🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Nicolaische Buchhandlung: Bücher bleiben weiter beliebt, sie sind wie ein Kino im Kopf
V roce 1713 obdržel Christoph Gottlieb Nicolai královské privilegium na provozování knihkupectví, které založil na adrese Brüderstraße 13 (dnes Nicolaihaus) v Berlíně. Zakladatel nejenže vedl knihkupectví, ale zároveň musel psát a tisknout knihy. „Pokud jste chtěli v 18. století prodávat knihy, museli jste obchod zásobovat sami,“ vysvětluje Martina Tittelová, první žena v řadě majitelů nejstaršího berlínského knihkupectví a druhého nejstaršího knihkupectví v Německu.
Dnešní negativní vlivy – pro začátek pandemie a nyní i válka – způsobují masivní nárůst cen. Přesto ale lidé chtějí držet v ruce knihu a přivonět si k ní. Jak vidíte budoucnost knižního obchodu?
Lidé stále přicházejí do knihkupectví, zhluboka se nadechují a všímají si, jak to tu krásně voní. Jednou přišel otec se svým malým synem. Dítě se zastavilo, zhluboka se nadechlo a řeklo: „Ach, tady to tak voní po knihách!“
Kniha byla za posledních sto let mnohokrát prohlášena za mrtvou, ale nikdy „nezemřela“. Když vynalezli elektronickou čtečku, říkalo se knize „mrtvé médium“. A nyní, po 15 letech existence e-knih, vidíte, že podíl prodeje e-knih na celkovém trhu v Německu nikdy nepřesáhl 5 % a nyní je dokonce jen čtyřprocentní.
Vidím spoustu „hybridních čtenářů“, kteří mají tablet nebo čtecí zařízení, ale berou si je jen na dovolenou, protože přeprava zavazadel v letadlech je drahá. Na dovolené čtou digitálně, ale doma se nechtějí vzdát listování.
Co se týče dopadu pandemie, ten nebyl pro knižní průmysl tak negativní, alespoň tam, kde mohla být knihkupectví otevřená. Lidé četli více. Když byly lockdowny, chodili do našeho knihkupectví a kupovali dětem knihy popisující různé aktivity. Protože v určitou chvíli se televize omrzí, děti se pak ponoří buď do napínavého románu – mladí lidé jich nakupovali celé stohy -, nebo se chtějí zabavit.
V Berlíně jsme měli štěstí, že knihkupectví byla uznána jako důležitá pro systém a mohla zůstat otevřená.
A teď s agresí proti Ukrajině?
Nyní dochází k jevu, který jsme částečně očekávali, protože vše je opět otevřené, tj. peníze opět proudí do všech oblastí, takže četnost nákupů trochu klesá.
K tomu přistupuje válka Ruska proti Ukrajině. Lidé se bojí, vidí, že všechno zdražuje, a více si hlídají své peníze. Lidé nakupují méně a méně často.
A s tím klesá obrat…
Obrat se trochu snížil, ale zatím to není znepokojující. Další problematická oblast – nedostatek papíru – znamená, že knihy jsou stále dražší. Předpokládám, že se s tím lidé smíří a budou si jejich knihy kupovat i nadále. Protože ať už jsou o 2 eura dražší, nebo ne, na tom tolik nezáleží. Pro nás knihkupce je to však velmi důležité.
Někdy od poloviny roku do podzimu budeme muset našim zaměstnancům zvýšit mzdy, abychom kompenzovali inflaci – máme také zvýšené náklady. Kromě toho se minimální mzda – a všichni knihkupci zaměstnávají brigádníky – nyní zvyšuje z 9,82 na 12 eur. To je hodně, a jsou to další náklady, které neseme. Zvýšily se nám náklady na doručování, provozní náklady se zvýšily skrze nájemné, takže od toho se odvíjí i zvyšování cen knih.
Přesto si myslím, že lidé budou knihy kupovat i nadále – prostě potřebují mít v hlavě to pomyslné kino. Pro mnohé je to odpočinek, pohroužení do sebe, možnost být sám pro sebe. To bude pokračovat.
Jak to vypadá s online prodeji?
Mnoho knihkupců má také svůj internetový obchod, který provozují ve spolupráci s některým z velkoobchodů. To dělám také. Svým zákazníkům říkám, pokud od začátku tušíte, že nemám tuto právnickou příručku nebo tuto lékařskou příručku, pak jděte do mého internetového obchodu a objednejte si danou knihu do požadovaného obchodu. Pak je to zdarma a ušetříte si dlouhou frontu na poště – u mě je fronta vždy kratší. Lidé tuto službu oceňují stále více.
V souvislosti s ruskou válkou proti Ukrajině vznikla v České republice řada iniciativ, mimo jiné i ze strany knižního obchodu, kde byly vydány a uprchlíkům rozdány ukrajinské dětské knihy a česko-ukrajinské slovníky. Pozorujete něco podobného v Německu? Co na vás zapůsobilo?
Tyto iniciativy podporujeme. Zaujalo mě, že jedno nakladatelství poskytlo ukrajinsko-německý slovník online, a další dvě nakladatelství ho následovala. To bylo skvělé. V našem knihkupectví jsme zřídili „Rusko-ukrajinský válečný stůl“, protože o toto téma je nyní velký zájem, a na něm také propagujeme výše zmíněný online slovník, lidi na něj dovede odkaz přes QR kód.
Jedno nakladatelství dětských knih vydalo knihu Pixi v ukrajinštině, kterou dává bezplatně do knihkupectví, která ji předávají humanitárním organizacím a dětem. Na tom se také podílíme. Mám pocit, že je to jedinečný způsob, jak dát uprchlíkům najevo, že jsou u nás vítáni. Vidím také mnoho darů a sbírek, které se konají jak v církevních sborech, tak v různých skupinách, které se v roce 2015 staraly o syrské uprchlíky. Hodně se toho děje v rámci soukromých iniciativ.
S přestávkami pracujete v knižním průmyslu již 45 let. Co se za toto téměř půlstoletí změnilo?
Nakladatelské domy se zvětšily nebo zmenšily, některé zanikly a jiné zas vznikly. Došlo ke konsolidaci vydavatelského prostředí – ekonomická moc se zkoncentrovala. Před pětačtyřiceti lety existovalo více malých nakladatelství, která se jasně orientovala na levicovou politiku – dnes už neexistují nebo jsou jen velmi malá.
Tehdy ještě nebyly tak silné obchodní řetězce a neexistoval internet. Měli jsme velké, na dlaň tlusté knihy, do kterých jsme nahlíželi, když se nás lidé poptávali určité tituly. Nebo jsme měli 2 m dlouhé Leporelo s výseky pro objednávání paperbacků. A samozřejmě jsme tehdy měli v hlavě asi 30 nebo 40 tisíc titulů paperbacků. To už dnes nemáme, dnes máme počítač.
A co vkus čtenářů?
To vždycky souvisí s dobou, spíš jsou to témata doby, která určují, co lidé čtou. Úplně se změnilo to, že když vezmete do ruky starý paperback od Fischera nebo Rowohlta z té doby, říkáte si: „Proboha, co je to za zrcadlo sazby!“. Text byl roztažený téměř k okrajům, aby kniha nezabrala tolik stránek, velmi malé písmo, příšerný papír. To když se podíváte na dnešní paperbacky, vypadají prostě krásně. I tehdy se lidé snažili o pěkné obálky, ale zdaleka nebyly tak estetické jako dnes.
Jak si představujete knižní obchod za 45 let?
V každé generaci se říká: mladí lidé už nečtou. Nesmysl! Knihy budou stále existovat. Z následujícího důvodu: nepotřebují elektřinu, máte ten jedinečný pocit, když ji držíte v ruce, jak levá strana pomalu těžkne a pravá se tenčí a tenčí, a vy víte, že se pomalu blížíte ke konci knihy.
Nehrozí, že se kniha stane luxusním zbožím?
Proč máme papírové knihy – lidé sedí ve vlaku nebo v metru a čtou si knihu. Zároveň existují luxusní knihy – „coffee table books“. Jsou velmi krásně provedené a lidé si je neberou do metra. Kniha se obvykle kupuje s myšlenkou udělat každodenní život – pro někoho nebo pro sebe – krásným. Kniha je a zůstává každodenním předmětem.
Které tituly jsou v současnosti nejoblíbenější?
Nejčastěji kupovanou knihou je kniha Catherine Beltonové – Putins Netz (Putinova síť). Je to skvělá kniha, která popisuje, jak se KGB zmocnila Ruska a poté se zaměřila na Západ. Všechny ostatní knihy, o které mají lidé zájem, mají jedno společné – musí mít dobrý konec.
Situaci knižního trhu popisuje i přední český nakladatel: Šéf Albatrosu Václav Kadlec: Nechceme spolupracovat s nikým, kdo tu válku podporuje
