Cesta do Berlína uběhla rychle, autem něco přes 3 hodiny dnes už není žádná veličina. Již tradičně — uvítání s KaDeWe a následně přesun do čtvrti Friedrichshain, ve které je stále co objevovat. Moje zastávka byla tentokráte v YAAMu, oficiálně označovaném jako beachclub, kde za symbolické dobrovolné vstupné se přenesete na vlnu Jamaican vibes s autentickou atmosférou a příjemným posezením s drinkem či jinými „požitky“ u řeky Spree. Pokud je toto místo pro vás až moc „hype“, doporučuji se přesunou pár desítek metrů do areálu Holzmarkt, taktéž s množstvím alternativních barů a malých obchůdků, galerií, coworkingem a dokonce jóga studiem, všechno v autentické dřevěné architektuře. Samozřejmě cestou vás bude doprovázet na každém kroku jedinečný street art.
Sobota začala vyzvednutím půlmaratonského startovacího balíčku v rozlehlých prostorách bývalého letiště Tempelhof. V příletové hale ještě stále stojí pojízdný pás na vyzvedávání zavazadel a okénka jsou pořád ještě označena názvy jednotlivých leteckých společností s dominantním neonovým označením restaurace na mezzanině. Velmi dobové. Po probojování se přes masy účastníků a ukořistění startovacího čísla se přesouvám na můj oblíbený Hackescher Markt v Berlin Mitte, kde pokaždé možno najít množství inspirace, důvodů k nakupování a posezení v zajímavých bistrech.
Odpoledne bylo – jako můj každý berlínský pobyt – opět ve znamení umění. „Sammlung Hoffmann“ patří k nejzajímavějším soukromým sbírkám v Berlíně; majitelka se nebojí ukázat svůj velkolepý umělecký majetek přímo v obrovském bytě, kde sama žije. Díla jsou vystavena v nádherných prostorách bývalé továrny, přesněji ve zrekonstruovaném apartmá na vrchním podlaží, přičemž celý zážitek je umocněný minimalistickým designem jednotlivých místností. Je nutné se objednat dopředu, prohlídky probíhají pouze v sobotu ve vyhrazeném čase a ve skupině maximálně 10 osob. Po exkluzivním zážitku následoval přesun opět do čtvrti Fridrichshain, náš cíl – umělecký prostor s názvem Urban Spree. V neuvěřitelné atmosféře s množstvím barů, stánků s jídlem, pódia s právě vystupujícím komikem, jsme se propracovali do Urban Spree Gallery, kde právě probíhá ve spolupráci s pražskou Trafo Gallery výstava českých umělců, která absolutně zapadla do koloritu prostor, návštěvníků i celého areálu.
Po nabíjejícím zážitku byl čas na osvěžení a to doslova. Několik minut odtud vzdálený hotel nhow je designérská chuťovka, s jedinečným interiérem, barem a restaurací, kde nic není nudné a standardní. Dobrá večeře v doprovodu živé kapely a impozantního výhledu na Spree je nezapomenutelná. Ale já už měla před očima 21 kilometrový běh druhý den ráno.
Naštěstí počasí vyšlo a víc jak 37 tisíc účastníků Generali Berliner Halbmarathon se začalo už od brzkých hodin shromažďovat okolo místa startu u Branderburger Tor směrem k parku Tiergarten. Tento rok organizátoři zvolili trasu vedoucí přes atraktivní lokality jako Charlottenburg, Kurfürstendamm a Potsdammer Platz s cílovou rovinkou ulice Unter der Linden vedoucí už k zmiňované Brandenburger Tor. Atmosféra jedinečná, skvělé publikum, které vás hlasitě povzbuzuje podle jména na startovacím čísle. Motivující a nabíjející, když vám docházejí síly, věřte mi.
Doběhnuto. Skvělý pocit. Jako odměna mě čeká zahájení grilovací sezóny a úžasná originální Sachertorte. Kdybych to věděla před startem, běžím rychleji.
Vyčerpaná, ale zároveň nabita novými zážitky sedím večer v autobuse a nemůžu se dočkat dalšího berlínského výletu, který každý stojí za to… Oči se mi zavírají únavou, ale já si stihnu ještě říci… „Ich bin ein Berliner“.
Text a Foto Veronika Klinková
