Současnou silnou pozici starostů vysvětluje bývalý berlínský primátor Michael Müller tím, že kromě počtu obyvatel a rozlohy měst roste i jejich národní a mezinárodní význam, přičemž se čím dál víc vyvíjejí mocné sítě vztahů mezi starosty Foto: Vojtěch Hönig
Po více než sedmi letech opouštíte úřad primátora Berlína. Vybudoval jste řadu projektů spolupráce na mezinárodní úrovni. Dopadlo vaše úsilí spojit Berlín s partnerským městem Prahou vždy tak, jak jste si představoval nebo zde vidíte ještě přece jen nějaký nevyužitý potenciál?
Partnerské vztahy mohou být vždy ještě užší, když jsem ale nastoupil do úřadu, měl jsem již k dispozici vytvořenou síť kontaktů. Partnerství s Prahou existuje už 25 let a já tak měl na čem stavět. Vedle přímých partnerských vztahů jsou tu setkání na mezinárodních konferencích, kde se my starostové pravidelně setkáváme. Již předtím jsem Prahu dobře znal – ať již na základě soukromého zájmu nebo návštěv, včetně návštěv památek.
Za hlavní téma jste si zvolil rozvoj vědy. Jak jste z pozice primátora podporoval tuto oblast?
Zde jsou důležitá dvě, tří témata. Na jedné straně jde o to, přitáhnout investice do vědy a výzkumu, urychlit rozvoj zásadních věcí, jako je digitalizace, umělá inteligence nebo medicína a umožnit rovněž usídlení nových institucí. Za druhé pak o to vytvořit politické prostředí, jež dává jasně na srozuměnou: Věda a výzkum jsou dvě opravdu zásadní témata. Třetí tematickou oblastí je posílení sítí a spoluprací, ať již mezi našimi vysokými školami a výzkumnými ústavy, přirozeně také ve spojení s hospodářskou sférou a v neposlední řadě se zahraničními partnerskými institucemi. O to jsem velmi intenzivně usiloval, zcela vědomě, též při svých služebních cestách propagoval Berlín jako místo realizace těchto snah a přímo podporoval budování nových iniciativ. Příkladem je Aliance Berlín-Oxford, velkolepé partnerství mezi vynikajícími berlínskými univerzitami, Charitou a Oxfordskou univerzitou. Potud věřím, že zde bylo mnoho základních stavebních kamenů, které zapříčinily, že si na tom věda v Berlíně stojí tak dobře.
V České republice, stejně jako v Německu se často hovoří o „chytrých městech“. Napadlo vás v této oblasti, do jakých věcí nemá smyslu investovat?
Vždy se vyplatí investovat do inteligentního města orientovaného na veřejný zájem. V Berlíně jsme se vydali cestou chytrého města a od září 2020 jsme také podporováni jako modelový projekt z prostředků spolkové vlády. Jako první krok vypracováváme novou strategii chytrého města a pracujeme na tom společně s občany. Jsem přesvědčen, že je nezbytné zapojit do toho všechny, pokud tedy máme umožnit nějaké změny. Nebudeme samozřejmě moci dát městu zcela novou podobu ze dne na den.
Mohl byste jmenovat příklad toho, kde je zapotřebí být obezřelý?
Jsou jistě oblasti, v nichž bude hodně záviset na tom, jak pečlivě vyvážit zájmy jednotlivých stran, jako je tomu kupříkladu v dopravní politice. Máme tady řidiče osobních aut, přepravu zboží, cyklisty a chodce. A ti všichni požadují, aby bylo v konceptu mobility bráno více ohledů na jejich zájmy. Teď se zásadním přelomem v oblasti dopravy začíná i přestavba města. Možná bude nezbytné, aby byly některé ulice zcela změněny nebo aby byl daný prostor jinak rozdělen – automobilový provoz zde ale přesto musí probíhat plynule. Síť cyklostezek zároveň nelze rozšiřovat na úkor chodců. To jsou často starší lidé, rodiny s kočárky. Také pro ně musí být cesta bezpečná. A to znamená, že je v Berlíně – metropoli s 3,7 milionu obyvatel – zapotřebí vše podrobně sledovat a brát na vědomí, aby bylo možné pro obyvatele města tento mix mobility náležitě zorganizovat. Zároveň musí být dále budován systém příměstské dopravy a být také atraktivně utvářen. To vše je proces trvající dlouhé roky. I zde využijeme šance nabízené digitalizací, abychom zajistili mobilitu budoucnosti.
Za jeden z pilířů města Berlín označujete Kulturu. V Praze se množí pochybnosti o systému podpory kulturních akcí financovaných z městského rozpočtu. Peníze na tyto akce schvaluje grantová komise, jejíž členové jsou možná až příliš úzce propojeni s pořadateli akcí, kteří město o podporu žádají.
Michael Müller v kanceláři primátora v berlínské Červené radnici při rozhovoru pro N&N Czech-German Bookmag Foto: Vojtěch Hönig
Mělo by vůbec město subvencovat kulturní akce soukromých pořadatelů, a pokud ano, kdo by měl finance přidělovat?
Systém, který máte v Praze, neznám dostatečně dobře, abych to uměl posoudit. V Německu máme osvědčený systém podpor na spolkové, zemské a komunální úrovni a já věřím, že tyto subvence by tu pro soukromý sektor měly být i nadále. V naší zemi je podpora umění a kultury z veřejných rozpočtů jednou z klíčových úloh státních aktivit. Pokud by tato podpora zmizela, znamenalo by to, že bychom se museli zříci mnohých nabídek kulturních akcí. Jen ze vstupného dokáže bohužel žít jen málo umělců, sponzoři nebo smlouvy o reklamě často chybějí. V Berlíně je na zemské úrovni za podporu kultury odpovědný příslušný kulturní odbor. Kulturní scénu dobře zná a je navíc neutrálním partnerem, na něhož je možné se vždy obrátit. Podporovány jsou zejména obecně prospěšné projekty a zařízení bez záměru generovat zisk. Ti, kdo nabízejí komerční akce a projekty, mohou o pomoc požádat soukromé sponzory. Rozhodnutí o poskytnutí podpory jsou činěna na základě kritérií, jež je možné řádně stanovit. O zakázkách rozhodují nezávislí poradci a odborné poroty.
Jakým způsobem se obměňují jejich členové na svých pozicích? V Česku zůstává část z nich v těchto pozicích celou věčnost.
Příslušné rady a odborné poroty jsou sestavovány vyváženým způsobem a jejich členové jsou v pravidelných časových odstupech ustaveni do funkce odborem kultury podle toho, jaké mají pro tuto pozici odborné předpoklady.
Obyvatelé Prahy se musí vypořádávat s velkým nedostatkem mateřských škol. Existuje čím dál více mateřských škol v bytech, které jsou zamaskovány jako „dětské kluby“. Jak Berlín podporuje mateřské školy a co podniká proti neoficiálním mateřským školám v bytech? Musí to být politicky velmi riskantní zasahovat proti zařízením „pro děti“.
Problém neoficiálních mateřských škol v bytech u nás v Berlíně nemáme. O děti je zde pečováno v bytech takzvanými denními matkami avšak jen v malém rozsahu. Mateřské školy pro větší skupiny u nás v bytech vůbec nesmějí existovat. Možné to je jen za přísně stanovených podmínek, kupř. při dodržení hygienických předpisů a existenci volných ploch venku, protože děti musí mít možnost hrát si pod širým nebem. To však není možné splnit v soukromí bytů. Navíc tu máme podněty budovat opravdové mateřské školy se státními subvencemi.
V Praze kvílí každou první středu v měsíci sirény. V Berlíně tomu tak není. Jak to? Jak zaručuje berlínská radnice funkčnost civilní ochrany, aniž by všem šla na nervy?
Sirény spouštěné na veřejnosti v Berlíně neexistují od počátku 90. let. Byly vzhledem ke změněné situaci, co se týče ohrožení obyvatel na konci studené války zlikvidovány. Obyvatelstvo je varováno přes různé kanály. K těm patří výstrahy vysílané v rozhlase a televizi, aplikace jako NINA a Katwarn, avšak také digitální panely v ulicích nebo informační tabule veřejné příměstské dopravy. Po katastrofálních povodních se v Berlíně opět uvažovalo o sirénách. Nyní zkoumáme, zda a kde by bylo smysluplné je znovu nasadit.
„Sirény spouštěné na veřejnosti v Berlíně neexistují od počátku 90. let,“ vysvětluje berlínský primátor jeden z rozdílů mezi českou a německou metropolí Foto: Vojtěch Hönig
Co byste řekl řadovému obyvateli Prahy, pokud byste mu chtěl představit Berlín a přimět jej, aby vaše město navštívil a prohlédl si je?
Ukázal bych mu rozmanitost města. Jsme živoucí metropolí s nesčetnými volnočasovými nabídkami, špičkovým sportem, kulturou a vědou. Berlín je zeleným městem, jsou tu parky, vodní atrakce a prostory, kde může člověk trávit svůj volný čas, skvělá gastroscéna a přirozeně berlínský noční život. Berlín je město svobody, otevřenosti vůči světu a tolerance- člověk si tu může užívat naprosto specifický životní pocit a město fascinuje Berlíňany stejně jako naše návštěvníky. To je DNA Berlína, člověk je cítí na každém kroku. Každý den tu může prožít něco nového.
Odcházíte z radnice do Spolkového sněmu. Jak ukazují některé příklady, má dokonce i starosta možnost leccos ovlivnit na vyšších politických úrovních. Všiml jste si, jak se váš kolega v úřadu, pražský primátor Zdeněk Hřib bránil tlaku Číny? Velká média ve světě opakovaně přinášela zprávy o postojích a výrocích komunálního politika z malé České republiky, namířených proti čínskému režimu. Co si o tom myslíte?
Starostové hrají čím dál větší roli. Má to dvě příčiny. První je to, že města se neustále rozrůstají a stávají se rovněž tavicím kotlíkem rozdílných kultur a náboženství. Výzvy doby rozpoznáme ve městě jako pod lupou. Roste nejenom počet obyvatel a velikost měst, nýbrž také jejich národní a mezinárodní význam. Na druhé straně se čím dál víc vyvíjejí mocné sítě vztahů mezi starosty, protože mají podobné problémy, musí zvládnout stejné výzvy a mohou se tak jeden od druhého navzájem učit. Tím si města získávají čím dál větší pozornost. Někdy to může vést až ke konfliktům s příslušnými národními vládami. Starostové Chicaga a Los Angeles v USA plnili významnou úlohu – též jako představitelé opozice vůči prezidentu Trumpovi. Potud mě neudivuje, že jsou starostové vnímáni též na mezinárodní úrovni, když se vůči něčemu vyjadřují kriticky.
Chtěl byste něco vzkázat pražskému primátorovi, panu Hřibovi?
Známe se dobře a přeji mu, aby mohl i nadále úspěšně vykonávat svou práci. Aby to, čeho chce dosáhnout, mohl také realizovat a dál rozvíjet.
Praha je báječné město, které vyvolává nadšení také v mnoha Berlíňanech – ve mně rovněž. Byl jsem v Praze často a rád sem vždy znovu přijedu.
Tento rozhovor je součástí dvojjazyčné publikace kombinující atributy knihy a magazínu s názvem N&N Czech-German Bookmag. Všímá si fascinujících osobností, které spojují Čechy s jejich nejdůležitějším sousedem a největším obchodním partnerem – Němci. Lze ji objednat například přes portál Albatros Media.
