Nejstarší berlínský hipster: Už ani v Berlíně nevidíte moc individuality. Lidé působí jako masa

Extravagantní, optimistický a inspirativní. Takový je „hipsterský dědeček“ Günther Krabbenhöft, který společně se svou nerozlučnou přítelkyní Britt Kanjou tvoří ikonickou dvojici, za kterou se díky jejich módnímu stylu doslova otáčí celý Berlín. V rozhovoru jsme se Günthera Krabbenhöfta, který se narodil v roce 1945, zeptali na to, co inspiruje jeho barevný šatník i na jeho názor na oblékání mladých Berlíňanů.

Britt Kanja a Günther Krabbenhöft. Foto: Facebook / Britt Kanja.

Na N&N jsme už psali o vašem charakteristickém módním stylu. Byl to jeden z našich nejčtenějších článků. Čím si vysvětlujete, že máte tak velký úspěch, a to hlavně u mladých lidí?

Já se nepřestávám divit tomu, že máme právě mezi mladými tolik fanoušků. Říkám si, že já a Britt jsme možná takový netypický exemplář, který dokazuje, že člověk může zestárnout, a přitom zůstat mladý. Dokládáme to vlastním stylem a specifickým pohledem na svět. Díky tomu jsme velmi blízko tomu, jak život vnímají mladí lidé, a myslím, že i díky tomu působíme autenticky. K tomu můžeme připočítat chuť trávit s mladými čas na večírcích a také s nimi moci sdílet jejich myšlenky a zájmy.

Spousta lidí se ráda obléká do černé, ale váš módní styl je pestrobarevný. Hrajete si s materiály, barvami, doplňky. Je díky tomu váš osobní svět bohatší?

Důležitá v tomto případě samozřejmě není barva, kterou člověk ukazuje navenek, ale rozmanitost a pestrost, která je ve mně, v mých myšlenkách a jednání. Je jasné, že se většina mladých lidí řídí podle toho, co nosí moji přátelé, co nosí známí lidé na veřejnosti – a tam se objevuje spousta černé, protože touhle barvou si člověk může být jistý. 

Myslím si ale, že jsem jiný než ostatní a vzpírám se nechat se unášet proudem mainstreamu. Proto je pro mě důležité, teď když jsem starší, abych svým pestrým a barevným oblečením vnášel do svého každodenního života i mezi ostatní více energie a barev. V černém oblečení mají lidé často i smutný výraz ve tváři, a proto je pro mě pestrá ta nejkrásnější barva ze všech.

Nedávno jste oslavil pětasedmdesáté narozeniny. Spousta lidí by si přála mít vaši energii a optimismus. Máte na ně recept?

Nevím, jestli na to mám recept. Vím jen, že život je konečný. No a pak už jde přece o pouhé rozumné rozhodnutí, abych to, co mi v životě ještě zbývá, vyplnil zábavou, než abych do posledních let svého života vstupoval smutný a skleslý. A než život skončí, chtěl bych si ho užívat s radostí. Do budoucnosti jednoduše nahlížím s optimismem. S dobrou náladou nemusí být všechno nutně lepší, ale ani horší. S optimismem se ale žije snáze.

Günther Krabbenhöft. Foto: Francesca Camilla.

Už více než třicet let žijete v domě poblíž mostu Admiralbrücke, ve čtvrti, která je známá svými večírky. Do jaké míry vás to místo ovlivnilo?

Vždycky, když tam tak v letních večerech postávám a pozoruji lidi, kteří se tam baví a mluví spolu, tak si je i prohlížím. A musím říct, že pokud jde o vnější vzhled, tak se málokdy najde někdo, kdo by mě inspiroval, u koho bych si řekl „no teda, ten vypadá zajímavě i navenek“. Každý je samozřejmě originál, o tom není pochyb, ale objevuje se tak málo individuality, je to spíš masa, která vypadá navenek vlastně stejně. To je mi moc líto.

Party, móda, taneční parket, objetí, vidět a být viděn… To všechno je teď v kómatu. Co byste k této době dodal?

Můžu jenom říct, že všechno tohle je důležité. Nejdůležitější je zůstat zdravý, ale vůbec nejdůležitější jsou ta objetí. Ano, i teď, kdy musím dodržovat odstup, jsem blízko k přátelům i k lidem, protože vnitřní propojení ani spojení přes internet nezná vzdálenosti…  To se tedy zvládnout dá.

Ale tohle nenucené spontánní setkávání, to mi moc chybí. Život je samozřejmě neustále v pohybu. Změna je v životě jedinou konstantou, ale také nesmí trvat příliš dlouho. A tak musíme mluvit i o tom, jak můžeme žít v téhle době s virem, který je a bude součástí našeho života.


Günther Anton Krabbenhöft (*1945)

Narodil se nedaleko Hannoveru do rodiny, kde měl čtyři další sourozence. Vyučil se kuchařem a tomuto povolání se věnoval celých 50 let. V 70. letech se přistěhoval do Berlína. V posledních letech začal navštěvovat různé kluby berlínské techno scény. V roce 2015 byl zmíněn v článku deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung a už v létě téhož roku se z něj stala celosvětová celebrita. O jeho módních kreacích, které si fanoušci mohou prohlédnout především na Instagramu, informoval i časopis Cosmopolitan, který ocenil Krabbenhöftův “důrazně elegantní styl” a nazval jej „módním dědou“. Americký Huffington Post jej zase označil za „nejmódnějšího dědu na světě“. Nyní jej oficiálně jako mužského modela zastupuje berlínská reklamní agentura. Typická je pro něj buřinka a vesta.

Tento článek si můžete přečíst i v němčině.

Mohlo by vás zajímat

Přečtěte si

Ošemetné provizorium. Státní divadlo bude kvůli sanaci dočasně hrát v torzu haly ze Třetí říše

Státní divadlo Norimberk, největší multižánrová scéna Bavorska zahrnující operu, balet, činohru a koncerty bude od roku 2025 hrát na nové, dočasné adrese. Na šest set padesát zaměstnanců se přestěhuje do monumentálního torza nikdy nedokončené Kongresové haly, jedné z mála dochovaných staveb připomínajících éru Třetí říše. Důvodem je nezbytná rekonstrukce stávající budovy z roku 1905 v centru Norimberku. Dočasná adresa oživila stíny minulosti a nekončící debatu o tom, jak nakládat s jejími relikty.
Přečtěte si

„Česko už není dílenským stolem pro německé firmy.” Velvyslanec spolkové republiky Christoph Israng bilancuje

„Pro mě jako pozorovatele z ambasády není sledování české politiky nikdy nudné,” řekl n&n magazine ambasador SRN v Praze Dr. Christoph Israng. Dále se k tématu české politické reprezentace nevracel a bořil klišé Česka jako “montovny” pro německé firmy. „Mnoho německých společností zde má své výzkumné centrum pro celý globální koncern. Například společnost Bosch,” řekl. „My jsme vaším největším obchodním partnerem, ale i vy jste pro nás důležití. Z Česka dovážíme více než z Británie,” podotkl rovněž.
Přečtěte si

Komentář berlínského zpravodaje ČT Martina Jonáše: Koronavirus a začátek nové budoucnosti. Anebo spíš návrat do minulosti?

Krize znamená také šanci. Škoda že se za použití tohoto klišé povinně neinkasuje poplatek do kasy českého Syndikátu novinářů. Nejen v době po vypuknutí koronaviru by to pro něj znamenalo slušný příjem navíc. Zkrátka by ale nepřišla, v případě zavedení podobné politiky, ani DJV, tedy německá obdoba českého žurnalistického svazu.

Nejčtenější v kategorii Society