Je dusné červencové odpoledne, zvuky klávesnice překrývá jen šum stolního větráku. Najednou se můj zrak zaboří na vizitku Balloon Adventure Prague a já si řeknu: „Proč vlastně ne?“ Až se své nebojácnosti leknu. „Jaktože se nebojím? Vždyť jsem proboha nikdy neletěla balónem? Mívám závratě a pohledům z výšek se obloukem vyhýbám.“ Ale víte co? Neměla jsem vůbec strach.
Domluva termínu byla velmi rychlá. Lety se uskutečňují během „lítací“ sezóny buď velmi brzo ráno (odvoz kolem 05:00) nebo podvečer (odvoz kolem 18:00—19:00 hodiny) v rámci centra Prahy. Fokus jejich zaměření je totiž na hotelové hosty – může se tedy stát, že vás požádají přijít k nějakému hotelu na takzvané pick-up místo, kde vás nabere jejich nasmlouvaná taxi služba, v tomto případě Peter Smital, který zvládl D1 směr Benešov tak hladce a s přehledem, že jsem vůbec nepochybovala o bezpečnosti chystaného letu.
Místo odletu bylo z louky u Poříčí nad Sázavou. Po příjezdu na mě a mého dobrého přítele čekal welcome drink, při kterém jsme mohli pozorovat nafukování a přípravu balónu ke vzletu. „Díky, že to můžu zažít“, byla slova, která mi proběhla hlavou. Jakoby se člověk přiblížil něčemu velkému a ono to v případě nebe je pravdou. Jakmile jsme po úvodní instruktáži nastoupili do koše (každá skupinka měla svou sekci), začalo stoupání. Připravte se na spoustu horka. Ne, opravdu vám tam nahoře nebude zima, jak jsem si naivně myslela. Naopak, lehčí svršek se vám hodí, abyste necítili příliš tepla od hořáků, kterými se ohřívá vzduch. Být nad zemí v balóně je nepopsatelný pocit. Zapomeňte na zkušenosti z letadla – tady je vše přirozené. Letíte vzduchem jako pták, využíváte stejných vzdušným proudů. Tam nahoře pocítíte neskutečný klid a zároveň vděčnost nad tím, že můžete být tam dole na zemi. Zahlédli jsme řeku Sázavu, pole, louky, vzdálené kopce i zámeček Konopiště, který byl doslova na dosah. Zaletěli jsme i těsně nad koruny stromů a uviděli pár srnek, několik skákajících zajíců a stádo přežvykujících krav. To, čeho jsme se obávaly nejvíce, tedy přistání, zvládl náš pilot Ondra lehce, že jsme vůbec nepocítili žádné drama (které zřejmě pod vlivem sledování filmů očekáváme). Drama se nekonalo, jenom velký klid a pokora. Kéž by i v životě šlo vše tak hladce jako při tomto letu!
Celý tým včetně našeho odvozu nás celou dobu sledoval přes GPS, takže při přistání už na nás čekalo krátké povídání o historii balónového létání a já získala svůj první certifikát aeronauta! Důležitý rituálem a milým gestem byl i přípitek šampaňským. Připili jsme si s díky na bezpečné přistání a pak už s hlavou plnou čerstvých dojmů jsme nasedli do auta zpátky k Praze. A víte co? Jakmile budu moct, poletím i se svým osmiletým synem, už do balónu může taky. Legolandy jsou fajn, ale tohle mi dává větší smysl.
Motlitba balónářů
Balloonist’s Prayer
May the wind welcome you with softness
may the sun bless you with its warm hands
may you fly so high and so well that God joins you in laughter
and sets you gently back into the loving arms of Mother Earth.
(český překlad)
Ať vás vítr přivítá s jemností,
ať vám slunce požehná teplými rukama,
ať létáte tak vysoko a tak dobře, že se k vám Bůh s úsměvem obrátí
a nasměruje vás něžně zpět do milujících náručí Matky Země.
Text Barbora Pečová Foto Balloon Adventures Prague
