🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Was darf ich noch sagen?
Západní Berlín, 1986. V nejlepší náladě sedím se svými německými přáteli v baru na Fasanenstrasse a vyprávíme si vtipy. Přidávám klasický český repertoár a začínám známými slovy: Kohn říká Roubíčkovi. Tváře mých společníků se začínají mračit. Danuš, mluv tiše. Nemůžeš o Židech mluvit tak nahlas. Bylo to poprvé a na dlouhou dobu naposledy, kdy jsem měla zakázáno říkat něco nahlas.
Po třiceti letech se seznam nežádoucích slov téměř přes noc rychle rozšířil. Přicházejí první uprchlíci a zanedlouho už není snadné nahlas říci, zda jsem pro, nebo proti jejich přijetí. Ale to byl jen začátek. V éře covidu se lidé neodvážili ani nejbližšímu příteli říct, že nejsou očkovaní, protože se s nimi okamžitě zacházelo jak s malomocnými. Korona přinesla i staronový fenomén: Stále více občanů začalo denuncovat jiné občany. Síly zákona a pořádku čelily silné vlně často anonymních udání lidí, kteří měli porušit pravidla koronaviru.
A nejen to. Současná vláda si tento systém oblíbila. Nyní se můžou, ba musí udávat lidé oficiálně. Nový Zákon na ochranu oznamovatelů ukládá firmám povinnost zřídit centra pro nahlášení trestných činů. Oznamovatelé mohou zůstat v anonymitě, falešná oznámení zůstávají bez trestu. Přibližně 90 000 podniků a tisíce veřejných institucí musí od července 2023 zřídit tzv. ohlašovací centra. Pokud tak neučiní, mohou dostat pokutu až 20 000 eur.
Z velké části bez povšimnutí veřejnosti tak vzniká nový, obrovský vyšetřovací aparát, který není zakotven ani v německé ústavě, ani v ústavě spolkových zemí. Někdy postačí jen jedno „špatné“ slovo…
„O čem člověk nemůže mluvit, o tom musí mlčet.“ Tímto slavným orákulem zakončil před sto lety knihu Tractatus logico-philosophicus rakouský filozof Ludwig Wittgenstein. Dnes je jeho věta jedním z okřídlených slov principu myšlení a její tvůrce jedním z nejvýznamnějších a nejvlivnějších filozofů 20. století.
Lidé však nemlčí. A tak narůstá doba nejistoty a úrodná půda pro zájmy jednotlivců či menších skupin je často líhní zuřivého odporu. Vyhlásili válku konsensu – spoléhají na vlastní zdroje informací a vlastní interpretace, které nejsou a nemohou být vždy správné. Fake je všudypřítomný, umělá inteligence pomáhá vytvářet ještě větší zmatek. Každý, kdo si přečetl článek na internetu, je dnes odborníkem a ví nejlíp o klimatu, nemocech, válce, politice, a dokonce i o tom, jak by bylo lepší vstřelit gól. Dnes je tolik kontroverzí, až se zdá, že nějaká zlá síla činí lidem požitek hádat se.
Opakují se narativy mocných a vytváří se nálada proti těm, kteří mají jiný názor. Klimatičtí aktivisté malují na zeď scénář soudného dne, pochybovači, či dokonce odpůrci jsou kategoricky odmítáni. Jak málo dnes stačí k tomu, aby byl člověk označen za pravičáka. A odkdy se stane konspiračním teoretikem? Raději se neptejte… Je snadné nechat se zatlačit do pravicového kouta, ale je těžké se z něj dostat.
Pod dohledem hnutí Woke and Cancel Culture se některé knihy, písně i kulturní přivlastňování dostaly do centra pozornosti ve světě. Winnetou je kritizován za koloniální předsudky, Pipi Dlouhá punčocha a Jim Knopf za rasismus. V některých amerických regionech byla zakázána Červená karkulka. Důvodem nebylo podříznutí živého zvířete, ale láhev vína, kterou karkulka nese v košíku jako dárek pro babičku. Influencer Will Witt pracuje od roku 2018 pro americký kanál PragerU, kde moderuje pořad Man on the Street. Během několika let zde dosáhl více než 700 milionů online zhlédnutí, a to díky otázkám o indoktrinaci. Oblékne se například do tradičních čínských nebo mexických kostýmů a ptá se studentů v Kalifornii, co si o jeho stylu oblékání myslí. Reakce jsou negativní, obecně je označován za kulturně nevhodného. Když však stejnou otázku položí místním obyvatelům v čínských nebo mexických čtvrtích, je oslavován a dostává palec nahoru.
Gender dnes hraje rozhodující roli, názory na genderově vhodný jazyk se však rozcházejí. Genderismus versus genderová mánie dominují všem médiím. Pak jsou tu zakázaná slova kvůli rasismu, sexismu a dalším -ismům. Dnes je jejich seznam pestrý jako duhová vlajka: slova jako neger, mouřenín, jezdit načerno, zákusek indiánek, pizza Havaj, Polacke (označení pro Poláky) nebo cikán jsou společensky nekonformní. Ale také oslovení „slečna“ – jako by teprve manželství dělalo ženu ženou; tento termín byl proto v roce 1972 zrušen. V TV zprávách Tagesschau bylo slovo „matka“ nahrazeno slovem „rodička“. Logicky je pak muž/otec „plodící osobou“.
Žijeme v době překotných změn, které mohou být někdy děsivé. Přesto se nacházíme na vrcholu naší civilizace. Proč tomu tak je? Udělali jsme něco špatně, nebo je to jen další krok ve vývoji lidstva? Odpověď neznám. Ale často přemýšlím, jak by se v tomto světě cítil můj dědeček. Byla jsem ještě malé dítě, když mi jednou řekl své tajné přání: „Chtěl bych se za sto let na krátkou dobu vrátit na Zemi.“ Jak by se mu zde asi líbilo po necelých padesáti letech?
A tak si ho představuji, jak si vykračuje s čerstvě vyleštěnými botami do své oblíbené restaurace U Mouřenína, objednává si u slečny pikantní cikánský řízek a ke kávě, samozřejmě s pravým mlékem, si vychutnává indiánka. Se svým rošťáckým úsměvem říká: „Máte se dobře, jste na tom líp, než jsme byli my.“ Vezme do ruky časopis N&N a přečte si tento článek.
Tento článek vyšel v šestém čísle tištěného magazínu N&N Czech-German Bookmag
