V minulosti zde vystupovali takové star jako např. Herbie Hancock, Marcus Miller, Wynton Marsalis, Diana Kral. V roce 2011 byl klub oceněn Live Entertainment Award (LEA) v kategorii „Best German Jazzclub“. Podařilo se mi získat rozhovor se současným majitelem a manažerem klubu, Sedalem Sardanem.
Ahoj Sedale! Děkuji ti moc za tvůj čas. Ráda bych ti položila několik otázek spjatých s historií a současnou image klubu A-trane a několik osobních otázek. Jak jsi se vůbec dostal k jazzové hudbě?
Abych byl upřímný o jazzu jsem neměl ani páru až do r. 1990. Samozřejmě, že se u nás doma poslouchala hudba, ale neprojevoval jsem hlubší (bližší) zájem. Má láska k jazzu se vyvinula během dovolené s přáteli v Turecku. Vzpomínám si, jak jsme se večer toulali po městě a já jsem v dálce spatřil neonové světlo. Když jsme se přiblížili, stáli jsme před klubem s „Bebop”. Tenkrát jsem nevěděl, co to slovo BEBOP znamená. Ten večer tam vystupovali místní muzikanti. Byl jsem tou hudbou tak unešen, že jsem se za celý ten večer nedotknul piva, které jsem měl před sebou. Poslouchal jsem s otevřenou pusou. Bylo to pro mě něco nového, naprosto okouzlujícího… Po koncertě si mě odchytnul pianista a zeptal se mě, zda nejsem hudební producent či manažer. Tak jsem se od srdce zasmál a řekl jsem mu, že o jazzu nevím vůbec nic. Dali jsme se do řeči, spřátelili jsme se a v následujícíh dnech jsme se pravidelně scházeli, debatovali jsme o jazzové hudbě. Veškeré informace o tomto hudebním žánru jsem nasával jak houba. Zapisoval jsme si jména jazzových legend, přelomových desek… Od té náhodné návštěvy „Bebop” klubu jsem začal poslouchat výhradně Jazz, vzdělával jsme se, sháněl si informace a mým velkým snem bylo otevřít si vlastní jazzový klub. A to se mi v následujícím roce podařilo. Otevřel jsem jazz club „Bebop” v berlínské čtvrti Kreuzberg.
Jak dlouho klub „Bebop” fungoval? Můžeš mi popsat jaké byly začátky tvého klubu, jakou si získal popularitu na berlínské hudební scéně…?
Tento klub jsem provozoval téměř 5 let. Vše jsem si vybudoval sám. Byl jsem sám produkčním, manažerem, provozním, DJ. Klub si postupně vybudoval dobrou pověst. Vystupovali v něm místní umělci a sem tam se zastavili i mezinárodní muzikanti, kteří tou dobou koncertovali v Berlíně, což pro mě byla čest. Vzpomínám si, jak moc byly vyhlášené „Bratkartoffeln” (pečené brambory) z naší kuchyně. Jednoho dne se mi před klubem zjevil muž, který hledal práci. Pocházel z Albánie, ve své zemi byl profesorem literatury. V Berlíně bohužel nemohl najít žádné zaměstnání, tak jsem mu nabídnul místo kuchaře. Kouřil jednu cigaretu za druhou… dokonce i když vařil (to bych asi neměl říkat). První jídlo, které připravil byly právě Bratkartoffeln. To by si člověk nepomyslel, že by Albánec uměl udělat toto tradiční německé jídlo lépe než rodilý Němec. Ty pečené brambory byly tak vyhlášené, že se o nich dokonce psalo v magazinu ZITTY. Klub si tak vytvořil opravdu moc dobrou pověst nejen díky dobré muzice a společnosti, která se zde scházela, ale i díky dobrému jídlu.
Po 5 letech jsi bohužel musel klub s těžkým srdcem zavřít. Jak jsi se dostal k Jazz Club A-trane?
Byl jsem opravdu moc něšťastný poté, co jsem zavřel „Bebop”. V té době jsem měl tureckou přítelkyni, svou první velkou lásku. Ona moc dbala na zevnějšek. Já jsem měl tenkrát jen několik triček, pár kalhot a své oblíbené conversky. Jednoho dne se mě vážně zeptala, co bych řekl tomu, kdyby mě poslala k profesionálnímu stylistovi? Pro mě byly vždy důležitější vnitřní hodnoty člověka než zevnějšek, ale abych byl s přítelkyní za dobře, tak jsem s jejím nápadem souhlasil. A tak mi domluvila termín onehdá u velice populárního kadeřníka Udo Walze v jeho salonu na Ku’Dammu. Přišel jsem tam s náladou pod psa… vůbec se mi do nějaké změny zevnějšku nechtělo. A jak si tam tak sedím v křesle, tak jsem si najednou všimnul, že nedaleko mě sedí pod „helmou” zakladatelka Jazz Radia Berlin Wilhelmina Steyling. Ona mě také zaregistrovala, přiskočila ke mně a řekla mi: „Sedale! To jsem ráda, že tě vidím. Ralf Rudolph opouští svůj klub A-trane a hledá svého nástupce. Měl bys zájem?” A já byl v šoku. A-trane…, A-trane?! Co já bych s tak velkým klubem… V ten moment byl se stylingem konec. Wilhelmina Steyling mi dala kontakt na Ralfa Rudolpha, ihned jsem mu zavolal a domluvili jsme si schůzku ještě tentýž den. Setkali jsme se v podniku naproti A-trane, Ralf měl již připravené smlouvy. Během půlhodiny byla smlouva podepsána já měl klíče v ruce. To bylo v květnu 1992. Podnik byl zavřený a já měl během léta dostatek času na rekonstrukci a přípravu k znovuotevření klubu.
Vzpomínáš si na první koncert, který jsi v A-trane zorganizoval? Jak otevření klubu probíhalo?
Klub A-trane byl otevřen veřejnosti 11. 9. 1992. Ten večer hráli místní muzikanti. Na konkrétní jména si bohužel nevzpomínám. Častými hosty byli Michael Schiefel, Till Brönner (v současné době jeden z nejúspěšnějších německých jazzových muzikantů) . Začátky byly poměrně drsné. Neměl jsem dostatek personálu a finančních prostředků. Staral jsem se o prodej lístků, produkci, chod baru… Musel jsem si vybudovat nové publikum, dostatečně velké, aby klub prosperoval.
Jak dlouho to zhruba trvalo, než si A-trane vybudoval dobrou pověst a začali se o něj zajímat i zahraniční muzikanti?
Na začátku jsem měl samozřejmě strach. Pozvat si zahraničního muzikanta obnáší obrovskou zodpovědnost. Zajistit umělci kvalitní ubytování, dobré finanční podmínky atd. není jen tak. Moc mi pomohl tour manager Peter Schilbach (Al Foster) z agentury Jazzmap. Předal mi několik svých rad, profesních zkušeností. S jeho pomocí jsem mohl v A-trane uspořádat koncert amerického legendárního jazzového kontrabasisty Cecile McBee (nahrával pro Milese Davise, doprovázel Dinah Washington atd.). Koncert měl obrovský úspěch a mně spadnul obrovský kámen ze srdce. Jen díky Peterovi jsem získal větší sebevědomí k realizaci koncertů zahraničních star. Tento moment mi nesmírně pomohl a nakopnul mě.
Máš mezi jazzovými muzikanty přátele? Tím myslím opravdové přátele či muzikanty, kteří se k tobě často a rádi vrací?
Ano. Získal jsem spoustu přátel z hudební branže, ačkoliv sám nejsem muzikant. K mým největším přátelům se řadí např. Till Brönner (www.tillbroenner.de). Vzpomínám si na jeho začátky. Na jeho první koncert v A-trane, strmý vzestup jeho kariéry. On mě vždy velmi podporoval. Za to jsem moc vděčný. Christian von Kaphengst, Ernst Bier… to jsou mí přátelé.
Jmenoval bys jeden konkrétní koncert, který byl pro tebe nezapomenutelný, na který rád vzpomínáš? Nezapomenutelné jsou pro mne koncerty Tilla Brönnera. Opravdu… Ale jeden koncert bych moc rád zmínil. To byl koncert dnes již bohužel zesnulého pianisty Johna Taylora s Marcem Johnsonem (b) a Joeyem Baronem (d). Na ten koncert nikdy nezapomenu. Byl to opravdu fenomenální, magický večer plný radosti z hudby, vášně, muzikantské virtuosity. Ti kteří tento koncert navštívili mi určitě dají za pravdu.
Co bys řekl o současné berlínské jazzové scéně? Jak se dle tvého názoru během posledních let vyvíjí? Co shledáváš jako pozitiva/negativa?
Berlínská scéna je opravdu velmi pestrá, proslulá velkým zastoupením experimentální a avantgardní hudby, inklinující k improvizaci. Střetává se zde spousta stylů. Světoví jazzoví muzikanti Berlín rádi navštěvují a považují ho za jednu z jazzových metropolí. Toto město se bez pochyby řadí k důležitým místům pro rozvoj nových hudebních směrů a to i na poli jazzové hudby. Také bych se rád zmínil o významné podpoře jazzové scény ze strany Jazz Initiative Berlin, Union Deutscher Jazzmusiker (www.deutsche-jazzunion.de) a Jazzkollektiv Berlin. To co dělají pro berlínskou jazz scénu a jak podporují jazzové muzikanty je obdivuhodné.
Jaký je tvůj vztah k Praze?
Praha je překrásné město. Byl jsem v Praze již mnohokrát a hned jsem se zamiloval. Jsem naprosto unešen pražským historickým centrem.
A co např. čeští muzikanti v A-trane? Jmenoval bys mi pár z nich?
Několik českých muzikantů u mě určitě v minulosti vystupovalo. Musím si vzpomenout… např. Miroslav Vitouš, Karel Růžička jr., Najponk (Jan Knop).
Má poslední otázka zní: Jaké jsou tvé cíle do roku 2019? Co bys rád zlepšil ve svém klubu? Jaká máš předsevzetí?
Rád bych se v nadcházejícím roce zaměřil na mladou generaci, nové jazzové umělce a projekty. Pravidelně bych představoval začínající muzikanty berlínskému publiku, protože vím, jak moc je pro umělce na startu kariéry důležité vybudovat si dostatečný zájem veřejnosti a posluchačů.
Sedale děkuji ti moc za tvůj čas a zajímavý rozhovor. Určitě se k tobě přijdu v blízké době podívat.
Bylo mi potěšením!
International Jazz Club A-trane
Pestalozzistraße 105, 10625 Berlin — Charlottenburg
Pozvání na nadcházející koncert:
31. 05. 2019 JazzDock Prague
Martina Bárta (CZ) & David Friedman (USA) — „Our Little Night Music“
& very special guests
Text Martina Bárta Foto Michaela Dzurna
