Rudiš dostal cenu od německého prezidenta Steinmeiera. “Spojují nás dějiny, vlaky a pivo,” říká pro N&N

Německý prezident se rozhodl ocenit Záslužným řádem Spolkové republiky Německo celkem 16 lidí, kteří se podle něj mimořádným způsobem zasadili o kulturní život, ochromený ještě nedávno koronavirovou pandemií. Mezi šesti ženami a deseti muži je i jeden Čech – v Německu žijící spisovatel Jaroslav Rudiš.

Jaroslav Rudiš. Foto: Peter von Felbert

🇩🇪 Článek si můžete přečíst i v němčině.
Rudiš erhält eine Auszeichnung von Bundespräsident Steinmeier. „Uns verbinden Geschichte, Züge und das Bier“, äußert er gegenüber N&N

Rudiše, který dlouhodobě žije v Berlíně, označil prezident Frank–Walter Steinmeier za jednoho z nejangažovanějších stavitelů mostů mezi Německem a Českem. „Jaroslav Rudiš se jako společensko-politicky angažovaný Evropan i v německém tisku opakovaně hlásí o slovo a svou prací ukazuje, že hranice lze překonat a že kultura to zvládne i pandemických časech,“ uvedl.

Cesta dějinami střední Evropy

Rudiš v roce 2019 v Německu vydal knihu Winterbergova poslední cesta, svůj první německy psaný román (český překlad vychází nyní v nakladatelství Labyrint). Sám ji nazývá “cestou dějinami střední Evropy s bedekrem z roku 1913”. Skoro celý děj se odehrává ve vlaku. Román byl nominován na cenu knižního veletrhu v Lipsku.

“Na příběhu skoro stoletého Wenzela Winterberga v něm sledujeme proces vyrovnávání se s dějinami. Stařík, zjevně vytržený z Rudišova staršího libereckého románu Grandhotel, bloudí Evropou od Berlína po Záhřeb, navštěvuje místa svých osobních dějin, které nejdou odkrojit od dějin velkých, kolektivních,” napsal o knize literární kritik a publicista Petr Fischer.

Rudiš: Poláci říkají, že my Češi jsme vlastně Němci

N&N Magazin požádal při této příležitosti Jaroslava Rudiše o rozhovor. Na delší povídání nebylo dost času – ale máme příslib mnohem delšího interview v brzké budoucnosti.

Jaký význam přikládáte ocenění od německého prezidenta?

Mám z něj samozřejmě radost. Beru to i jako signál dobrých česko-německých vztahů. A důkaz toho, že knihy a příběhy nás spojují stejně jako vlaky.

V polovině října vychází v češtině vaše knížka napsaná německy Winterbergova poslední cesta, v Německu vysoce ceněná. Jak si myslíte, že bude přijata v Česku? A proč jste ji do češtiny nepřeložil sám?

Věřím, že bude přijata dobře. Přeložit bych ji sám nedokázal a jsem rád, že se toho ujala Michaela Škultéty. Je to výborná překladatelka. Winterberg má zvláštní jazyk, používá zastaralá slova a hodně divná slovní spojení. To se myslím podařilo do češtiny dobře převést. Stejně jako ten železniční rytmus, který kniha má. Skoro celý román se odehrává ve vlaku a já chtěl, aby to bylo cítit.

Jaké vidíte hlavní rozdíly mezi životem v Česku a Německu?

Myslím, že těch rozdílů moc není. V Polsku mi jednou někdo řekl: “Jo, jo, vy Češi, vy jste vlastně takoví Němci.” To nevím – myslím, že jsme všichni obyvatelé střední Evropy. A že nás všechny propojují naše společné příběhy a dějiny. A taky ty vlaky. A třeba taky pivo a řeči v hospodě.