Váš otec je sbormistr a matka hudební teoretička. Ke zpěvu jste tedy neměla daleko. Jak vzpomínáte na dětství?
Na své dětství vzpomínám moc ráda, rodiče mi nechávali hodně volnou ruku při rozhodování a podporovali mě v mých zájmech. Navštěvovala jsem samé taneční a hudební kroužky včetně lidové školy umění, ale ke hře na klavír mě vlastně ve skutečnosti přivedla maminka. Hudba byla a je nedílnou součástí života naší rodiny, a hlavně vážnou hudbu byste dodnes mohli slyšet při návštěvě u našich doma.
Kdy jste poprvé začala profesionálně zpívat?
Je pravdou, že zpočátku jsem ke zpěvu měla spíše averzi a cestu k němu jsem si našla až později. Bližší mi bylo se projevovat pohybem než hlasem. Zato nyní si čas bez zpěvu nedokážu vůbec představit. Ve svých 16 letech ještě během školních let jsem začala vystupovat v divadlech a muzikálech v představeních Vlasy, Mise, Pomáda, Monte Cristo, Dracula a dalších. Měla jsem to štěstí ztvárnit i několik hlavních pěveckých rolí. Poté jsem někdy v roce 2001 odešla do Německa, kde se mi vlastně otevřela celá Evropa. Začala jsem účinkovat v nespočetně show a uměleckých komerčních tour. Šestým rokem zpívám po boku známého švýcarského umělce Dj BoBo a také se věnuji vlastní hudební tvorbě.
Máte za sebou spolupráce s věhlasnými českými producenty i umělci, na jaké z nich vzpomínáte nejraději?
Na všechny. Každá zkušenost pro mě byla nesmírným přínosem a děkuji za ni. Ve svém prvním dětském muzikálu Kocour v botách jsem vystupovala po boku Václava Neckáře. Protože jsem byla na svůj věk vysoká, musela jsem se vedle něj krčit a on mě vždy tak hezky pochválil. Také ráda vzpomínám na spolupráci s Leonou Machálkovou v muzikálu Dracula. Líbil se mi její nadhled a lehkost při vystupování. A koho určitě nemůžu opomenout je princ z pohádky Princezna se zlatou hvězdou na čele Pepíček Zíma se svými historkami z mládí vyprávěnými během pauz v divadle. Ovšem spolupráce s Karlem Svobodou pro mě byla asi zásadní, protože tam jsem si poprvé uvědomila, jak je pro mě vlastně hudba v životě důležitá. Ráda jsem pracovala i s Varhanem Orchestrovičem Bauerem nebo Danem Hádlem. Aktuálně jsem v kontaktu s Marcusem Tranem, Luďkem Malárem, Dj Roxtarem, Dafonicem i dalšími, jejichž práce mě baví a je pro mě zárukou kvality a profesionality.
Máte nějakou zajímavou historku z vašeho profesního života?
Mám jednu, která se pojí s Dj BoBo a proč jsem vlastně šla na jeho konkurz. Byla jsem v Berlíně u kamarádky na návštěvě a doprovázela ji právě na ten konkurz, kam šla vlastně hlavně ona a já se měla cestou odpojit a pokračovat v návratu do Prahy. Bohužel, ale teď vlastně naštěstí, mě cestou okradli o mou tašku. Nezbylo mi nic jiného než jít s kamarádkou na recepci budovy, kde probíhal konkurz a odtamtud zablokovat kreditní kartu, telefony a nahlásit ztrátu dokladů. Po chvíli úplné bezmoci ze situace jsem se přihlásila do konkurzu také. Když mi položili otázku, co budu zpívat a jestli mám instrumentální verzi té písně nebo noty, zatmělo se mi před očima a poprosila jsem je, aby pustili něco z YouTube. Spustila Cristina Aquillera – Ain’t No Other Man a už jsem pokračovala do dalšího kola.
Vystupujete jako hlavní zpěvačka světoznámého Dj BoBa, jak jste se seznámili?
Spolupráci s Dj BoBo předcházel v roce 2014 již zmíněný konkurz v Berlíně. Připravoval právě turné po celém Německu. Bylo nás tam 900 uchazečů, ze kterých jsme postoupily dvě, jedna tanečnice z Berlína a já. Když mě kontaktovali po třech týdnech, že jsem byla vybraná, ani jsem se nemohla nadechnout. Po skončení turné mi nabídl stálou spolupráci a já na ni bez váhání kývla. A už jsme spolu 6 let.
Na jakých projektech ještě pracujete?
Samozřejmě nezapomínám na vlastní tvorbu, i když to není jednoduché časově skloubit. Vyšlo mi CD/EP Mono a dalších 5 singlů. U toho mám agenturu s modelkami a tanečnicemi pro různá fashion show a dance fashion show po celé Evropě. Jsou to sezonní vystoupení pro módní návrháře a módní domy nebo podobné komerční firmy. Také mě čekají různé hudební festivaly s Dj BoBo i sólově. Proto točím nové věci a spolupracuji na nové desce s Marcusem Tranem, Dj Roxtarem i zahraničními producenty.
Kdo je Váš vzor?
V životě jsou to určitě mí rodiče. Tatínkův neskonalý optimismus, profesionalita a píle, maminčino odhodlání při výchově nás všech šesti sester, jejich vzájemná absolutní souhra, ti jsou a budou mým životním vzorem. A hudební? Z celého srdce obdivuji hudební produkce umělců, jako jsou Quincy Jones, Bruno Mars či Timbaland.
Máte nějaké “guilty pleasure”?
Mám. Čokoládu, lenošení a další jsou nepublikovatelná 🙂
Kdybyste nebyla zpěvačka, čím byste pravděpodobně byla? Je něco dalšího, pro co máte vášeň?
Asi bych nejspíš byla členkou nějakého kreativního týmu. Baví mě vymýšlet různá nová spojení, tvořit nové formáty například show, uměleckých kreací a následných produkcí.
Současná situace s koronavirem zasáhla všechny umělce. Kolik veřejných vystoupení jste musela zrušit?
I mě zasáhla tato situace nejen profesně, ale i lidsky. Zrušilo se asi 25 koncertů, ve kterých jsem měla vystupovat a další pravděpodobně ještě přibydou. Snažím se si to moc nepřipouštět a aspoň dotahuji veškeré nedodělané věci a resty, na které v tom shonu nebyl čas.
Co říkáte na online vystoupení, která nyní umělci pořádají?
Myslím, že to je nová umělecká platforma a za mě je to dobrý nápad. Docela dost mě baví i vtipná videa, která se snaží aspoň trochu odlehčit současnou situaci, protože s veselou myslí se nám to bude dařit lépe zvládat. Česká kreativita je v tomto směru neobvyklá.
Jak prožíváte období karantény?
Snažím se odpočívat a pokud to jde, tak trávit trochu času se svým partnerem Michalem, protože za normálních podmínek jsme oba hodně vytížení. Také mou neustálou pozornost vyžaduje naše osmiměsíční štěně. Jmenuje se Etro. A protože jsem ještě nevybalila pár krabic z mého stěhování v minulém roce, tak na to přišel čas nyní.
Čím se bavíte, když nezpíváte?
I když nezpívám pracovně, často si zpívám jen tak. Ale co mě hodně baví, tak to je náš pes.
Chystáte něco zajímavého v budoucnu?
Chystám, ale zatím si to nechám pro sebe. Načasování a nutná příprava si žádá své. Také musím připouštět možnost zákazu cestování po nějakou dobu, což pro mne znamená totální překopání plánů a pracovních nabídek. Ale počkejme si, jak se to vše vyvine.
Jaký je Váš profesní sen?
I v tomto případě budu tak trochu tajemná, jelikož o svých snech mluvím jen s mým kreativním týmem nebo vůbec. Snažím se si své sny i ty profesní plnit celý život, ale vždy se mi vyplatilo o nich příliš nemluvit, než se budou dít.
