Sfer Ik je příkladem biomorfní architektury – je postaven tak, aby do něj byla začleněna okolní příroda. Galerie je postavena s hlubokou úctou k Matce přírodě: nepadly kvůli ní žádné stromy, objekty stojí na kůlech, aby pod nimi mohla procházet zvěř, a stavba je ze tří udržitelných materiálů z místních zdrojů – lián, keramiky a přírodních vláken. Do objektů se vplétají původní stromy, rostliny a živočichové. Stavitelé se obešli bez těžké techniky i bez plánů, a na stavbě pracovali mayští řemeslníci používající tradiční stavební techniky.
Při bloumání v galerii naboso si návštěvník připadá jako v obřím kokonu. Sfer Ik působí snově a surrealisticky; spojuje originální umění s přírodními prvky a umocňuje zážitek z prostoru, který je přirozeným propojením atmosféry označované jako „boho-chic“ s úctou k zemi a jejím původním místním obyvatelům, kteří tu žijí už po staletí.
“Sfer Ik je zcela jedinečným zážitkem. Prostor bez rovných podlah, stěn a stropu, integrovaný do okolní džungle a v dialogu s mayským původem, nabízí zajímavou tvůrčí výzvu pro kurátory a současné umělce, neboť se vymyká sterilizované tradici bílé krychle. Mou vizí je pozvat umělce, kteří se budou cítit inspirováni k tvorbě děl v tomto velmi zvláštním kontextu,” prohlásil při otevření galerie její ředitel Marcello Dantas.
Historie galerie je zajímavá. Sfer Ik navrhl argentinský architekt samouk, ekolog, filantrop a podnikatel Jorge Eduardo Neira Sterkel, žijící v Mexiku. Dnes je známý spíš pod pseudonymem „Roth“ jako výtvarný umělec. Roth stavbu dokončil v roce 2017, ale nerozhodl o jejím využití. V témže roce navštívil neobsazený prostor Santiago Rumney Guggenheim, pravnuk sběratelky umění Peggy Guggenheimové, a navrhl společný podnik na jeho přeměnu v galerii. Galerie otevřela své brány krátce před propuknutím epidemie, a její provozovatelé ji znovu otevřeli v listopadu 2021.
Z výstav převažují tzv. site-specific instalace – umělecká díla zavěšená na stropě, připevněná ke stěnám, umístěná na cementové podlaze; některá jsou určena k tomu, aby se jich člověk dotýkal, jiná, aby k nim přičichl, mnohá, aby o nich jen rozjímal z opodál ležícího polštáře. Cílem je povzbudit návštěvníky k vnímání umění tím, že se budou pohybovat kolem, nad a pod díly.
Muzeum má v plánu pořádat každoročně řadu konferencí a workshopů, od sympozií o novém využití mořských řas sargassum až po kurzy keramiky pro místní děti.
Článek vyšel v magazínu Lexxus Norton.
