Příběh fotografie, díl VI. – Sny o bílých koních

Říká se, že vidět bílého koně ve snu znamená chytit štěstí. Je sychravé podzimní počasí, na sklech oken stékají kapky deště a pokojem se line vůně starých časopisů. Listuji v jednom z nich z roku 1977 při přípravě dalšího dílu Příběh fotografie.

Protože jsem měla možnost nedávno zavítat do kladrubského hřebčína a tyto ušlechtilé koně také fotit, o to více mě tento článek, název a fotografie spolu s básněmi tak zaujal. Pojednává o ušlechtilé historické české rase starokladrubských koní z tehdy připravované fotografické publikace dr. Norberta Záliše, tehdejšího ředitele hřebčína v Kladrubech, pro kterého byly právě tito koně životní láskou. 

Norbert Záliš, povoláním veterinární lékař se k fotografování dostal přes koně, nikoli naopak. To je podstatný rys, který ho odlišuje od plejády fotografujících, kteří si v souhlase s módou vybrali koně jako zvláštní fotografické téma.

Fotografie a texty zde uvedené jsou právě z obrazové publikace o rase těchto koní, která se v Kladrubech chová od druhé poloviny 16. století, kdy se za vlády císaře Rudolfa II. začali dovážet koně ze Španěl. Publikace se snaží fotografickým obrazem vyjádřit vztah člověka k ušlechtilému živému tvoru, který je dnes cenným kulturním dědictvím dějin.

Fotografie jsou doprovázeny autorovými verši a my vám přinášíme ukázku:

Z času jeřabin
okorala vůně léta
a lásky zůstalo
jen na pár polibků, má krásná.

Pojď se mnou dýchat,
ztrácet sny a marnit čas.
Koně jsou ohniví
a kočár čeká. Už spadlo první listí v aleji.

Trpce sladká je tvoje tvář
a divoké jsou bubny srdce a konejšivý dusot kopyt.
Tak přece pojď.

„Je-li cesta daleká, poznáš sílu koně. Trvá-li něco moc dlouho, poznáš srdce člověka.“ —  Čínské přísloví

Další díly seriálu Příběh fotografie najdete zde.