Proč název Leeda? Co se za ním schovává?
Na střední škole kolem roku 2001 jsem pracovala pro českou rodinnou firmu, která vyráběla spacáky a outdoorové oblečení plněné peřím. Jmenovala se LEEDA – jméno odkazuje na mýtický příběh o Labuti. S nástupem nadnárodních společností, které produkují podobný sortiment, se obraty i chuť původních majitelů do nových projektů začala vytrácet, protože na prvním místě byla kvalita i lokální výroba. Pak majitelku napadlo nabídnout mi firmu k převzetí.
Kdo stojí za projektem Leeda a co bylo hlavním popudem k tomuto kroku?
Leedu po kreativní i produkční stránce vedu já. Hlavní motivací pro mě byl v začátku obchod v centru Prahy, v Bartolomějské ulici, kde funguji dodnes. Chtěla jsme mít vlastní prostor pro práci a možnost prodávat a prezentovat svoji tvorbu. Oslovila jsem tehdy další tři designéry a během několika měsíců jsme kompletně změnili koncepci značky, předělali interiér a udělali první společnou přehlídku. Během prvního roku dva designéři odešli a zůstala jsem já a Lucie Trnková. S tou jsem pracovala přes deset let. Před sedmi lety Leedu opustila a otevřela si kavárnu. V tuto chvíli náš stabilní tým čítá tak 5 lidí včetně mě.
Měla jsi jasnou vizi, za kterou jsi šla nebo se vše formulovalo za pochodu? Pro koho především je Leeda určena?
Pro všechny, kteří o ni mají zájem. Chtějí vědět, co i kdo stojí za oblečením, které nosí. Zajímá je kvalita, nadčasovost, lokální výroba a originalita, ale i příběh, který za tím vším je. Kolekce vždy obsahují basic řadu, která je finančně dostupná i luxusní kusy a originály. Také pracuji na zakázku, zejména na svatebních šatech. Moje vize se formují za pochodu, reaguji na výzvy, které přicházejí.
Jaké byly prvotní investice, začátky? Co všechno je potřeba k tomu rozjet vlastní modní značku?
Začátky značně punkové, investice hlavně citové a časové v kombinaci s čistým nadšením, pomocí kamarádů a rodiny. Všechno jsme vybudovali téměř od nuly s nadšením a volností.
Jak vnímáš dnešní situaci v módě? A jak se stavíš ke konzumnímu životnímu stylu dnešní doby?
Konzumní život mi byl vždycky vzdálený. Vždycky mě zajímaly spíš okrajové věci, v hudbě, oblékání i kultuře. Baví mne vyhledávat věci kvalitní, s dlouhodobou a ideálně i citovou hodnotou a takové i vytvářet. Konzumní způsob života ubíjí a omezuje jedinečnost každého z nás a zanáší planetu zbytečnostmi.
Představuješ pravidelně kolekce na všechny sezóny?
Pracuji vlastním tempem, sezony mě příliš nezajímají. Kolekce tvořím ve vlastním tempu, někdy mi kreativní práce jde rychle, jindy pomaleji, protože je pro mne v tu chvíli něco zajímavějšího. Kolekce na sebe volně navazují, nebo se prolínají. Móda mě vždycky zajímala, spíš ale jako možnost vyjádření se, vytváření a formování myšlenky než následování trendů. Baví mne proces vytváření konceptu a příběhu včetně výroby, zkoušek i navrhování potisků. Mám ráda i finální focení, prezentace, kontakt a reakce zákazníků včetně fungování modelů na různých postavách a charakterech. To všechno jsou pro mne impulzy pro další tvorbu.
Jak tě ovlivnila korona doba, poznamenalo tě toto období nějakým způsobem? Změnilo se něco?
Jako každého mne to donutilo přemýšlet jinak, neminuly mne temné myšlenky, ale převažuje pocit, že vše zlé je k něčemu dobré. Covid situce donutila jednotlivce i firmy se zamyslet, přehodnotit mnoho věcí, a i já jsem si rychleji uvědomila, co nechci a čemu se naopak chci věnovat víc.
Máš své studio a kamenný obchod? Nebo se soustřeďuješ na prodej přes internet? Je pro tebe důležitý kontakt se zákazníkem?
Mám studio, kamenný obchod i e-shop. Stále je pro mne zásadní osobní kontakt se zákazníky. Mám ráda osobní přístup k zákazníkovi, a i proto mě často v Leedě můžete potkat.
Co tě na práci nejvíc baví? Kdybys nebyla návrhářkou, čím bys byla?
Byla bych perfektní rentiérkou, rozjížděla bych nové projekty, podporovala mladé talenty nejen v módě a zaměřovala se na sociální témata. Baví mě dělat věci, které mi dávají smysl a naštěstí je to pro mne i práce. Také umím výborně koukat z okna atelieru s nohama na stole a nedělat vůbec nic… Občas to nic nedělání potřebuji, abych měla další nápady a sílu je realizovat.
Na mé práci mě baví zákaznice, které se cítí dobře v mých modelech, a ještě větší radost mám, když se za mnou zase vrátí.
Jak vidíš budoucnost módního průmyslu?
Módní průmysl je jeden z nejškodlivějších a často i nejneetičtějším průmyslem škodící planetě i lidem. To ale neznamená, že móda není krásný obor, že se nedá jako každé podnikání dělat poctivě, udržitelněji. I v tomto vidím přínos covidu, lidé se začínají víc orientovat na lokální produkci, šetří a nekupují tuny nesmyslů a tím vytvářejí tlak na firmy, a i fast fashion giganti se musí přeorientovat a reagovat.
Spolupracuješ s jinými designéry v jiném odvětví designu? Co tě kromě módního designu ještě v tomto odvětví všeobecně zajímá?
Dlouhodobě spolupracuji se šperkaři, produktovými designéry. Pečlivě vybírám jejich kolekce, které pak doplňují ty moje a lze je vidět i koupit v Leedě. Zajímá mě mnoho jiných věcí než jen móda, třeba film, architektura, cestování, ale i sociální témata a politika.
Co doporučuješ začínajícím firmám podobným té tvojí?
Výdrž, nadšení, kvalitu, respekt, nápady, šťastnou ruku při výběru spolupracovníků, nebát se realizovat svoje sny a vize, ale být trpělivý. Nebo najít investora, který má dost pochopení pro obor a nečeká rychlou finanční návratnost a smysl vidí i v dání možnosti svobodné tvorby a vzniku projektů, které se tak mohou díky financím uskutečnit rychleji.
Jakým směrem půjde Leeda do budoucna?
Chci rozvíjet značku tak, aby mi její směřování dávalo smysl a pořád mě bavilo. Chci pracovat méně a víc se věnovat zdraví, rodině i sobě. Současně chci směřovat prodej víc za hranice. Čím jsem starší, tím méně plánuji. Věci, lidé, příležitosti přicházejí naštěstí sami. Dřív jsem víc “tlačila na pilu” a možná i díky tomu jsem v té fázi, ve které se nacházím teď. Ale v jednu chvíli jsem zjistila, že mnoho se děje a je pro mne jednodušší přijímat, respektovat a rozvíjet. Třeba se mi stává, že když někoho potkat chci, potkám ho, nebo mám nějaký nápad a zrovna přijde impulz k tomu to realizovat. Nová kolekce a projekty jsou v procesu, ale budou, až přijde čas, ne proto, že je nová “sezóna”.
Jaká je tvá poslední kolekce?
Jmenuje se Touch me! a patří do trilogie kolekcí Catch me! a Love me! – kolekce svatebních šatů. Inspirací se mi tentokrát staly vodní řečiště a meandry řek, které z nadhledu tvoří zdánlivě nahodilé obrazce. Rozcházejí se a zase splývají v jedno, sílí, ztrácí se v zemi. Proud vody plynoucí a pulzující s lehkostí i silou. Uklidňující i destruktivní, překonávající překážky, vytrvale hledající nové cesty krajinou. Autorské potisky materiálů i dezény pletáží vznikly ve spolupráci s grafickým designérem Mariem Corradinim.
Jako výraz úcty k použitým materiálům i jako projev zalíbení v estetice nahromadění různorodých odstřižků látek jsou z nich skládány a následně přefoceny velkoplošné vzory. Kombinace s výraznou kontrastní typografií pak vzoru dodá na aktuálnosti. Snažím se zpracovávat materiály do posledního kousku, hledám jejich další uplatnění s ohledem na to, aby byly látky využity s co nejmenším odpadem. Barevnost je temná a vyrovnaná. Dominuje černá, fialová a žlutá, doplňkově pak šedá, zelená a červená. Pracuji s hedvábím, vlnou, bavlnou, pro pohodlí a funkčnost s termocoolem a látkami s nanomembránou. Střihy jsou minimalistické, modely variabilní, často asymetrické, linie čisté a jednoduché. V kolekci se opakuje možnost vázání a šál, které je možné nechat jen volně splývat, nebo jimi měnit siluetu.
Co považuješ v dnešní době za standard v oblékání a co už je pro tebe luxus?
Každý jsme jiný, máme jiné potřeby, představy i možnosti. Standardem by se měl stát dobře složený šatník obsahující kvalitní základ, který se dá kombinovat. Za mě mix kvalitního basicu, designérských kusů, nebo i pokladů ze second handů tak, aby se člověk oblékal s lehkostí a radostí bez ohledu na trendy, ale s ohledem na to, v čem se cítíte dobře. Jde o to, jak luxus vnímáme. Může to být zbytečný nadbytek, ale i velmi sofistikovaný styl a možnost, jak si život užívat. Je důležité si uvědomit, co vás opravdu dělá šťastnými a obávám se, že další boty, pokud jich máte plnou skříň, to nebudou.
Co bys poradila ženám, aby se cítily co nejčastěji dobře a spokojeně?
Každému pomáhá něco jiného. Jednoduše žít tak, aby vám dávaly věci opravdový smysl a nebát se za tím jít. Méně porovnávání se s ostatními, protože jsme každá jiná a v tom je naše kouzlo. Jo a když to nejde, tak tabulku čokolády a suché Martini…
Více najdete zde.
