Šéf Albatrosu Václav Kadlec: Nechceme spolupracovat s nikým, kdo tu válku podporuje

Václav Kadlec, CEO des Verlags Albatros Media
„Jakýkoliv obchod s ruským subjektem vede k tomu, že nějaké peníze skončí v ruském státě, a přispějí k financování té invaze,“ vysvětluje generální ředitel nakladatelství Albatros Media Václav Kadlec konec spolupráce s ruskými partnery.

🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Chef des Verlags Albatros: Wir wollen mit niemandem zusammenarbeiten, der diesen Krieg unterstützt

Ruská válka proti Ukrajině zvýšila zájem o dějiny obou zemí a čtenáři stojí i o analýzy současného režimu v Rusku. Vyšli jste této poptávce vstříc v edičním plánu?

Do edičního plánu jsme zařadili tituly spjaté s aktuálním děním, například o Zelenském, Rusku se ale, upřímně řečeno, příliš nevěnujeme, protože se na ně hodně zlobíme.

Vaše nakladatelství kromě velkorysé finanční pomoci jak postiženým ukrajinským civilistům, tak i armádě, navíc bezplatně dodává do uprchlických center a táborů dětské knihy v ukrajinštině, ale také ukrajinsko-české slovníky i učebnice. Jak se vám to podařilo narychlo zorganizovat a jaký jste na tuto vaši iniciativu zaznamenali ohlas?

Na začátku invaze, kdy se uprchlíci dali do pohybu, byl největší problém zajistit pro ně obsah. Velmi rychle jsme si uvědomili i druhý, neméně zásadní problém – jak zajistit logistiku, aby se knihy dostaly tam, kam je potřeba.

Jsme ve spojení s uprchlickými centry, koordinačními tábory, se státními institucemi a organizacemi pro pomoc uprchlíkům. Reagujeme na jejich poptávku podle toho, s jakými uprchlíky jsou v kontaktu a kolik kterých knížek potřebují.

Kromě toho jsme nabídli všem školám možnost objednat si knížky pro ukrajinské děti. Využíváme při tom kontaktu na všechny školy v České republice, které máme díky naší dlouhodobé spolupráci ohledně Klubu mladých čtenářů. Protože ať se uprchlík registruje kdekoliv, ať má práci a bydlení, či nikoli, pokud má děti, v naprosté většině případů je pošle do školy.

Zastavili jste obchodní aktivity s ruskými a běloruskými subjekty ve snaze nepřispívat k daňovým výnosům pro tamní režimy a ukončili jste i spolupráci s těmi autory z uvedených zemí, kteří podpořili ruskou agresi proti Ukrajině. Jak se toto rozhodnutí ve vaší společnosti utvářelo, a kde vůbec končí zodpovědnost jednotlivce?

Toto rozhodnutí padlo v prvním týdnu po invazi, bylo překvapivě jednoduché a byla na něm překvapivá shoda. Je pravda, že nešlo o žádné velké počty těch subjektů, ani jsme neřešili obchodní dopady, ale věděli jsme, že nechceme spolupracovat s nikým, kdo tu válku podporuje, ať již přímo, nebo jakoukoli nepřímou podporou. Cítili jsme, že pokud tuto válku může něco zastavit, pak to bude spojení co největšího množství lidí ze svobodného světa, které se vůči ní vymezí.

Ohledně naší sekundární motivace bylo rozhodování těžší. Máte obchodního partnera, od něhož nakupujete licence, anebo kterému prodáváte vaše vlastní licence či tituly. Ten obchodní partner sídlí v Rusku, má své zaměstnance – stejné redaktory jako kdekoliv jinde ve světě, kteří tu válku nerozpoutali a často s ní i nesouhlasí, byť tedy míra přímého nesouhlasu ze strany jakéhokoli ruského partnera je nízká.

I přesto jsme dané spolupráce ukončili především proto, že jsme dospěli k závěru, že jakýkoliv obchod s ruským subjektem vede k tomu, že nějaké peníze skončí v ruském státě – například formou daní – a přispějí k financování té invaze.

Postoj Albatrosu je pozoruhodný svou důsledností, promýšlení podobných reakcí často končí relativizováním jejich přínosu a snadno převáží důraz na krátkodobé zisky.  

Silný argument je, že knihy za to nemohou. S tím lze souhlasit a nabízí se tedy otázka, proč penalizovat knihu, autora, nebo proč zamezit čtenáři, aby si tady titul od ruského autora přečetl. Tomu rozumím a uvědomuji si důležitost setrvalé kulturní výměny. My tomu nicméně nadřadili rozhodnutí, že nechceme dopustit, aby byť jen malý peníz z našich aktivit skončil v rukách ruského režimu.  

I nakladatele poznamenala pandemie, která přinesla dražší vstupy a v součtu i pokles prodeje. Válka ale podle vyjádření mnoha z nich bude horší, protože vyvolává výraznější nejistotu spotřebitelů. Můžete to nyní, tři měsíce od začátku aktuální otevřené ruské agrese proti Ukrajině vyčíslit a případně odhadnout dopad války na prodeje knih v dalších měsících?

To by byla spekulace, v březnu ale byl každopádně patrný znatelný propad poptávky, zvlášť v prvních týdnech po invazi. Je to logické – lidé v tu chvíli měli jiné zájmy než číst knížky. Byla to podle očekávání krátkodobá šoková reakce z příletu nepředstavitelné „černé labutě“ s humanitárními dopady.

Samotný konflikt na Ukrajině by ale na dlouhodobé fungování knižního trhu v České republice neměl mít žádné zásadní dopady. Bohužel se k tomu ale přidává stávající nevalná ekonomická situace v čele s rostoucí inflací a rostoucími náklady na živobytí. To se nikterak překvapivě v měsíci dubnu odrazilo na utlumené poptávce.

Máme za to, že je to hlavně nejistota z dalšího vývoje, a nikoliv situace, kdy by většina spotřebitelů čelila existenčním problémům, ale vzhledem k současné situaci se bojí, že jim čelit mohou.

Na druhou stranu, pro knížky existují vždy dva scénáře. Podle jednoho si lidé knihu odřeknou jako zbytné zboží. Druhý scénář je ten, že když čelím nějaké hrozbě, odpustím si něco jiného, dražšího, a knížka je místo toho adekvátní náhrada. Jsem optimistický, protože v řadě předchozích krizí převládl ten druhý scénář.

Jak během ekonomické krize v letech 2009 a 2010, tak i během covidu se knížky velmi rychle vrátily. Kultura čtenářství je u nás tak velká, že si lidé knihy nechtějí odepřít.

Přitom už asi 10 let se nad knihami vznáší i technologická hrozba v podobě čteček, které se ale zjevně vůbec nerozšířily. Čemu to připisujete?

Před 10 lety ta hrozba byla skutečně vážnější než teď. To, že se naplno neprojevila, má dva důvody. Knížka na rozdíl například od hudebního CD má hodnotu i ve své formě. Lidé ji rádi drží v ruce, někomu voní, dá se darovat, krásně se vyjímá doma. Vydavatelé včetně nás si navíc v poslední době dávají zvláště záležet na tom, aby kniha byla uměleckým dílem, na které se chcete dívat. Druhý důvod, proč papírová kniha podle celosvětově rozšířeného názoru přežije, je přesycenost displejem. Tím, že lidé tráví před obrazovkou většinu dne, na jeho konci mají chuť od displeje odejít, například ke knížce.

Úplně nejpatrnější je to u dětských knížek, protože rodiče mají obrovskou motivaci odlákat své děti od displeje. Prodeje tištěné dětské literatury s výjimkou malého výkyvu během covidu už tři roky setrvale rostou. V Británii, Americe a dalších západních zemích je dětská knížka na rekordních hodnotách.

Kolik vůbec z ceny knihy tvoří obsah a kolik připadá na materiál a výrobu „nosiče“?

Paradoxně úplně největší část ceny knihy tvoří náklad na prodej, distribuci. Polovina ceny, kterou zaplatí zákazník, končí u distribučního řetězce. Ze zbývající poloviny bezmála polovina připadá na fyzickou podobu knihy – tisk a papír.

Jestliže knihy technologické hrozby ustály, o časopisech, zejména měsíčnících s lesklou obálkou totéž říct nejde, a od rozšíření mobilního internetu v podstatě živoří. Čím to podle vás je?

Nejsem expert na časopisy, ale řekl bych, že časopisu se zužuje prostor, protože na jednu stranu nemá výhodu knihy, kdy nemá hodnotu ve své formě, onu uměleckost, a rozhodující je jeho obsah, který je dnes ovšem velmi jednoduše dostupný online.

Pokud si časopis najde svou cílovou skupinu a přesvědčuje svým kvalitním obsahovým základem, i v dnešní době přežít dokáže, ale tištěné náklady klesají. Ony tedy klesají i u knížek – průměrný prodaný náklad u nich setrvale klesá, cena knížky ale setrvale roste, takže knižní trh u nás je relativně stabilní. Není to tedy tak, že by víc lidí četlo, ale čtenáři jsou ochotni investovat víc.

Jak moc jsou vůbec čtenáři knih citliví na cenu?

V minulosti se na knižním trhu věřilo, že existují určité psychologické hranice, nad níž kniha nemůže stát. Když jsem před 13 lety přišel do branže, knížka přes 300 korun byla nepředstavitelná, před pár lety to bylo 500 korun. S rostoucí ekonomikou a inflací se ale ty psychologické hranice překonávají a knihy se prodávat nepřestávají.

Cenová citlivost existuje, ale my se v naší ediční politice snažíme mít knížky pro všechny příjmové skupiny.

Je skupina čtenářů, pro které není rozhodující, jestli za krásnou knížku od bestsellerového autora nebo s velmi kvalitním obsahem, která vyhrála nějaké ceny, nebo má nádhernou obálku a přebal s parciálním lakem a ražbou, zda za ní dá 440 korun nebo 490.

Čtenář z jiné skupiny přijde do knihkupectví, chce si koupit detektivku a je pro něj rozhodující, zda za ní dá 200 nebo 300, proto mají své místo i brožovaná vydání s tenčím papírem.

Vyplatí se vypravit knihu dvěma způsoby?

Ne. Výjimečně se to dělá, kdy se vydá knížka nejprve v nejvyšší možné kvalitě, a rok po vydání se vydá paperback. Moc úspěšný model to ale nebyl, protože cena se nakonec až tak moc neliší.

Vy byste si dal paperback v obýváku do knihovny?

Já neohrnuji nos nad žádnou knížkou. Pokud by byla v obou verzích, sáhnu po té výpravnější, ale pokud je dobrá knížka v paperbacku, nemám s tím žádný problém.

Mohlo by vás zajímat

Přečtěte si

Válka mění internet

Česká republika je od července předsednickou zemí Evropské komise a její role na dalších šest měsíců významně vzroste. Klíčovou roli přitom bude hrát Věra Jourová jakožto místopředsedkyně Evropské komise a nejvýše postavený český politik v Bruselu. S N&N hovořila o budoucnosti internetu, energetiky a také o zločinu a trestu.

Nejčtenější v kategorii Business