3 pohledy, jimiž Německo nahlíží na koronu

Zdravotní situace ohledně korony je v Německu velmi dobrá. Problémy však začíná přinášet situace sociální. Tento víkend v Berlíně ukázal, že dnešní situace rozděluje populaci na tři nesmiřitelně protichůdné tábory.

Na jedné straně jsou vášniví konspirační teoretici, kteří koronu popírají. Jejich 20 000 zástupců prošlo v sobotu berlínskými ulicemi v demonstraci proti nošení masek a pro ukončení regulací kvůli koroně. Nejradikálnější z nich popírají a do jisté míry zpochybňují nebezpečí viru. Ke hlavním nepřátelům tohoto tábora patří profesor Lothar Wieler, veterinář, který je prezidentem nejvíce citovaného Robert Koch Institutu. Vyčítají mu, že RKI je státem financovanou skupinou, která spolupracuje s Billem Gatesem a s americkými tajnými službami. K hlavním protagonistům patří bývalý berlínský vegetariánský šéfkuchař Attila Hildmann, který v sobotu uvedl: „Paní Merkelová, německý lid ví, že jste satanista.” Pravdou je, že tak vysoká účast na demonstraci – ze všech vrstev obyvatelstva – překvapila celé Německo.

Demonstrace proti koronavirovým opatřením

Uznávaný německý žurnalista Gabor Steinart při rozboru dnešní situace cituje slova historika Malte Thießen v eseji z roku 2015:

„Mor od nepaměti zasahuje celé společnosti, vzbuzuje kolektivní obavy a prohlubuje sociální napětí. Způsobuje změnu sociálních norem, hierarchií a myšlenek. V historickém kontextu není neobvyklé, že pandemie vedly k revolučním situacím a strhnutí vlády. Tzv. Moskevské morové povstání z roku 1771 je nezapomenutelné.”

Ke druhé neméně velké skupině patří ti, kteří nepochybují o existenci viru, ale pochybují o přiměřenosti reakce státu. Tato skupina argumentuje v souladu se svými ekonomickými zájmy. Protože maloobchodníci, organizátoři koncertů, podnikatelé v celém cestovním ruchu, výrobci a operátoři letadel a majitelé lodí – na rozdíl od zaměstnanců ve státní službě a majitelů velkých globálních společností DAX – platí cenu za vládní politiku korony. Oprávněně se bojí o svou ekonomickou existenci. Zpochybňují proporcionalitu koronových opatření a ptají se, proč stát hluboce zasahuje do jejich životů, zatímco počet těch, kteří zemřeli na koronavirus nebo s ním, je velmi nízký. Tato skupina je v rozpacích, že noviny hovoří o „druhé vlně“, zatímco na jednotkách intenzivní péče v německých nemocnicích je evidentně prázdno.

A pak je tu třetí tábor, většina spokojených lidí. Bojí se infekce, a je proto připravena snášet další nepříjemnosti. Akceptují předpisy kvůli koroně a nevidí RKI jako gang, ale jako komisi pro lékařskou pravdu.

Gabor Steinart uvádí, že politickým problémem této pandemie nejsou samotné tři tábory, ale nedostatek dialogu mezi nimi. Stejně jako ve studené válce i zde platí: Když jsou lidé nesmiřitelní, nemůžou spolu mluvit.

Nutno však zmínit ještě jednu kategorii, jejíž hlas je slyšet stále častěji. Kdo dnes navštíví restauraci nebo bar, musí se vzdát svého soukromí. Protože restaurace jsou povinné shromažďovat kontaktní údaje svých návštěvníků, aby zdravotnické orgány mohly sledovat všechny řetězce infekce, je třeba zde odevzdat e-mailovou adresu a telefonní číslo. Ale k této databázi mají přístup nejen zdravotnické úřady, nýbrž v mnoha spolkových zemích i policie. Stát si zde začíná nebezpečně zahrávat se svou důvěryhodností. Proto lidé řeší nařízení po svém – zanechají falešné kontaktní údaje.

Mohlo by vás zajímat

Česká televize
Přečtěte si

České stopy na plátnech Berlinale: Vesnická komedie i příběh na skle

Vzápětí po oznámení, že jeden z největších evropských filmových festivalů proběhne (alespoň z větší části) fyzicky, přišlo z Berlinale hned několik dalších dobrých zpráv. Týkaly se programu 72. ročníku festivalu a za dobré je může považovat každý fanoušek české kinematografie. V soutěžních i nesoutěžních sekcích totiž čeští tvůrci zanechali hned několik stop.
Přečtěte si

Berlínské zdi pomohl k zemi zmatený soudruh

Komunismus charakterizuje především zločinnost, kromě toho ovšem vynikal i mimořádně bizarními počiny, mezi nimiž přední místo pomyslného žebříčku zaujímá berlínská zeď. Padla 9. listopadu roku 1989, a to díky jednomu zmateně vystupujícímu komunistickému politikovi.
Shutterstock
Přečtěte si

Architekti a urbanisté v Mnichově ukazují, jak by řešili bezdomovectví

Zatímco v Mnichově má člověk v průměru k dispozici 39 metrů čtverečních, jsou ve světě města, kde se o takovém prostoru může lidem jenom zdát. Podle OSN žije v současnosti na zeměkouli 1,6 miliardy lidí v nevyhovujících bytových podmínkách nebo bez vlastní střechy nad hlavou. Tento globální, komplikovaný a choulostivý problém reflektuje mnichovské Muzeum architektury Technické univerzity v Pinakotéce Moderny na výstavě s varovným názvem „Who’s next“, Kdo je další?, a představuje devatenáct inovativních modelů bydlení.

Nejčtenější v kategorii Society