Marek Schovánek je umělec, o kterém se nedá neslyšet. Ať už v souvislosti s berlínskou Spreeviera Galerie nebo třeba s Centrem současného umění DOX. Marek je ale také jedním z výtvarníků, kteří se zapojili do akce Street Art Praha 2019 a tak jsme se ho na vztah ke street artu zeptali. Jeho tvorbu si na budově Koh-i-nooru můžete prohlédnout až do neděle 29. září.
Jako umělec se street artu věnujete už dlouho. Jak váš příběh vlastně začal?
Všechno začalo v 90. letech v Berlíně. Tehdy byl street art formou intervence do veřejného prostoru a hlavně takovým společenským bojem.
S čím bylo třeba bojovat?
Z mého pohledu s tou největší a nejvýraznější vizuální formou, která na nás všude číhala (a v současnosti tomu není jinak) – s reklamou. Všichni ji znali, viděli ji každý den a podprahově ji vnímali. Takže my jsme se to potom snažili nějak zpochybnit a zároveň tu situaci využít pro naše umění. Aby nebyla vidět jen ta komerce.
A myslíte, že to fungovalo dobře?
Ano, díky tomu jsme mohli výrazně zvětšit naší uměleckou prezentaci a dostat se tak mimo prostory galerií.
Jak jste k tomu přistupoval vy sám? Jaké formy jste používal?
Vycházel jsem z reklamy, takže jsem vzal billboardy 10×10 a 10×12 metrů, které jsem přemaloval a potom je pověsil na budovy. Jak jsem říkal, bylo to v 90. letech, kdy se v Berlíně hodně stavělo, takže všude bylo lešení a podobné věci. A to mi vlastně celou práci umožnilo. Něco podobného jsem nyní použil i pro budovu Koh-i-noor ve Vršovicích.
Je to tedy návrat ke kořenům?
V podstatě ano, chtěl jsem ukázat, co pro mě street art od samého začátku znamenal a jakým způsobem jsem ho dělal já.
Text Tereza Vacková
Danuše Siering
