Sídlo Deutsche Bank ve Frankfurtu
Německo vychází vstříc takzvané myšlence podnikatelské udržitelnosti velmi razantně. Index frankfurtské burzy DAX v srpnu dostal sourozence v podobě DAX ESG Target Index, jejž tvoří čtyři desítky firem. Od novinky si Deutsche Börse slibuje velký zájem, protože investice s nálepkou ESG (environmental, social and governance) jsou po celém světě hitem. Jen v loňském roce získaly fondy zaměřené na ESG 51 miliard dolarů, což je dvojnásobek prostředků než o rok dříve.
Nový zelený bratříček indexu DAX nabízí investorům jistotu, že firmy v něm obsažené jsou udržitelné. Mimo jiné to znamená, že čím méně vypouštějí emisí oxidu uhličitého, tím lépe, jak píše německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Všechno je tedy prima. Dokud se nepřijde na to, že jde o podfuk.
Lež na lež?
Takovému nepříjemnému odhalení je blízko nejproslulejší německý finanční dům Deutsche Bank. Je tomu tak poté, co její dceřiná firma DWS, která má na starosti zelené investice, ze dne na den propustila členku přestavenstva, Američanku Desiree Fixlerovou (pro špičkovou manažerku ve finančnictví byste si lepší jméno nemohli vymyslet). Fixlerová se od té doby nejen soudí kvůli údajně neoprávněnému vyhazovu, nýbrž také na veřejnosti pere špinavé prádlo svého exzaměstnavatele, jenž podle ní o ESG lže, jako když tiskne.
Desiree Fixler
“Nejde o to, že by DWS špatně definovala, jak mají vypadat investice podle norem ESG, nýbrž o rozdíl mezi tím, co firma na to téma říká navenek, a jak o něm mluví interně,” citoval Fixlerovou na začátku září týdeník Der Spiegel. “DWS propaguje svůj standard dodržování norem jako světovou špičku, jež daleko přesahuje průměr, ale uvnitř firmy se mluví o tom, že tak činí špatně a neprůhledně. Zatímco veřejně prohlašuje, že drtivá většina jejích investic je v souladu s normami ESG, ale za zavřenými dveřmi přiznává, že takových je jen zlomek.”
Fixlerová dostala na jaře na hodinu výpověď poté, co vznesla u nadřízených námitky právě vůči nesrovnalostem mezi oficiálními a interními údaji o úrovni dodržování norem ESG ve společnostech, do nichž dceřiná firma Deutsche Bank investuje. Výsledkem podle jejích tvrzení je, že investice banky vypadají celkově podstatně “zeleněji”, než jak odpovídá skutečnosti.
Možnost, že by šlo o náhodu nebo prostý omyl, Fixlerová vylučuje. “Představenstvo DWS si bylo velmi dobře vědomo chyb, provozního rizika i prezentace nepravdivých informací veřejnosti,” řekla Fixlerová Spiegelu. Podle ní je žábou na prameni generální ředitel DWS Asoka Wöhrmann, který její veškeré pokusy o nápravu zametal pod příslovečný koberec. “Měli jsme přátelský pracovní vztah, ale nikdy se nic nevyřešilo,” říká jeho bývalá podřízená. Naopak si není jistá tím, do jaké míry do problému vidí šéf celé Deutsche Bank Christian Sewing, ačkoli i on byl některým jednáním vedení DWS přítomen.
Regulátoři už vyšetřují
Wöhrmann a představenstvo DWS naopak tvrdí, že Fixlerovou propustili kvůli tomu, že na dodržování norem ESG dohlížela sama jen laxně. Její mediální vystoupení, vůči vedení DWS silně kritická, jsou podle nich jen výrazem jejího osobního zklamání z pracovního neúspěchu a firma je proto nebude komentovat.
Spor by tak zůstal v rovině slovo proti slovu – jenže ouha, do věci už se vložily úřady, jmenovitě regulátoři finančních trhů v Německu i Spojených státech. Zejména posledně jmenované šetření může pro banku být velmi nepříjemné, protože americká Komise pro dohled nad obchodem s cennými papíry (SEC) má skloN&Nbsp;- slovy finančního komentátora agentury Bloomberg Matta Levinea – “domnívat se, že každá špatná zpráva je zároveň podvodem na akcionářích”.
Deutsche Bank byla navíc v posledních letech spojována s mnoha jinými skandály, praním ruských peněz v Estonsku počínaje a konče napomáháním daňovým podvodům (jež odhalily dokumenty známé jako Panama Papers). Je tedy pravděpodobné, že regulátoři nebudou mít důvod zaujmout v tomto případě nějak obzvlášť smířlivý postoj.
Rychlí žáci
České finanční ústavy jsou dosud podobných sporů o ESG ušetřeny. Má to dva důvody, z nichž ani jeden si česká scéna nutně nedá za rámeček. Zaprvé, všechny největší banky v Česku působící mají zahraniční vlastníky – Komerční banka ve Francii (Société Générale), ČSOB V Belgii (KCB), Raiffeisenbank a Česká spořitelna (Erste) v Rakousku, Unicredit v Itálii atd. Jejich české pobočky tedy fungují v relativně malém a klidném koutu globální finanční scény.
Zadruhé, výše investic na české burze je z hlediska této scény zanedbatelná, na rozdíl například od burzy varšavské. Problém s (ne)pravdivou prezentací dat stran ESG tak do Prahy dosud nedorazil v plné míře. Jak je však známo, Češi se na tomto poli učí rychle.
