Dorothee Elmiger, nositelka Ceny Písaře u své jmenovky na úřadu městského písaře v Bergenu Foto: Wikimedia, Simsalabimbam
Vaše poslední kniha ‚Aus der Zuckerfabrik‘ (2020) vykazuje známky románu, eseje či dokonce žurnálu. Vy sama jste knihu popsala jako výzkumnou zprávu. Jak tento výzkum vypadal?
Mám ve zvyku zpracovávat věci nesystematicky, takže náhody, asociace a okliky hrály v mém výzkumu velkou roli. To proto, že to je proces, který musí být co nejotevřenější – na začátku nesmím vědět, co najdu a co vůbec najít chci.
Celá kniha je založena na jediné scéně. V té se draží sochy, dvě ženské postavy z černého kamene, jež z Haiti do Švýcarska dovezl loterijní král Werni Bruni – který skutečně existoval. Čím je pro vás zrovna tato scéna tak silná?
Když jsem dražbu poprvé viděla v jednom dokumentárním filmu, vůbec jsem nevěděla, co přesně se vlastně odehrálo. Jistě, vidíme bývalého výherce v loterii, dělníka, který přišel o všechno, mimo jiné také o své suvenýry z cest. Pod povrchem se toho ale nachází mnohem víc, co se v tomto jednom momentu na sebe poskládalo a co tuto scénu pro mě tolik nabilo. Evropský dělník, karibský ostrov a jeho důležitá historie, cukrové plantáže, otrokářský trojúhelníkový obchod, evropský „hlad“, otázka solidarity. Z tohoto klíčového momentu jsem chtěla přemýšlet ve všech směrech a do všech oblastí.
Foto: © Peter Andreas Hassiepen
Z této scény jsou pak ukázána dějová vlákna – schválně říkám ukázána, neboť tyto dějové linie nejsou v knize tak úplně vysvětleny. Čtenáři musí sami hledat, pozorně se dívat a přemýšlet nad spojitostmi. Máte nějaké rady či tipy pro ty, jimž to hledání tolik nejde?
Tato kniha může být chápána také jako zápisník. Čtenáři pak mohou občas některé pasáže přeskočit, a je jedno, že se nedá vše hned zařadit či myšlenkově propojit. Text je materiál, který dávám čtenářům k dispozici. Ti by s ním měli naložit, jak chtějí.
Jak již bylo zmíněno, příběh loterijního krále Bruniho je skutečný, kniha se tak nachází na hranici mezi realitou a skutečností. Je těžké zpracovávat skutečné události? Není pak člověk při psaní omezen?
Zaměstnávala mě otázka, zda a jakým způsobem si mohu tento příběh „vzít“. Jak označím skutečnost, že jde tady o život, který mi samozřejmě nepatří, který znám prakticky jen z druhé ruky. Musela jsem a chtěla jsem postupovat co nejopatrněji. Taky se mi pak zdálo důležité být transparentní, když jsem se odklonila od příběhu, jenž vypráví sám loterijní král, a přešla do fikce.
Cukr jako téma hraje velkou roli. Nejen v názvu knihy, ale také v ději, kdy píšete o neukojitelném hladu. To poukazuje mimo jiné i na konzumní chování naší společnosti. Proč jste si vybrala jako hlavní motiv zrovna cukr?
Cukr se sám dostal do popředí. Zabývat se historií Haiti totiž nutně znamená zabývat se produkcí cukru. V cukru lze taky sledovat stopy evropské expanze a aktivity v ‚Novém světě‘. Zajímala mě otázka, jak potěšení a konzum – a práce – historicky propojili kontinenty. Zotročení lidé pěstovali na plantážích v Karibiku cukr, který se pak zkonzumoval v Evropě. Nejprve jako luxusní pochutina, později se rozšířil i do ostatních společenských vrstev. Z historického hlediska má tedy cukr dvě strany, jednu vražednou, jednu jako prožitek.
V knize se objevují citáty Orwella, Flauberta nebo Kaschnitzové. Byli, respektive jsou tito autoři pro vás při psaní inspirací?
Čtení a psaní jdou pro mě ruku v ruce, moje autorská práce začíná vždy u knih, u čtení. V případě ‚Aus der Zuckerfabrik‘ a mého hledání určitých tónin sehrály texty Kaschniztové velkou roli, především pak její svazek ‚Orte‘ (Místa).
‚Aus der Zuckerfabrik‘ získalo nominace na Německou a Švýcarskou knižní cenu, obdrželo ale i některé zdrženlivé recenze. Jste s celkovým přijetím díla spokojená? Jak se vůbec stavíte ke kritice?
Jsem ráda, že se na knihu objevily velmi různé pohledy. Není to tak, že bych jako autorka o svých textech nepochybovala. Každý text má své vady. Potěšilo mě však, že kniha, která je vzhledem k současným čtenářským zvyklostem považována za náročnou, našla tolik čtenářů.
Máte již v plánu nové dílo? Mohla byste případně něco málo prozradit?
K tomu nemohu zatím nic moc říct. Pracuji sice na jednom delším textu, ale ten se ještě nachází ve velmi citlivém stádiu.
