🇬🇧 You can read this article also in English: The glass world of Martin Janecký, where glass beings are born
Vstoupit do studia Martina Janeckého na pražské Malé Straně je jako ocitnout se v jiném světě. V místě ukrytém v zahradě areálu Řádu maltézských rytířů se historická Praha potkává se žhavým sklem.
Ve světě současného skla patří Martin Janecký k nejvýraznějším osobnostem své generace. Jeho cesta vedla z Nového Boru přes Jižní Afriku, Švédsko a Nizozemsko až do Spojených států, kde studoval na proslulé Pilchuck Glass School u Richarda Royala a Williama Morrise. Dnes se sem vrací jako vyhledávaný pedagog a hostující umělec. Jeho díla byla představena v předních galeriích, muzeích a na mezinárodních přehlídkách od New Yorku a Londýna až po letošní výstavu v benátských palácích Palazzo Mora a Palazzo Bembo.
Zásadně proměnili možnosti práce s horkým sklem a jeho tvorba dnes inspiruje skláře po celém světě. Přesto zůstává člověkem, který o sobě mluví s nečekanou skromností – o každodenním zápasu s materiálem, o hledání vlastního výrazu a o okamžiku, kdy pochopil, že sklo se stalo jeho jazykem.
V jeho monografii vzdává hold Jiřímu Trnkovi. Proč právě jemu?
„Jiří Trnka na mě působí odmalička. Fascinoval mě, když mi byly tři roky, a fascinuje mě i dnes. Hrozně jsem se ho bál, ale tak hezky. Vždycky mě uchvacovala jeho všestrannost, pracovitost a nekompromisnost. Dokázal vytvořit svět, který navzdory době kolem něj zůstal čistý. Svět, který zachránil mnoha lidem život. Mně zachránil dětství,“ říká umělec.
Mluvíme spolu i o jeho nejnovější kapitole. Poprvé vytvořil monumentální sochu určenou pro veřejný prostor – Hvězdáře, který stojí před pražským hotelem Fairmont. Protože sklo by v exteriéru neodolalo tepelným šokům, vzniklo dílo tentokrát v bronzu. Je to nový materiál, nová zkušenost a další krok na cestě umělce, který, jak sám říká, stále zkouší, kam až ho jeho tvorba pustí.
Více o tomto výjimečném umělci si můžete přečíst v říjnovém vydání našeho bookmagu MagicMag.
