Naší krajinou: Litomyšl a jedna strašidelná pověst

Město neobyčejně kulturní a lázeňské…ovšem vodu tam nikdo nepije. Těmito slovy popisuje ve svém Krvavém románu Litomyšl Josef Váchal. Litomyšl je místo, kde je možné obnovit své duševní síly. K léčbě duše je ideální návštěva galerií, prohlídka historických pamětihodností i objektů současné architektury.

Ne náhodou byla díky lázním ducha Litomyšl v roce 2013 vyhlášena nejmagičtějším místem v České republice. Rozkládá se na místě, které bylo osídleno již v době kamenné.

Pojďte s námi na prohlídku zámku a domu, v němž je uchována rodná světnička Bedřicha Smetany. Pamětní deska zasazená na budově na ni upozorňuje kolemjdoucí nápisem: Zde v budově panského pivovaru narodil se 2. března 1824 z rodičů Františka a Barbory, rodem Linkové, Bedřich Smetana, tvůrce české hudby.

Litomyšlský renesanční zámek, původně hrad, památka zapsaná na Seznam světového dědictví UNESCO, byl postaven v letech 1567–1581. První zmínka o hradním sídle na místě dnešního zámku je z roku 981 a je zapsána v Kosmově kronice.  Mezi lety 1567–81 ho nechal přestavět Vratislav z Pernštejna pro sebe a svou choť. Současně se zámkem byla založena i zahrada, která byla upravena a rozšířena v 18. stol. V roce 1999 byl zámek v Litomyšli pro jedinečnou renesanční architekturu zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

První, čeho si každý přicházející k zámku Litomyšl všimne, jsou okouzlující renesanční sgrafitová psaníčka, která zámek zdobí. Je jich neuvěřitelných 8000 a ani jeden motiv se na nich neopakuje.

Unikátní zámecké divadlo, které je součástí zámku, vzniklo v 18. století. Divadlo se dodnes zachovalo včetně jevištní mašinérie a osvětlovací techniky. Cenný je jedinečný soubor dekorací Josefa Platzera. Druhé patro zámku patří jedné z nejkrásnějších sbírek v České republice. Městská obrazárna představuje ty nezajímavější obrazy, ale také mimořádný příběh galerie založené v roce 1925. Litomyšlská galerie dokázala během své existence shromáždit více než 2 000 uměleckých děl, kdy mnohá lze zařadit mezi špičky českého výtvarného umění, a to díla J. Čapka, O. Kubína, F. Tichého, E. Filly, J. Zrzavého, J. Lady, V. Preissiga či J. Váchala. 

Až si prohlédnete zámek spolu s obrazárnou, vydejte se také do historického centra, domů kolem Smetanova náměstí v čele s domem U Rytířů, nebo do velkoryse opravených klášterních zahrad a malovaného muzea Portmoneum.

A protože ke každému hradu a zámku patří pověst, tak tady je jedna oblíbená, právě z Litomyšle:

Za dávných dob bydlila v litomyšlském zámku hraběnka, která byla velmi pyšná a ješitná. Nestrpěla, aby kdo nosil podobné ozdoby a šperky, jaké měla ona sama. Ráda se převlékala a ukazovala v nejrůznějších šatech. Když ji sousední šlechtičny napodobily, chtějíce se jí vyrovnati, tu ve své pýše si dala upéci oblek z pečiva a ozdobiti jej barevnými polevami, jimiž se krášlí pouťové marcipány. Nesouc se jako pávice, vyšla si v něm v neděli na procházku.

Na zámeckém nádvoří jí vstoupila do cesty stará, otrhaná žebračka a sepjala proti ní vyhublé ruce: „Slituj se nade mnou, milostivá paní, ulev mé bídě sebemenším dárkem!“ „Jdi mi z cesty, špinavá poběhlice!“ obořila se na ni hraběnka a kráčela pyšně dále. „Jaké to rouhání se Bohu!“ zvolala nešťastná žena, pozorujíc podivný šat zámecké paní. „Božím darem zbůhdarma mrháš, zatím co má dcera a její děti hladem strádají a hynou. Kéž tě, bezcitná paní, Bůh na místě ztrestá!“

Dořekla a v tu chvíli se pod hraběnkou otevřela země, hraběnka se propadla do hluboké jámy a jáma se nad ní zasula.

Ve svém nenadálém hrobě neměla však pokoje a klidu. Její duch bloudil zámkem a zjevoval se v komnatě, v níž kdysi bydlela a z rozmaru si vymýšlela, čím by se povznesla nad druhé paní. Za pokutu měla zůstati v zakletí tak dlouho, dokud by nenapravila své provinění. Sama však nemohla tak učiniti, potřebovala k tomu prostředníka.

Jednou spal v tom pokoji mladý šlechtic, který přijel na zámek s důležitým poselstvím. V noci se mu zjevila hraběnka v bílém šatě, bledá v tvářích, se zapadlýma očima. Ulekl se, chtěl volati na sloužící. Hraběnka položila prst na ústa, sepjala ruce a počala ho prositi: „Slitujte se, pane, nade mnou, nebohou hříšnicí, a vysvoboďte mě ze zakletí! Učiňte za mne pokání, jež já sama nemohu vykonati. Vyhledejte ženu, kterou jsem krutě odbyla a od níž jsem prokleta, obdarujte ji a postarejte se o její rodinu, aby netrpěla hladem! Tak budu vysvobozena a budu moci klidně odpočívati ve svém hrobě. Nikomu však o této rozmluvě nepovězte, sice vás stihne neštěstí a já se zde budu soužiti dále!“ „Vynasnažím se vyhověti vašemu přání,“ odpověděl mladík, vida, jak prokletá trpí. „Díky vám, tisíceré díky!“ poděkovala paní a zmizela tak tajemně, jak se v pokoji objevila. Časně ráno se uchystal šlechtic na cestu. Nechtěl, aby se ho někdo vyptával, zdali se mu snad nezjevil v komnatě duch propadlé hraběnky, a proto vsedl na koně a tryskem ujížděl k bráně. Tam mu zastoupila cestu stráž, domnívajíc se, že cosi v zámku provedl a že prchá, aby ušel trestu. „Kam tak naspěch, jako by vás honili?“ vyslýchal ho velitel stráže. „Měl jsem v zámku zjevení,“ přiznal se mu mladík. „Spěchám vyplniti přání zakleté hraběnky.“

Jak to dořekl, v tu chvíli se pod ním vzepjal kůň a postavil se na zadní nohy. Mladík spadl na dlažbu a zůstal ležeti mrtev s roztříštěnou lebkou.

Další díly seriálu Naší krajinou si můžete přečíst tady.

Mohlo by vás zajímat

Přečtěte si

10 TOP památek v Německu podle TripAdvisoru

Největší cestovatelský server na světě TripAdvisor každoročně zveřejňuje žebříček nejoblíbenějších památek a dalších turistických cílů v jednotlivých zemích. Které z nich se v loňském roce dostaly mezi 10 nej v Německu? Zde je přehled.
Přečtěte si

Urbex v Praze aneb sedm opuštěných míst v české metropoli

Máte rádi zašlou historii a přitom i jisté napětí a mrazení v zádech? Tak to už určitě znáte slovo urbex. Je to zkrácená verze anglického sousloví „Urban Exploration“, což lze do češtiny přeložit jako městský průzkum. Přitom nejde o turistické destinace, ale o místa, která lidé vystavěli a později opustili. Nabízíme tipy pro příznivce urbexu v Praze.
Přečtěte si

Plážové tipy – Berlín se pyšní desítkami jezer, ale Pražané mají zase svůj “Mácháč”

Německé hlavní město obepíná pás více než padesáti jezer, které jsou volnočasovým magnetem po většinu roku – když se nedá koupat, dá se určitě plachtit. Praze příroda takové bohatství nenadělila, ale je tu přeci jen jedna výjimka. Hodinku severně od Prahy nám římský císař Karel IV. zanechal poklad, dnes pojmenovaný po našem největším básníkovi – Máchovo jezero alias Mácháč.

Nejčtenější v kategorii Travel