Když se mě někdo zeptá, jaký typ dovolené mám nejraději, tak odpovím, že žádný. Před více jak šesti lety jsem totiž objevila lásku k cestování. K tomu opravdovému cestování. Kufr jsem vyměnila za krosnu, all-inclusive hotel za homestay nebo hostel a dobře hodnocené restaurace za street food. Nejšťastnější jsem v Asii, proto naše příští cesta s kamarádkou vedla do exotické Barmy (Myanmaru), země, která byla ještě před nedávnem uzavřená turismu. V čem je tohle místo výjimečné a proč doporučuji se sem vydat co nejdříve?
První seznámení
Naší první zastávkou byl Yangon, rušné velkoměsto. Na každém rohu tady narazíte na skvělé street food, místní trhy. Nemá však smysl se tu zdržovat déle než jeden den. V Yangonu si dopřejte zasloužený odpočinek po dlouhém letu, ochutnejte místní speciality a před západem slunce navštivte posvátnou Swedagon pagodu a počkejte až se setmí, v tento čas je nejmagičtější.
Z Yangonu jsme se vydaly na 10 hodin dlouhou cestu autobusem do Mandalay.
Myanmar je velký, a pokud nemáte rádi létání, nebo je váš budget omezený, doporučuji si rezervovat VIP autobus, kde máte pohodlná sklápěcí sedadla. Vždycky jsme cestovaly v noci, abychom zbytečně nepromarnily den. Je to taky dobrý způsob, jak ušetřit za noc v hotelu, jednoduše ji prospíte v autobuse. Souhlasím, že to není příliš komfortní, ale k pravému cestování to patří.
Rovnou jsme zamířily do Mya Thein Dan Pagoda. Jedná se o nejslavnější bílou stúpu. Zajímavá je i samotná vesnice. Ulice lemují umělecké galerie, prodejny ručně vyráběných suvenýrů a stánky s jídlem.
Splněný sen
Nastal čas přesunout se na místo, kam jsme se těšily ze všeho nejvíc. Starobylý Bagan. Již při příjezdu máte pocit, že jste se octli v jiné zemi. Život tu funguje trochu jinak. Byť se jedná o starobylé město a unikátní archeologický areál, lidé jsou mnohem napřed a všude je znát jejich péče. Jistě potkáte několik turistů, přesto vás obklopí jakýsi zvláštní klid. Jezdí se sem výhradně na elektro motorkách, které jsou tiché a šetrné k životnímu prostředí.
V Baganu najdete přes 2200 chrámů, kde nasajete skutečnou spirituální atmosféru a můžete se kochat unikátními nástěnnými malbami. Mojí touhou však bylo vidět Bagan ještě z jiné perspektivy, z balónu. Pozorovat buddhistické chrámy při východu slunce z balónu byl už několik let můj sen.
Další den nás čekalo velmi brzké vstávání. Byla ještě tma, když nám pilot dával základní instrukce ohledně bezpečnosti. Balón se odlepil od země přesně při východu slunce. Byl to pro mě jeden z nejkrásnějších zážitků. Všude kolem ticho a já si nerušeně vychutnávala pohled na chrámy a přírodu všude kolem.
Dobrodružství na jezeře
Naše cesta pokračovala dál směrem na sever k jezeru Inle Lake, které je 22 km dlouhé a 11 km široké. Jedním z unikátů jezera Inle je zvláštní způsob veslování, který předvádějí místní rybáři a který není k vidění nikde jinde na světě. Rybáři stojí na špičce lodi na jedné noze, přičemž druhou nohu mají zakroucenou kolem vesla a pomocí ní řídí loď a udržují stabilitu. V ruce mají samozřejmě prut, kterým chytají ryby.
Výlet na jezero nám zabral celý den. Podívaly jsme se do výrobny stříbra, ochutnaly ručně balenou banánovou cigaretu a nenechaly si ujít ani překrásný chrám Indein, kde posvátný klid umocňovalo cinkání tisíců zvonků, které jej zdobí.
Další den jsme si půjčily kola a vyrazily směrem do vinic. Budete se možná divit, ale myanmarské víno bylo neskutečně dobré.
Myanmarské Maledivy
Naší poslední zastávkou bylo Ngapali na jihu Myanmaru. Před odletem jsme chtěly načerpat síly a užít si moře a odpočinku. Cesta sem byla ale hotové peklo na zemi. S jedním přestupem totiž trvala neuvěřitelných 28 hodin. I zkušený cestovatel občas přecení své síly. Jely jsme místním autobusem, bylo horko a na nás se hodně podepsalo vyčerpání. Projížděly jsme několik hodin náročnými serpentýnami v horách a silnice byly v hrozném stavu.
Po příjezdu na nás ale čekal ráj na zemi. Prázdné pláže, průzračné moře, bílý písek, který jsem do té doby znala jen z Malediv.
Den před odjezdem jsme ještě na doporučení místních navštívili rybářskou vesnici u pláže. Slibovali, že to pro nás bude silný zážitek. A opravdu byl.
Ocitly jsme se na nejbarevnější pláži, která byla posetá odpadky všeho druhu – plasty, sklem, jídlem. Žilo se tu hodně skromně, řekla bych až na hranici té největší chudoby, ale lidé se stále usmívali. Byl to velmi silný emotivní zážitek, který nám umožnil vidět Barmu takovou, jaká doopravdy je.
S kamarádkou jsme se shodly, že tohle je to pravé místo, kde chceme udělat dobrý skutek. Z Prahy jsme v krosnách vezly pár drobností jako omalovánky a pastelky a darovaly je místním dětem. Tohle bylo to nejlepší zakončení naší společné cesty.
Dobrá rada na závěr
Pokud vám můžu dát jednu radu, tak jeďte do Barmy co nejdříve. Zatím ještě není tolik dotčená turismem. Sociální sítě a snadná dostupnost informací ale kazí místa na celém světě nebezpečnou rychlostí. A obavy z bezpečnosti v Barmě mít nemusíte. Já se tu cítila naprosto komfortně.
@lulovestravel
PR managerka na volné noze, která před několika lety propadla cestování. Práce jí umožňuje cestovat a pracovat odkudkoliv, proto této možnosti využívá naplno. Na příští cestu se chystá s přáteli do Maroka.
