🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Festhalten und Erden
Pochází z Německa, ale žije léta v Barceloně, kde se věnuje vzdušné akrobacii. „Vždycky jsem byla dítě, které lezlo rádo po stromech. Ve vzdušné akrobacii jsem našla obojí, tanec i lásku k výškám. Riziko a adrenalin mi také pomáhají zapomenout na všechno kolem a být jen sama se sebou. Když se houpu v několikametrové výšce, je to pro mě někdy jistý způsob meditace,“ zdůrazňuje akrobatka.
Specializuje se na houpací lano, které kombinuje s technikami vertikálního provazochodectví, trapézy, hrazdou a volným lanem. To jí umožňuje rozvíjet osobitý styl. Fascinuje ji napětí mezi pohybem ve vzduchu a na zemi. Trénink se stal nedílnou součástí jejího každodenního života, ale nesoustředí se jen na jednu disciplínu.
Kořeny v Sudetech
Její předkové pocházejí ze Sudet, které se ve své době proslavily mimo jiné sklářstvím. Co ji spojuje s Českem? „Především právě sklo. A vnitřní klid, který cítím, když jsem v okolí Nového Boru. Existují dokumenty o tom, že moje rodina žila a pracovala ve sklářství na severu Čech už před 500 lety, zejména v Mistrovicích a Oldřichově, dnešním Novém Oldřichově. Moje babička chodila do školy v Kamenickém Šenově a dědeček vedl živnost v Oldřichově. Po válce utekli přes Sasko do Durynska, kde si zřídili malou sklárnu. Odtud pak pokračovali do severního Německa,“ vypráví Vivian. Vzpomíná na svoji babičku, která tam dlouhá léta vedla firmu, než ji nejprve prodala a pak v roce 1990 zavřela. „Skleničky můžete dodnes najít na internetu pod hashtagem #friedrichkristall. A já někdy přemýšlím, jestli bych se bývala stala sklářkou nebo designérkou?“, přemítá.
„Cirkus se v mém životě objevil náhodou, ale právě díky němu jsem se znovu setkala s Prahou a sklářským uměním,“ pokračuje Vivian. „Když jsem poprvé přijela do Nového Boru a Oldřichova, bylo to zpočátku zvláštní – moje babička chtěla vzpomínat na svůj starý domov tak, jak ho znala tenkrát. Od té doby ho už nikdy nenavštívila, ale svoji vesnici měla velmi ráda. Když jsem navštívila Oldřichov, bylo mi smutno. Spousta domů byla zbořená, dokonce i kostel byl zničený a opravdu to nebyl veselý zážitek. Co mě ale fascinovalo, byla teplá sklářská pec u Novotných a Lindava – a tak jsem celé dny seděla v ateliéru u Novotných, pozorovala skláře a povídala si s Petrem Novotným o minulosti i současnosti. Petr Novotný bohužel letos zemřel a já jsem nesmírně vděčná, že jsem ho mohl poznat. Byl to takový ‚sklářský otec‘ mnoha sklářů a výtvarníků a mně dal kus domova“.
Kristall Bohème
Co ji inspirovalo k představení Kristall Bohème, ve kterém kombinuje sklo s akrobacií? „Naučila jsem se chodit po rozbitém skle – i v přeneseném slova smyslu. A od vytvoření svého díla se učím techniku flameworkingu, abych mohla foukat a tvarovat objekty z tyčového skla. Tyto objekty se objeví v mém dalším představení Sklenka Melta. V naší rodině jemné ručně foukané sklenice někdy jen tak stály ve skříni a na každý nápoj se používala speciální sklenička. Čas od času se tím tyto skleničky ‚oživily‘, ale vždycky panoval strach, že se nějaká z nich rozbije. Tento strach, že se něco rozbije, mě zajímal. Ale také otázka, zda je třeba rozbít něco starého, aby vzniklo něco nového“.
Kristall Bohème byl začátek, který jí otevřel svět, který by dál ráda zkoumala. „Především mě fascinuje samotný materiál, jeho pevnost a křehkost, původně tekutý materiál, který vyžaduje přesné teploty a časy, aby se nerozbil. Další myšlenkou pro Kristall Bohème bylo spojení operního zpěvu, který je považovaný za vysokou kulturu, s ‚kabaretním‘ cirkusem. Interpretujeme skladby dvou skladatelek: Luise Adolpha Le Beau a Vítězslavy Kaprálové. Tyto skladby nás přenesou do období první a druhé světové války a přiměji k tomu, abychom se zamysleli, do jaké míry se jména žen vytrácejí z naší paměti a co tyto ženy ve své době dokázaly. Operní zpěv i cirkusová akrobacie jsou vysoce technické disciplíny, stejně jako sklářské umění,“ uzavírá talentovaná německo-španělská umělkyně Vivian Friedrich.
Foto: Archiv Vivian Friedrich
