Rudiš dostal cenu od německého prezidenta Steinmeiera. “Spojují nás dějiny, vlaky a pivo,” říká pro N&N

Německý prezident se rozhodl ocenit Záslužným řádem Spolkové republiky Německo celkem 16 lidí, kteří se podle něj mimořádným způsobem zasadili o kulturní život, ochromený ještě nedávno koronavirovou pandemií. Mezi šesti ženami a deseti muži je i jeden Čech – v Německu žijící spisovatel Jaroslav Rudiš.

Jaroslav Rudiš. Foto: Peter von Felbert

Rudiše, který dlouhodobě žije v Berlíně, označil prezident Frank–Walter Steinmeier za jednoho z nejangažovanějších stavitelů mostů mezi Německem a Českem. „Jaroslav Rudiš se jako společensko-politicky angažovaný Evropan i v německém tisku opakovaně hlásí o slovo a svou prací ukazuje, že hranice lze překonat a že kultura to zvládne i pandemických časech,“ uvedl.

Cesta dějinami střední Evropy

Rudiš v roce 2019 v Německu vydal knihu Winterbergova poslední cesta, svůj první německy psaný román (český překlad vychází nyní v nakladatelství Labyrint). Sám ji nazývá “cestou dějinami střední Evropy s bedekrem z roku 1913”. Skoro celý děj se odehrává ve vlaku. Román byl nominován na cenu knižního veletrhu v Lipsku.

“Na příběhu skoro stoletého Wenzela Winterberga v něm sledujeme proces vyrovnávání se s dějinami. Stařík, zjevně vytržený z Rudišova staršího libereckého románu Grandhotel, bloudí Evropou od Berlína po Záhřeb, navštěvuje místa svých osobních dějin, které nejdou odkrojit od dějin velkých, kolektivních,” napsal o knize literární kritik a publicista Petr Fischer.

Rudiš: Poláci říkají, že my Češi jsme vlastně Němci

N&N Magazin požádal při této příležitosti Jaroslava Rudiše o rozhovor. Na delší povídání nebylo dost času – ale máme příslib mnohem delšího interview v brzké budoucnosti.

Jaký význam přikládáte ocenění od německého prezidenta? 

Mám z něj samozřejmě radost. Beru to i jako signál dobrých česko-německých vztahů. A důkaz toho, že knihy a příběhy nás spojují stejně jako vlaky.

V polovině října vychází v češtině vaše knížka napsaná německy Winterbergova poslední cesta, v Německu vysoce ceněná. Jak si myslíte, že bude přijata v Česku? A proč jste ji do češtiny nepřeložil sám?

Věřím, že bude přijata dobře. Přeložit bych ji sám nedokázal a jsem rád, že se toho ujala Michaela Škultéty. Je to výborná překladatelka. Winterberg má zvláštní jazyk, používá zastaralá slova a hodně divná slovní spojení. To se myslím podařilo do češtiny dobře převést. Stejně jako ten železniční rytmus, který kniha má. Skoro celý román se odehrává ve vlaku a já chtěl, aby to bylo cítit.

Jaké vidíte hlavní rozdíly mezi životem v Česku a Německu?

Myslím, že těch rozdílů moc není. V Polsku mi jednou někdo řekl: “Jo, jo, vy Češi, vy jste vlastně takoví Němci.” To nevím – myslím, že jsme všichni obyvatelé střední Evropy. A že nás všechny propojují naše společné příběhy a dějiny. A taky ty vlaky. A třeba taky pivo a řeči v hospodě. 

Kniha Winterbergova poslední cesta je k dostání například zde:

🇨🇿 https://www.kosmas.cz/knihy/293013/winterbergova-posledni-cesta/
🇩🇪 https://www.goethe.de/ins/cz/cs/kul/the/bud/bud/21553475.html

Mohlo by vás zajímat

Přečtěte si

Česko se na rozdíl od bývalé NDR nevylidňuje. Má však podobné problémy jako SRN

Zwickau znal před pár desítkami let každý, kdo uměl najít tehdejší Německou demokratickou republiku na mapě. Tehdy víc než stodvacetitisícové město bylo totiž proslavené jako jedno ze dvou center východoněmeckého automobilového průmyslu. Město, kde se vyráběly slavné trabanty, lidová bakelitová vozítka, která měla sice mnoho odpůrců, ale jež jsou dodnes symbolem své doby.

Nejčtenější v kategorii ArtDesign