Ne, přiznávám upřímně, že tato výstava se k vánoční náladě moc nehodí. Ale je život skutečně jen krásný voňavý a plný pohody? O tom by umělec Jon Rafman s námi určitě polemizoval. S jeho uměním procházíme totiž peklem. Jeho videa jsou brutální, ukazují zničené a rozbité scénáře mezi virtualitou a realitou, až člověka mrazí. V Berlíně se můžete až do konce roku ponořit se do Rafmanova světa démonů.
Jon Rafman si v posledních dvou letech prošel i svým osobním peklem. Jako jeden z nejúspěšnějších současných umělců měl před sebou tři významné výstavy – v montreolském Musée d’art contemporain, v Hirschhorn Museum ve Washingtonu a v Kunstverein Hannoveru. Avšak všechny byly zrušeny. Důvod: jeho dvě studentky ho nařkly ze sexuálního obtěžování. Veřejnost reagovala promptně. Bez důkazů byly zrušeny všechny výstavy, Rafman rychle dostal razitko vyvrhela a stala se z něj persona non grata.
Ale nyní je Rafman opět na scéně. V dlouhém procesu, přes chattové zprávy, které si ponechal, mohl dokázat svoji nevinnost. Ušlý čas a výstavy mu už nikdo nevrátí. První, kdo mu dal nyní prostor, je Schinkel Pavillon a Galerie Sprüth Magers v Berlíně.
Název výstavy „Egregory a grimoáry“ odkazuje na metafyzické bytosti, které lidi halucinují, a na knihy kouzel, v nichž lze nalézt zaklínadla k vyvolání takových postav. Ve věku digitalizace všech možných oblastí života se tak v Rafmanově kosmu vracejí mýtické postavy prostřednictvím masových psychóz. Počítačová magie virtuálních světů se stále více prolíná s realitou.
Kdo vstoupí do prvního prostoru, objeví nejdříve zaneřáděný stůl s obrazovkou a klávesnicí, všude plno obalů od elektronických her, akčních figurek, zbytků cigaret a krabiček fast foodu. System mnoha lidí, kteří byli „sežráni“ svými počítači.
Rafman vytvořil svět, v němž se neviditelný hrdina pohybuje prostřednictvím nehybných obrazů. Lidé se scházejí jen zřídka – když už, tak v internetových kavárnách, ve hráčských obchodech nebo na parkovištích. Lidé mají prasečí nosy, jejich pohyby jsou nekoordinované. Každý hlas zní, jako by byl čten a velmi vyčerpán. Motivy digitální osamělosti jsou však natolik ohrané, že se sebou přinášejí až jakousi digitální nostalgii.
Aniž by Rafmanovy videosvěty explicitně řešily politické otázky, nabízejí vhled do limbu důkladně digitalizované konzumní společnosti, která se v šoku, otupělosti a odcizení znehybňuje náhradními orgiemi.
Jon Rafman je umělec a filmař žijící v kanadském Montrealu a v Los Angeles. Proslavil se svou multimediální praxí, která zahrnuje video, animaci, fotografii, sochařství a instalace. Ve svých pracích zkoumá vliv digitalizace na lidskou psychiku, která se může v mžiku změnit ze společného cítění na naprosté odcizení.
