Eskalátory moskevského typu ve stanici Karlovo náměstí.
Ta v sobě snoubí nejen konec jedné éry dějin – probuzení z totalitního spánku 40 let komunismu, a nadšené otevření se západnímu světu a jeho kultuře, ale také duševní bezobsažnost doznívající normalizace a pokusy dravého kapitalismu raných let devadesátých. Dovolte mi Vás tedy přivítat na lince B.
Linka B, která je v jízdních řádech značena číslem 992 je nejmladší z linek pražského metru. Jejich pět úseků se budovalo mezi lety 1979–2001. Nedrží však prvenství pouze v nejnižším věku mezi linkami, ale také ve své provozní délce 25 km, kterou cestující ujede za 41 minut a počtu stanic – 24.
První úsek I.B byl otevřen 2. listopadu 1985–s délkou 4,9 km. Čítal sedm stanic – z Florence, kde navazoval na nejstarší linku C, na Smíchovské nádraží.
Jeho náročná výstavba odpovídala složitosti geologického podloží – nejvíce pak v místě podchodu řeky Vltavy mezi stanicemi Karlovo náměstí a Anděl a okolí Můstku, kde linka navazuje přestupem na zelenou trasu pražského metra. Pro linku A jsou typické eloxované hliníkové dlaždice, na lince B jim pak skromně sekundují skleněné tvarovky, skla Connex se zlatou fólií, keramické obklady, či moderní skleněné desky.
Jednotící prvek je zde v podobě závěsného osvětlení a osvětlení obecně kombinující různé tóny žárovek a sodíkových výbojek.
To, že byly první tři úseky otevřeny na sklonku komunistické éry v Československu, se projevilo také na jejich vybavenosti uměleckými díly. Zatímco před rokem 1989 bylo umění instalováno do veřejných staveb v rámci zákona o procentech z rozpočtu na dekoraci a uměleckou výbavu, po revoluci nastal propad.
Interiér stanice Lužiny s ikonickou palmou ve skleníku.
Většina novodobých stanic je bez jakéhokoliv uměleckého prvku – těch už je na celé samotné lince i jejím nejstarším úseku poskrovnu. Jde tu tak cítit doznívající sterilitu a neobsažnost normalizace 70 a 80 let. Nalezneme tu ale i odkazy na komunistickou ideologii a historii. Mimo názvy, které vzaly s revolucí za své – Švermova (dnes Jinonická), pojmenována po postavě komunistického novináře Jana Švermy, který zahynul při Slovenském národním povstání a jeho jméno před rokem 89 zdobilo nejen stanice, ale také továrny, závody či celé vesnice, či Antonína Zápotockého (dnešní Českomoravská), nebo Dukelská (dnes Nové Butovice), byla významná zejména spolupráce se sovětským svazem na stanici Moskevská (dnes Anděl). O té ale v samostatné kapitole.
Neveselý je také pohled na seznam odstraněných uměleckých děl, který dává tušit, že nejmladší z tras je tímto fenoménem postižena nejvíce. S ohledem na historické události a změny v myšlení české společnosti je takový finální součet pochopitelný, a to i vzhledem k době vzniku. Pražané v té době nejspíš ještě nepřijali plně estetiku nově otevřených stanic, a tak se odstranění toho či onoho kousku umění, či ustoupení postupné komercionalizaci prostor dá porozumět. V některých případech je to však věčná škoda. „Pohrobkem“ socialistického plánování zůstávají také stanice Radlická a Jinonice, které byly zamýšleny k obsluze a vybavenosti sídliště, které se mělo začít budovat na konci 80 let. Nikdy k tomu však nedošlo, a tak není divu, že stanice Radlická je nejméně využívanou stanicí v celé síti metra – v ranní špičce tu cestuje v průměru jen 2 400 lidí.
Stará souprava metra na lince B.
V „metropolitním plánu“ již od osmdesátých let figuruje také odbočka ze Stanice Stodůlky směrem na Západní město (plánovaná stanice Horky), která by sloužila k obsluze dalšího z velkých pražských sídlišť.
Otevření druhého úseku (historicky až po zprovoznění III.B) proběhlo už celý rok po sametové revoluci, a názvy stanic proto byly předělány před zahájením provozu. „Zápotockého“ a „Hakenova“ tak nikdy neodbavily jediného cestujícího.
V roce 1994 se za Novými Butovicemi protáhla linka ještě o 5 km a zaopatřila tak pěticí stanic jihozápadní cíp hlavního města. Část této trasy je pro pražské metro netradičně vedena nadzemním koridorem. Tubus metra v Zázvorkově ulici na pražských Stodůlkách je také zvěčněn v českém celovečerním snímku Tomáše Vorla – Kamenný most.
Záběr na metro projíždějící stanicí Lužiny ve večerních hodinách z filmu Kamenný most od Tomáše Vorla.
Úsek IV.B, který byl otevřen v listopadu 1998 dovedl linku z dočasné konečné na Českomoravské až na Černý Most. Připojil tak další z významných pražských sídlišť a nově také komerčních obchodních center na periferii města. Stanice Hloubětín a Kolbenova byly otevřeny až v roce 2001 z důvodu chybného financování projektu.
Interiér soupravy Metra 81-71M, která dnes jezdí na lince B.
Zajímavostí kolejové trati linky B je tzv. Jednokolejná traťová spojka ve stanici Florenc, která spojuje linky C a B. Spojka byla dříve využívána pro odtažení vlaků z linky B do depa Kačerov na lince C, protože vlastní depo získala linka B až s otevřením depa Zličín. Soupravy metra projíždějící spojkou tak vjíždějí na spirálovité kolejové ústrojí. Díky spojce, která spojuje také linky A a C v místech stanice I. P. Pavlova je tak možné „projet“ celé kolejové schéma pražského metra jednou soupravou.
Spojka tratí C-B.
Spojka linek C-B na kolejovém schématu.
Dle nejaktuálnějších informací (říjen, 2020) by mohlo v roce 2023 dojít k prodloužení linky B ze stanice Zličín až do Depa Zličín, které má projít rekonstrukcí a také výstavbou parkovacího domu pro automobily.
Průjezd linkou B z pohledu strojvedoucího.
Další díly seriálu o pražském metru si můžete přečíst tady.
