,“ říká o Kunsthalle Praha její ředitelka Ivana Goossen. Nové místo pro umění z bývalé Zengerovy trafostanice otevře své prostory 22. 2. 2022.

Nejčtenější v kategorii ArtDesign