Snoubí se zde moderní město s francouzským flairem, luxusními restauracemi, butiky a hotely a pulzující moloch ve staré Medině s kejklíři, opicemi, hady, šamanskými bubny, hýkajícimi osly a čmudícími mopedy. K tomu neochvějný pocit, že každou chvíli projde okolo Humphrey Bogart a Ingrid Bergman pak nemůže být daleko. To vše přitahuje už po desetiletí nejen flower power a jet set společnost, ale i malíře, návrháře, architekty a ostatní talenty.
My jsme se vydali navštívit v Marrákeši jeho zelené poklady. Kromě tajných zahrad v ještě tajnějších královských palácích se zde nacházejí dechberoucí místa pro garden lovers. Voda ze stále zasněženého Atlasu a po celý rok přijatelné teploty jsou zárukou, že Maroko je nejen jedním z hlavních afrických producentů ovoce a zeleniny, ale také gigantickým pěstitelem rostlin, hlavně růží a všech možných druhů palem. I ten zázračný arganový strom roste pouze zde.
Anima garden — Le Retour du Paradis
Tahle zahrada ještě stále platí jako tajný tip, v průvodcích se o ní moc nepíše. Geniální umělec André Heller propadl fascinaci Maroka již před více než třiceti lety, projekt zahrady Anima – Návrat do ráje ukončil až v roce 2016. Autem třicet minut od Marrákeše vytvořil magickou oázu, kde se flóra, fauna a umění proplétají až v neuvěřitelné harmonii. Sochy, barevné figury, roztodivná keramika, bohatá květena Maroka a fantazie jedinečného Andrého Hellera zrodily zahradu, která je světovým unikátem. Vím, že to zní sobecky, přesto bych zahradě přála, aby sem nechodilo příliš lidí. K jejímu kouzlu totiž patří, že jsou zde opravdu slyšet zpívat ptáci… a jinak ticho. Krásné přirozené ticho. Ráj na Zemi existuje.
Jardin Majorelle
Žádný jiný umělec není s Marrákešem spojován tak úzce jako Yves Saint Laurent. Nejen že pestré barvy Maroka ovlivnily jeho tvorbu a módu, ale pro další generace zachoval poklad – zahradu s tou nejmodřejší modrou, jíž může konkurovat snad jen obloha. Zahrada existuje už od roku 1923, kdy ji navrhl a vyzdobil umělec Jacques Majorelle. Jako malíř už upadl v zapomnění, jeho kobaltová modř, která v zahradě vévodí, je však pojmenována právě po něm. Po jeho smrti zahrada chátrala. V roce 1980 ji koupil YSL se svým partnerem Pierrem Bergém a vložili ji do nadace, která ji spravuje dodnes. Je to vskutku kouzelné místo, to poznal i on; jeho prach je rozsypán v růžích. Moc klidu však nemá. Zahradu navštíví ročně přes 650 tisíc lidí. Hned vedle se nachází muzeum YSL, jehož návštěva se vyplatí stejně jako podívat se přímo naproti do jednoho z nejlepších concept storů v Marrákeši. Udělejte si na ně hodně času. Zážitek je nejen prohlížení módy a designu plných fantazie, ale také pozorování marockých žen (jsou to skutečně krásky), s jakým vkusem si věci umějí vybírat. I to je umění.
Musée de la Palmeraie
Muzeum Palmeraie, skryté a bez popisku, není lehké najít, přesto se hledání vyplatí. Zahradu založil Abderrazzak Benchaabane – etnobotanik, spisovatel, fotograf a zakladatel magazínu Jardins du Maroc. Kaktusová zahrada je nevelká, ale fascinující. A tak člověk neví, zda se má nejdříve věnovat vůbec prvnímu muzeu moderního marockého umění v Marrákeši, nebo přilehlým zahradám rozděleným do tří velkých „pokojů“. Najděte si čas pro obojí. Nebudete litovat.
Text, Foto Danuše Siering
Článek vyšel v magazínu Travel Digest 03/2019
